Udržení stávajících zákazníků je násobně levnější než získávání nových a péče o zákazníky, stejně tak jako budování jejich loajality je tak pro společnosti řádově efektivnější. Moderní CRM systémy jsou dnes proto vybaveny potřebnými funkcemi umožňujícími zajistit systematickou péči o zákazníky (Customer Relationship Management) vedoucí k jejich loajalitě.

Neustálý tlak na rychlejší zavádění novách výrobků na trh vyžaduje pružnější reakce na změnu iniciovanou zákazníkem a to při stále větší variabilitě a škále produktů. Samozřejmostí je přitom požadavek na 100% kvalitu a každý rok o několik procent nižší cena. Je také nutné řešit efektivitu, eliminovat plýtvání, zlepšovat flexibilitu, zvyšovat spolehlivost, omezovat rizika. Způsobem, jak vyhovět těmto na první pohled protichůdným požadavkům je nasazení řešení pro MOM, neboli Manufacturing Operations Management.

Uživatelský zážitek (user experience, neboli UX) je obecně definován jako dojem, který získáváme při práci s aplikací. Jeho základem jsou emoce. Ty příjemné dokáží přitáhnout zákazníky, prodat výrobky, vyřešit konflikty. Naopak ty nepříjemné kazí byznys. Otázky zlepšení UX jsou dnes často diskutovaným tématem dokonce i v tak konzervativním světě, jakým je bankovnictví.

Pokud bychom měli popsat současnou BI, pak nejvýstižnější označení nejvýznamnějšího trendu v uvedeného oblasti je vývoj směrem k agilnímu BI. Zmíněnou agilitu charakterizuje tlak na okamžité výstupy a využití informací a znalostí. S tím přímo souvisí požadavek na mobilitu BI řešení a jeho všudypřítomnost, tedy dostupnost pro pracovníky napříč organizací. S tím roste počet uživatelů aktivně používajících nástroje BI nebo její výstupy. Zřejmý je také posun od převážně retrospektivního statického reportingu k prediktivním analýzám; používání interaktivních analýz a vizualizací. Pro agilní BI je také charakteristické využívání nových datových zdrojů a typů dat.

S rostoucím tempem hospodářského růstu řeší organizace čím dál častěji problémy s alokací zdrojů. Téma optimalizace alokací zdrojů napříč zadanými úkoly je v praxi vyčerpáno. Příčiny v neustálém boji o zdroje jsou systémového charakteru a je třeba je hledat jinde. Vysvětlení poskytuje teorie výrobního procesu, která vymezuje hlavní zdroje plýtvání. Aplikace těchto principů na řízení zdrojů je světlem na konci tunelu vedoucím k zajištění stability a zvýšení výkonnosti každého týmu.