Plánování a řízení výrobního procesu je pro podnikové informační systémy bezesporu královskou disciplínou. Následující článek přináší přehled metod, konceptů, softwarových produktů a možností jejich nasazení v jednotlivých průmyslových odvětvích. Závěrem představí klasifikaci informačních systémů určených pro pokročilé plánování a rozvrhování výroby.

Základem dobré kuchyně je kuchař. Žádná hotovka z fólie nebude chutnat tak jako jídlo od špičkového šéfkuchaře. U plánování je to podobné. Nestačí mít stejné ingredience a vybavení. Musíte do něj dát také kvalitní suroviny, správná data. Ale ani pak není výsledek zaručen, pokud to vše někdo nezkoordinuje – ve správném poměru, správném čase a správným způsobem.

Kontrola výroby je neoddělitelnou a velmi důležitou součástí procesu výroby zboží. Závisí na ní především kvalita dodávaných výrobků, ale bohužel jsou s ní spojeny vysoké náklady. Tyto náklady bere výrobce jako nutnou součást podnikání. Není ale snad v současné době právě tlak na snižování nákladů nejčastěji skloňovanou frází? Je tedy kontrola výroby tím pravým místem, kde by se měly snižovat náklady? Uvidíme.

Letos v březnu bylo schváleno znění druhé verze normy ISO/IEC 20000-1:2011, která je základem pro budování a hodnocení systémů řízení služeb IT. Podívejme se, jaké podstatné změny nová verze přináší, a to především s ohledem na jejich praktické uplatnění. Zároveň si přiblížíme i další činnosti ISO v oblasti řízení služeb. Pozornosti určitě neuniknou ani změny v normě ISO/IEC 20000-2, kde je míra zlepšování zřetelně pozorovatelná a nově připravovaná verze je již více praktickým návodem pro nasazení systému řízení procesů, než tomu bylo ve stávající podobě.

Život se softwarem je velmi pestrý. Jakmile si vybereme, čeho a s jakými produkty chceme dosáhnout, následuje pasáž, ve které skutečně jen málo IT profesionálů nachází zalíbení, ale přesto je s užíváním softwaru neoddělitelně spjata. Je potřeba zjistit, kolik kterých licencí budeme potřebovat, aby řešení neporušilo autorská práva, pak musíme rozhodnout, jakým způsobem licence pořídíme, a taky najít způsob, jak se s nimi vyrovná naše účtárna.

Fenomén tzv. cloud computingu již naplno zasáhnul i Českou republiku a mnoho zákazníků touží těžit z výhod, které tento způsob poskytování IT služeb nabízí, nicméně valná většina z nich se obává o bezpečnost svých dat, které leží někde „v oblacích“. Podstatou cloudcomputingových služeb je sdílené využívání IT technologií více uživateli za účelem efektivní utilizace výpočetního výkonu a aplikací. Tato kostrbatá definice je jen vyjádřením principu, že uživatel platí pouze za to, co spotřeboval. Daní za tuto flexibilitu je, že uživatel služby nemá plně pod kontrolou technologie, které jsou k poskytování služeb využívány, může se proto cítit méně v bezpečí než v situaci, kdy má onen server fyzicky u sebe. Cílem tohoto článku je stručně pojednat o právních aspektech cloud computingu, aby každý potenciální zákazník věděl, na co si má dávat pozor, až bude podepisovat smlouvu o poskytování cloudových služeb, případně aby poskytovatelé cloudových služeb byli kvalitně připraveni na dotazy zvídavých zákazníků.

V minulém článku (Lesk a bída outsourcingu, IT Systems 3/2011) jsme si představili obecný pohled na outsourcing, jeho hlavní výhody, nevýhody, úskalí a přínosy. Cílem tohoto článku je představit základní souslednost aktivit, které přechod a realizace outsourcingu obnáší, tak aby každý, kdo o outsourcingu uvažuje, získal ucelený pohled o procesu, který bude realizován. Uvedený proces je primárně připraven pro komplexní outsourcing informačních a komunikačních technologií, je zřejmé, že v případě outsourcingu menšího rozsahu (například outsourcing tiskového řešení) nemusí být nutně všechny aktivity realizovány. I zde platí, že se jedná spíše o „best practices“ než dogmatický popis toho, co se musí stát.

Podniky na celém světě zásadně mění svoji mobilní strategii. Rostoucí výskyt uživatelských smartphonů, stoupající počet vyspělých podnikových aplikací, vzedmutá vlna tabletů a nekontrolovaní zaměstnanci vytváří nestabilní směs, kvůli které bude muset firemní IT změnit pohled na správu podnikových mobilních zařízení. Bude muset především zvolit postup, jak ochránit podniková mobilní data napříč všemi zařízeními, a to bez ohledu na to, kdo je jejich majitelem. Následujících patnáct doporučení, tak jak je navrhla agentura Forrester, může pomoci při přípravě pravidel, která zvýší bezpečnost podnikových mobilních dat, sníží náklady a současně podpoří produktivitu a mobilitu zaměstnanců.