V období narůstající komplexnosti podnikových procesů a množství zákaznických či compliance požadavků se jen zřídka ve výrobních podnicích lze setkat se situací, kdy vše řídí jeden systém. I když dnes vidíme některé úspěšné tendence směrem k rozšiřování ERP o další funkce, jako je například BI, v současnosti neexistuje ERP aplikace, která pokryje všechnu agendu ve výrobní firmě. Zejména pak v oblasti PLM, řízení kvality a MES. Integrace více systémů ve výrobní společnosti je tak nutností a její zvládnutí či nezvládnutí ovlivní výrobní podnik na mnoho let dopředu.

Od pradávna je noční můrou každé výrobní společnosti zastavení výroby. Zatímco kdysi bývaly hlavní příčinou mechanické poruchy na lince, dnes se díky narůstající složitosti výroby více setkáváme s poruchou řídicích systémů. Podobně jako moderní automobily dnes může znehybnit i chyba počítače, tak také za odstavenou výrobní linku dnes často mohou chybná či nedostupná data. Výrobní firmy proto musejí klást značný důraz na ochranu dat a systémů a nejvíce právě ty z automobilového průmyslu.

Již delší dobu je pojem Industry 4.0 tématem, které pomáhá rozhýbávat IT oddělení ke změnám v pohledu na informační technologie ve výrobní oblasti. Nástup inteligentních robotů, možnost sbírat a vyhodnocovat data z každého výrobního kroku a obavy o bezpečnost výrobních systémů připojených k internetu jsou jen některá z témat, která jsou v této technologické přeměně diskutována.

Problematikou správy firemního majetku (Enterprise Asset Management – EAM) se zabývá nejedna aplikace. Většina z nich se na problematiku dívá zejména z pohledu řízení a plánování údržby, správy objektů údržby, plánování kapacit, tvorby pracovních příkazů a vazby na ekonomiku. Všechny tyto prvky má bezesporu dobrý systém obsahovat, součástí by měl ovšem být i geografický pohled. Právě o tom, proč je vhodné zakomponovat do správy majetku i geografické informace a v čem si může EAM systém s geografickým informačním systémem (GIS) pomoci, je tento článek.

I když se to možná nezdá, každý z nás má doma několik znalostních bází. Může to být encyklopedie nebo třeba kniha plná receptů. I to jsou znalostní báze, byť ne v té podobě, v jaké je vnímá dnešní svět. Za znalostní bázi, v digitální podobě, spíše považujeme aplikaci, v níž bychom měli hledat informace podobně jako v knižní encyklopedii, ale mnohonásobně rychleji a efektivněji. O rychlosti hledání asi nikdo nepochybuje, ale proč efektivněji? Pokud je aplikace pro znalostní báze správně navržena, měla by uživateli poskytnout seznam výsledků hledaného termínu, případně mu našeptat „nehledáš náhodou tohle…?“ či mu nabídnout k vyhledanému záznamu související odkazy. Není to tak romantické jako listování v mnohasvazkové encyklopedii, ale o romantiku nám tady nejde.

Data governance je široké téma. Zabývá se jí mnoho institucí, existuje velké množství standardů, komunit a dalších teoretických zdrojů. Lze dlouze diskutovat o pravidlech architektury a funkčních dopadech do řešení. Pojďme se však zaměřit na to, co je klíčové, tedy proč a pro koho to děláme. Primárně je třeba se soustředit na výstupy pro koncové uživatele. Ti očekávají přístup k důvěryhodným informacím, kterým budou přes jejich zvyšující se komplexitu schopni správně rozumět a důvěřovat.

Pokud říkáte, že s kybernetickou bezpečností ve firmě nemáte problémy, tak o nich ještě nevíte, nebo se dějí právě teď. Podívejme se proto na jednoduché a konkrétní návrhy, jak by měly společnosti v roce 2016 přistupovat k problematice kybernetických rizik, která jsou dnes součástí každodenní podnikatelské reality.