Mít jasně vymezený rámec spolupráce je samozřejmě v pořádku. Detailní smlouva o dílo při vývoji softwaru však přináší pouhou iluzi garance doručení užitečných řešení. Dodávka se místo transparentní spolupráce změní v právní bitvu. Dnešní svět softwarového vývoje je velmi komplexní a ke kýženému výsledku lze dojít vícero cestami, které nemusí být na začátku zřejmé a nelze je před spoluprací jednoduše vnést do smlouvy. Popsat zamýšlenou aplikaci bez chyb a do naprostého detailu je prakticky nemožné pro zkušeného vývojáře, natož pro člověka bez technických znalostí. Smlouva o dílo tak do vývoje softwaru přináší jen spoustu problémů.

Chtějte spolupráci, ne zákopovou válku

Smlouva o dílo ze své podstaty předpokládá pevný rozsah plnění, který nedokáže pružně reagovat na změny priorit a potřeb zadavatele. Už tento fakt vede k nespolupráci, hledání levných a samoúčelných řešení a naplňování specifikace bez přemýšlení a invence. K tomu přidejme netransparentní komunikaci, automatickou tvorbu časových i finančních rezerv ze strany dodavatele, které prodražují vývoj, a vznikne nám poměrně rozšířený nešvar v podobě „spolupráce“, v níž není spokojena ani jedna strana.

V takovém módu proti sobě stojí dva vzájemně více či méně nespolupracující týmy zadavatele a dodavatele, které neustále jednají o tom, co bylo a nebylo součástí nabídky a ceny – místo aby se soustředily na vytvoření užitečného softwarového řešení. To je v přímém rozporu s tím, jak si spolupráci zadavatelé představují.

Ve výsledku tak zadavatel dostane jen iluzi garance, kdy nedodání výsledku znamená penále pro dodavatele. Přitom si stačí položit otázku: Co je výhodnější? Pracovat s užitečným řešením, které přináší tržby nebo zvyšuje efektivitu, či částečná kompenzace ztracených prostředků na dodavateli, který nesplnil termíny? O ušlém zisku či promarněném času nemluvě.

Co s tím? Najděte si vhodného partnera a utvořte tým

Co má tedy zadavatel dělat, když chce inovativní řešení vyvinout? Především zahoďte detailní soupis všech požadavků a soustřeďte se na hlavní byznysové cíle a problémy, které chcete řešit. Následně věnujte maximální péči výběru technologického partnera – nevybírejte pouze na základě nejnižší ceny, ale především dle přístupu ke spolupráci a řešení problémů. A nepodceňujte také chemii – vyberte si dodavatele, se kterým si sednete a spolupráce vám půjde od ruky.

Vytvořte jeden společný tým, který bude usilovat o naplnění byznysových cílů v daném rozpočtu a čase. Uzavřete smlouvu o spolupráci, jež bude popisovat byznysové cíle a přínosy poptávaného systému, proces spolupráce a kvalitu týmu, který se bude na projektu podílet, nehledě na to, jestli jsou jeho jednotliví členové od zadavatele nebo dodavatele.

Garance hledejte na bázi kvality týmu, dodržování procesu a na dodávkách sprintů, což jsou dílčí čtrnáctidenní či měsíční iterace, ve kterých se tým zavazuje dodat předem domluvenou funkcionalitu. Nakonec věnujte čas pravidelné retrospektivě – jednou za 14 dní či za měsíc si sedněte s týmem a vyhodnoťte, co jde dobře a co změnit. Pak už stačí jenom dohlížet, že se daná věc opravdu stane.

Praxe nám již mnohokrát ukázala, že smlouva o dílo nevede k inovativnímu přemýšlení, proaktivitě, hledání nejefektivnějších a užitečných řešení, ochotě experimentovat a riskovat. Protože inovace riskování přímo vyžadují. Naopak, transparentní přístup, správně nastavená spolupráce a společné zaměření na byznysové cíle zvyšují šanci, že vzniknou užitečná a inovativní řešení.

Tomáš Páral Autor článku je CEO a spoluzakladatel technologicko-konzultační společnosti MoroSystems.