To, že s rozvojem robotizace a digitalizace jsou spojené primárně velké podniky, je dáno v první řadě objemem jejich produkce, sériovostí a organizací výroby. Souvislost má samozřejmě i objem využitelného kapitálu a rozsáhlé know-how získané v rámci spolupráce při vývoji s dodavateli těchto řešení, anebo v případě nadnárodních korporací, výsledků těchto procesů v zahraničí.

Úkol nejen pro velké

Nástup digitalizace také úzce souvisí s potřebou efektivně řídit výrobní činnosti při velké různorodosti výroby. I proto je za nejpokročilejší odvětví z pohledu digitalizace označován automobilový průmysl. Řídit just in time dodávky se bez digitalizace jednoduše nedá.

Z pohledu automatizace procesů jsou na tom podobně podniky s procesní výrobou, včetně výrobců potravin. Proto se některé podniky z tohoto průmyslového odvětví s digitalizací ve spojitosti s automatizací posouvají výrazně kupředu, což se promítá zejména v investicích do informačních systémů a jejich integrace s výrobními procesy. Sběr údajů o realizované výrobě, přehled o stavu objednávek i výkonu operátorů či sledování stavu výrobních zařízení se stávají nezbytností, stejně jako následné vyhodnocování těchto informací a jejich využití při plánování výroby, řízení výrobních procesů a sledování kvality výroby. Pouze tak si firmy udrží konkurenceschopnost a dokážou plnit požadavky klíčových odběratelů.

Dá se říct, že digitalizace zastihla některé potravinářské podniky a jejich informační systémy nepřipravené. Zejména středně velké průmyslové firmy v rámci digitalizace dosud implementovaly ve velké většině případů pouze dílčí řešení: Některé zaváděly systémy pokročilého plánování a rozvrhování výroby, jiné se snažily zavést nástroje pro plánování a řízení údržby a sledování stavu zařízení pro zvýšení jejich efektivity, další v rámci robotizace výrobních činností a eliminace pracovníků při realizaci operací řešily automatizovaný sběr dat o průběhu výroby přímo z výrobních zařízení a jejich záznam do systému.

Možnosti řešení

K budování ucelené koncepce digitalizace tak v prostředí českých, ale například i slovenských výrobců potravin zatím dochází víceméně jen ojediněle. Kde hledat příčiny?

Donedávna na trhu neexistovalo mnoho ERP (Enterprise Resource Planning) řešení tvořících základ podnikových systémů, které by komplexně pokrývaly aktuální potřeby producentů potravin v oblasti plánování, řízení a evidence výrobních procesů. Technologicky zastaralá řešení přitom znemožňovala například i zavádění mobilních řešení pro evidenci pohybu zásob nebo detailní evidenci transformačních procesů s plnou dosledovatelností původu zásob přímo v těchto aplikacích. Proto výrobci hledali doplňková řešení, která by tyto chybějící funkce zajistila. Tak, jak vznikala potřeba v těchto firmách zachytit trendy a udržet konkurenceschopnost, rostl i počet doplňkových řešení, která vzniklé „mezery“ jejich základního IS měla vyplnit. Zároveň s tím rostl objem přenášených dat a s tím také úloha interních IT-týmů udržet integritu záznamů v systému. Jak to chodí s on-line přenosem dat a řešením kolizních situací, vědí v těchto firmách nejlépe.

V nedávné době se na trhu objevilo několik systémů třídy MES (Manufacturing Execution System), které se, jak již samotný název napovídá, snaží řešit potřeby výroby v širším rozsahu, a některé podniky po nich sáhly jako po náhradě za tato dílčí řešení. Mnoho MES systémů dnes opravdu dokáže zastřešit funkce od rozvrhování (či kapacitního plánování) výroby až po funkce pro vyhodnocování efektivnosti výrobních zařízení či plánování a řízení činností při jejich údržbě. Zdá se tak, že výrobní firmy dnes dokážou komplexněji uchopit trendy digitalizace a po těchto řešeních sahají s tím, že stačí, když takové řešení propojí se svým aktuálním ERP.

Příčinou v dnešní době může být nejistota, zda výměnu celého systému jako investici firmy zvládnou, nebo na straně druhé obava, zda budou mít dostatek lidských zdrojů pro rychlou a úspěšnou implementaci komplexního podnikového systému. A samozřejmě je tu otázka, zda přínosy takového řešení převýší náklady a dlouhodobou časovou zátěž (většinou nejkvalifikovanější) pracovníků. Nebo prostě hledají cestu, jak se s nedostatkem informací v systému, potřebných pro efektivní rozhodování, vypořádat co nejjednodušeji. Proto často komplexní řešení ani nehledají, i když dnes je jich na trhu dostupných několik.

Pouze digitalizovat nestačí

V současnosti se však do popředí dostávají více a více nová témata, která s sebou přinesla koronavirová epidemie. Už s nástupem její první vlny mnohé potravinářské firmy zaznamenaly skokově dvojnásobné až trojnásobné zvýšení objednávek, přičemž se snížila aktuální dostupnost lidských zdrojů v celém průmyslu o 10 až 20 % oproti normálu. Poté, když se situace v letních měsících minulého roku chvíli uklidnila, přišlo zavírání provozů veřejného stravování, školních a závodních jídelen, což v některých případech přinutilo výrobce potravin přeorientovat se více na dodávky pro maloobchod, změnit produktový mix, složení nebo balení výrobků.

Většina producentů potravin se při plánování výroby řídí forecasty, čímž roste úloha obchodních zástupců a potřeba pružně reagovat na požadavky trhu. Sestavení plánu poptávky musí být záležitostí maximálně několika hodin a jeho transformace na nákupní požadavky a plán výroby přitom musí respektovat možnosti výroby. V těch, pro podniky, lepších časech...

Více než kdykoliv předtím roste potřeba sladění obchodních a výrobních plánů. Už neplatí pouze, že úkolem obchodníků je naplnit plán výroby objednávkami zákazníků a úkolem výroby je tento plán splnit. Úkolem obchodního a provozního plánování (Sales & Operation Planning) je poskytnout informace pro strategické řízení i pro vyhodnocení operativních rozhodnutí. A jeho primárním úkolem je připravit splnitelný plán výroby s cílem minimalizovat provozní náklady, a přitom maximalizovat celkový objem obchodní marže.

Mnoho podniků tuto bilanci dělá mimo systém. I proto, že systémové nástroje jim chybí. A není to jen problém sestavení plánu, ale zejména jeho průběžného vyhodnocování a přijímání nápravných opatření. Nestačí proto pouze efektivně investovat do robotizace a automatizace výrobních procesů, ale tyto investice je třeba co nejefektivněji při dalším rozvoji podnikání i využívat.

Přínos digitalizace tak (nejen) u výrobců potravin spočívá v maximálním využití získaných dat.

Ľudovít Balaj Autor článku je Sales Manager ve společnosti InfoConsulting, která se zabývá implementací a podporou ERP systému IFS Applications.