Problém vendor-locku je starý jako business sám. Jedná se o stav, kdy se podnikání odběratele stává natolik závislé na svém dodavateli, že se jeho opuštění stane nákladově a fakticky buď zcela nemožné, nebo alespoň extrémně nákladné. Jistě se tento problém dotýká celé řady oblastí, ale ve světě IT je vendor-lock často skloňovaným termínem. Zamknutí v mainframe, vývoj proprietárního řešení na míru, cloudová řešení – a nyní AI. Jak se do něho ale dostanete, co vám hrozí a jak se z pout vendor-locku vymanit?

Před právní částí bychom chtěli zcela okrajově zmínit i důvody technické – ty jsou totiž ve světě LLM jedním z hlavních zámků. Málokteré řešení postavené na integraci LLM je skutečně technologicky agnostické, a to nese značná rizika. Prompty vyladěné na jeden LLM nedávají tak dobré výsledky na modelu jiném. Dotrénované modely nemusí umožnit přenos vah do modelu jiného. API povrchy jsou specifické pro konkrétní řešení a přechod na jiný model vyžaduje přepsání API vrstvy na straně odběratele. To všechno a mnoho dalšího staví technologickou zeď v cestě vašeho odchodu k modelu jinému. Jaké jsou ale hlavní zdi právní? 

První, co je třeba si uvědomit, je fakt, že poskytovatel LLM bude v naprosté většině případů v právním vztahu absolutní právní dominant. Jeho podmínky budou v režimu „take it or leave it“. Až na absolutní výjimky budete tahat za kratší provaz a do svazujících podmínek tak nakonec vejdete „dobrovolně a rádi“. 

Druhou a neméně vysokou překážkou bude nevyvážené a nevýhodné ukončení vašeho vztahu. Zatímco váš dodavatel může mít možnost dodávky skončit kdykoliv, na vaší straně toto právo nečekejte. Ukončení vztahu může být nejen zdlouhavé a nevýhodné, ale hlavně nebude podpořeno dostatečně robustní exitovou součinností. Minimální možnosti exportu dat a nastavení, neexistující kompatibilita existujících řešení či nulová součinnost podpory – to všechno dělá z transferu řešení noční můru. 

Pokud vás dodavatel LLM má lidově řečeno „v hrsti“, není nic jednoduššího, než takovou pozici začít náležitě využívat. Jaká jsou z našeho pohledu ta hlavní právní rizika vendor-locku?

Významným a velmi specifickým právním rizikem ve světě LLM je proměnlivost produktu. A nyní se nebavíme pouze o extrému, jakým bylo úplné vypnutí Fable 5. 

V průběhu času se vám mohou pod rukama měnit nejenom verze jednotlivých modelů, ale i jejich výkon, kvalita výstupů, dostupnost či především cena. Prompt, který ještě včera vracel výsledky, dnes může porušovat vnitřní politiku poskytovatele. Usage a rate limity, které doposud hladce stačily pro běžnou práci, se kvůli netransparentnímu využívání tokenů a drobným změnám ve fungování modelu stávají nedostatečnými a už v půlce dne se dostanete na limity vámi zvoleného předplatného. Sociální sítě jsou plné více či méně reálných případů, kdy změny ve fungování modelů vedou k prudkému nárůstu ceny, a to i bez velkých změn ve způsobu jejich využívání. 

Těmto změnám mnohdy nezabrání ani podmínky služby. Změny parametrů modelu totiž budou buď přímo povoleny podmínkami, anebo bude poskytovatel mít možnost jednostranně obchodní podmínky změnit. Ano, vy možná v případě nesouhlasu budete mít teoretickou možnost od smlouvy odstoupit. Ale to je právě ta chvíle, kdy pocítíte vendor-lock nejvíce a vám nezbyde, než buď změny přijmout, anebo se vystavit masivním nákladům ukončení spolupráce. 

Dalším zásadním rizikem je možnost dominantního poskytovatele zeširoka vyloučit svou odpovědnost. Ledaže budou mezi vámi vyjednány zvláštní podmínky či prémiová SLA (service level agreement), váš poskytovatel může mít vyloučenou odpovědnost za nedostupnost API i modelu jako takového. To, že poskytovatel LLM má určitě silnou obchodní motivaci nedostupnostem předcházet a řešit je, nic nemění na tom, že váš právní arzenál je vůči němu prakticky nulový. 

Výpadek je vždycky nepříjemný, ale ten pravý problém nastává ve chvíli, kdy jste se svým zákazníkům ke garanci dostupnosti zavázali vy. Pokud nemáte od svých dodavatelů zajištěnou náležitou úroveň SLA, je velmi reálná situace, že v případě jejich výpadku budou vaše závazky vůči klientům ohroženy a vy nebudete mít mnoho způsobů, jak jít nápravě vstříc. Pamatujte na to v případě, kdy uzavíráte SLA na služby využívající LLM třetí strany a zvažte, zda pro tyto případy raději nezvolit výjimku z vaší odpovědnosti. 

Zároveň pamatujte, že toto nebude jedinou odpovědností, kterou dodavatelé v podmínkách vylučují. Součástí vyloučení může být i vyloučení odpovědnosti za výstupy (situace, kdy výstupy porušují práva třetích stran), stejně jako limitace odpovědnosti v podobě stropu pro náhradu případné škody (buď zcela, anebo třeba do výše uhrazené odměny).

Neradi bychom zapomněli ještě na dvě oblasti, které stojí za to zmínit. Evropa se prozatím na trhu poskytovatelů LLM zásadně neprosadila a je proto třeba počítat, že poskytovatel rozhodně nebude usídlen v harmonizované Evropě, ale zpravidla v USA. Že to může být problém, nám ukázal už zmiňovaný Fable 5, který byl dočasně zastaven právě na pokyn americké vlády. I kdyby nedošlo k tak zásadnímu kroku, sídlo poskytovatelů v USA s sebou nese nemalé právní a ekonomické náklady. Právní řád v USA je odlišný oproti tomu evropskému a náklady na právní služby také. Většina podmínek v sobě bude mít stanovené jako rozhodné právo a jurisdikci právě některý ze států USA, takže i kdyby vám snad z vašeho vztahu s poskytovatelem LLM plynuly nějaké právní nároky, jejich vymahatelnost bude ztížena. 

Druhou oblastí je pak lokální regulace. Pokud jste společností usazenou v Evropské unii anebo alespoň cílíte své služby na její občany, velmi pravděpodobně se na vás bude vztahovat široká škála regulace (ať už se jedná o obecně aplikovatelné předpisy jako GDPR, NIS2 či AI Act, anebo sektorové regulace jako je DORA), která vyžaduje kontrolu dodavatelského řetězce a stanovuje minimální standard uzavřených smluv. Pokud dodavatel LLM modelu nevyhovuje či ještě hůř - přestane vyhovovat těmto regulacím, nemáte jinou možnost, než buď takového poskytovatele nevyužívat, anebo se vystavit rizikům spojeným s takovým právním deficitem – a to rozhodně nedoporučujeme. 

V první řadě to nevzdávejte s podmínkami služeb. I podmínky služeb jsou předmětem konkurenčního boje a ve světě, kde se jednotlivé modely předhánějí na týdenní bázi, mohou hrát přívětivé a férové podmínky služby nemalou roli v rozhodování uživatelů. Čtěte proto podmínky jednotlivých poskytovatelů a vybírejte mezi nimi ty, kteří ve svých podmínkách mají vložené alespoň elementární záruky. Zároveň zpravidla existují různé úrovně předplatného, které nabízí odlišné záruky – varianty limitace odpovědnosti, skutečně vymahatelná SLA apod. Druhou cestou je využití lokální regulace ve vlastní prospěch. Jednotlivá nařízení a národní předpisy vám dávají do rukou zbraně, které mohou být vůči poskytovatelům přímo použitelné a vyvažovat vztah lehce ve váš prospěch. 

Prvním dobrým nástrojem může být Data act. V rozsahu, v jakém můžete skrze API přistupovat k LLM jakožto k poskytovateli služby, se Data Act může vztáhnout právě i na poskytovatele LLM. Smlouva s vámi pak musí obsahovat ujednání o přechodu a exportu dat ve strukturovaném a strojově čitelném formátu a poplatky za přechod se postupně ruší úplně. 

DORA pak finančním institucím ukládá mít pro ICT služby podporující kritické či významné funkce zpracovanou exitovou strategii – tedy předem promyšlený plán, jak od dodavatele odejít, aniž by tím utrpěl provoz či soulad s regulací. Tomu musí odpovídat i smlouva: výpovědní práva, přechodná období a součinnost při migraci dat v ní nesmí chybět.

A konečně NIS2 a nový ZKB řadí mezi bezpečnostní opatření i řízení dodavatelů – a prováděcí vyhláška vysloveně stanoví, jaké požadavky na bezpečnost, součinnost a ukončení vztahu si máte se svými dodavateli smluvně ujednat.

Pokud chce poskytovatel vyhovět evropské regulaci a zaměřovat se na evropské zákazníky, pak hladký exit a náležitá kvalita kontraktu přestávají být otázkou dobré vůle dodavatele a stávají se jeho povinností.

Cílem tohoto článku bylo spíše upozornit na rizika spojená s aktuálním nadšením při stavění produktů na dostupných LLM modelech. Určitě je ale možné pokusit se rizika snížit, i když to je nerovný souboj.  Neignorujte vendor-lock, ale přijměte ho jako nedílnou součást vývoje. Připravujte vaše řešení z pohledu LLM agnosticky a tak, aby bylo technicky možné modely měnit s co nejmenším třením. Ta největší právní rizika rázem přestanou být tak bolestivá a vy budete schopni mnohem pružněji reagovat na už tak divoký vývoj ve světě LLM. A na jeho výpadky.  

Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv z cest, je třeba přijmout, že s sebou ponese další náklady – peníze vynaložené dnes ale mohou významně snížit škody, až půjde do tuhého.  I na ty se dá ale při plánování útěku z vendor-locku myslet. Náklady lze totiž poměrně elegantně srazit díky daňovým odpočtům na výzkum a vývoj, případně je financovat z dotací. O tom ale třeba příště někdo z našich kolegů z enovation.