To, že v IT řešeních byl hlavní hodnotou dlouhou dobu zdrojový kód, víme nejen z technické historie, ale důkazy najdeme i v právním řádu – konkrétně autorském právu. Zatímco myšlenky, principy či algoritmy autorské právo nechrání, zdrojový kód si svoji ochranu vydobyl. To se ale s příchodem AI změnilo. AI kód je v dnešní době mnohem více komoditizovaný – vibecoding, AI-asistovaný vývoj, open source – to všechno zlevnilo produkci zdrojového kódu, a tedy i významně snížilo motivaci společností jej chránit. 

Pokud AI generovaný obsah snížil hodnotu kódu, co je teď to rozhodující aktivum, které stojí za to chránit? Těch hodnot je celá řada, ale byla by chyba opomenout především ty prvky, které tento drift hodnoty umožnily. Výběr firemní architektury, výběr AI modelů, systémů, jejich promptování, orchestrace a agentizace jsou totiž právě ty prvky, které vás staví v konkurenčním závodě na přední místa. 

Aby toho nebylo málo – toto specifické know-how často není uloženo v repozitářích, databázích a dokumentech, ale v hlavách. Jde o znalosti a zkušenosti vašich zaměstnanců a dodavatelů. A na to se často zapomíná – dokud se taková hlava nerozhodne změnit svoje profesní působiště. Zůstává tedy otázka – jak společnost může svoji výhodu ochránit před riziky spojenými s odchodem klíčových lidí ke konkurenci?

Abychom nebudili zbytečné naděje, je třeba hned na začátku přijmout nepříjemný fakt. Některé věci lze ochránit velmi špatně. Know-how nemá v soukromém právu žádný specifický režim. Chrání se vždycky zprostředkovaně skrze instrumenty, které si rozebereme níže. Proto ne všechno, co je pro společnost cenné, je vždy možné ochránit. Cílem je pokusit se maximum zásadního know-how dostat pod ty nástroje, které vám právo dává – pod autorská díla, obchodní tajemství, důvěrné informace apod. 

I když nemůžeme vybudovat neprostupnou zeď, která znemožní přechod klíčových lidí ke konkurenci nebo na vlastní pěst, dokážeme zajistit, aby případný odchod měl pro společnost co nejmenší následky. A v takovém případě by bylo chybou zapomenout právě na autorské právo. 

Právě autorské právo je dlouhodobě instrumentem, který umožňuje autorům chránit jejich tvůrčí investici před neoprávněným použitím těmi, kteří k tomu nedají svolení. Tento konstrukt ale ostře naráží na technologickou realitu současné doby – tj. že „autorem“ už velmi často není člověk, nýbrž AI. Za autora autorského díla se totiž bez výjimky považuje pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Pokud však tvůrčí činnost místo člověka vykonal model, je třeba počítat s tím, že autorská práva ke kódu pravděpodobně nevzniknou. 

 

Nezapomínejte také na to, že i kdyby o autorské dílo šlo, autorská práva vznikají výhradně autorovi (tj. vašemu zaměstnanci nebo dodavateli). Pokud chcete nároky z autorských práv využít, musíte zajistit, aby svědčily nejen autorovi, ale i vám. Dobrou zprávou je, že v případě zaměstnanců a OSVČ (avšak pouze těch, kteří pro vás píšou zdrojový kód) vám jde zákon naproti a nechá vás vykonávat poměrně štědrou škálu práv autora. Ne však zdaleka všechny, a proto pokud se před únikem know-how chcete bránit díky autorským právům, je třeba nastavit pro to oporu ve vaší smlouvě se členy týmu. A právě ve smlouvě je schován i zbytek arzenálu, který pro ochranu vašeho know-how můžete použít. 

Pokud vám nepomůže zákon nebo regulace, závisí ochrana vašeho know-how už čistě na vás a na dohodě, kterou s konkrétním zaměstnancem nebo dodavatelem uzavřete. To hlavní, co vám v ochraně před únikem důvěrných informací ke konkurenci může pomoct, je dohoda o mlčenlivosti a konkurenční doložka. Je však dobré pamatovat, že přestože smlouva dává štědrý prostor vaší představivosti a vyjednávacím schopnostem, možnosti nejsou bezbřehé.

 

V případě dohody o mlčenlivosti je pastí několik. V první řadě je na vás, abyste správně vymezili, co má chránit. Příliš široké vymezení důvěrných informací bude neurčité a taková dohoda o mlčenlivosti může být nevymahatelná. Na druhou stranu, pokud důvěrné informace vymezíte příliš úzce, je dost možné, že na některé zapomenete. Dalším rizikem je zajištění smluvní pokutou. Správně nastavená a odrazující smluvní pokuta může z relativně neškodného dokumentu rázem udělat klíčový prvek vaší právní obrany. Tady však poprvé narážíme na ochranu slabší smluvní strany – zaměstnance. Zatímco u společností a OSVČ je smluvní pokuta v zásadě na vaší domluvě a vyjednávacích schopnostech (nepřiměřenou pokutu vám však soud může snížit), sjednání smluvní pokuty u dohody o mlčenlivosti zaměstnance vysloveně vylučuje zákoník práce. 

 

V případě zaměstnance obecně budete často tahat za kratší konec provazu. Pokud by porušením mlčenlivosti (či jiné sjednané povinnosti týkající se know-how) společnosti vznikla škoda, můžete po zaměstnanci vymáhat její náhradu, ale pozor – jen do výše 4,5násobku jeho měsíčního výdělku. Pouze v případě, že by vám zaměstnanec škodil záměrně, můžete chtít náhradu škody v celé výši. Její přesné vyčíslení ale v takových situacích bývá složité, a tedy na takový postup nelze příliš spoléhat. I když zákoník práce ukládá zaměstnanci povinnost loajality vůči svému zaměstnavateli, tak ta z velké části skončí společně s pracovněprávním poměrem a ani ta tak odchodu know-how ke konkurenci nezabrání. 

 

Druhým neméně silným nástrojem je potom konkurenční doložka. Pokud se vám nepodaří rozmluvit zaměstnanci či dodavateli ukončení spolupráce a opustí vás i s know-how, je možné mu alespoň zabránit, aby svoje dovednosti nabyté u vás uplatnil u konkurence. Ale i to má svoje limity. I tady je ale třeba rozlišovat, zda se jedná o zaměstnance či jiného dodavatele, protože v každém případě je ten limit trochu jiný. 

 

Zaměstnanec má možnosti konkurenční doložky jasně vymezené zákoníkem práce. Délka konkurenční doložky nesmí být delší než jeden rok, musí být sjednána písemně a sjednání konkurenční doložky je možné pouze, pokud je to vůči zaměstnanci spravedlivé. Stejně tak zaměstnanci musí náležet po dobu trvání konkurenční doložky peněžité vyrovnání za to, že nemůže pracovat ve svém oboru. Smluvní pokuta je v tomto případě možná, nicméně jejím uhrazením se zaměstnanec z konkurenční doložky „vykoupí“.

 

Živnostníci a společnosti mají režim volnější – protože se ale jedná o významný zásah do volného trhu, ani tady není konkurenční doložka zcela bez pravidel. Platná konkurenční doložka musí mít přiměřeně určené území, okruh činností anebo okruh osob, kterých se zákaz týká – v opačném případě bude konkurenční doložka neplatná. Stejně tak nesmí být sjednána na dobu delší než pět let – v takovém případě sice není neplatná, avšak po pěti letech od sjednání končí.

 

Jak je vidět, přestože existují omezení, dává vám právo možnosti, jak se chránit před odchodem klíčových zaměstnanců, živnostníků a dodavatelů ke konkurenci spolu s vaším know-how „v kapse“. Přestože existují i další (např. ochrana obchodního tajemství a nároky spojené s nekalou soutěží), shrnuli jsme hlavně možnosti, které jsou ve vašich rukách a je třeba se na ně dopředu připravit. 

Právo se často bere jako poslední linie obrany. K právníkům se tak sahá, až když všechno ostatní selže. V takovou chvíli se vytáhnou smlouvy, začnou se rozesílat upomínky, předžalobní výzvy a nakonec – žaloby. Náklady na vymáhání nároků, stupňující se emoce a nejistý výsledek nutně spojují s právem negativní sentiment. To pak často vede k tomu, že se právní ochrana společností začne řešit až pozdě, anebo vůbec. Často se ale zapomíná, že hrozba právních následků může silně působit i preventivně. 

 

Sjednaná smluvní pokuta v dohodě o mlčenlivosti může motivovat zaměstnance či dodavatele nevynášet citlivé informace, a to i přesto, že soud by třeba nárok v konečném důsledku nepřiznal. I pokud by snad konkurenční doložka nebyla ideálně sjednána, může její existence ovlivnit rozhodování o dalších krocích vašich klíčových členů týmu. A v neposlední řadě – smlouva obě strany donutí se předem zamyslet nad tím, co je pro ně v jejich (obchodním) vztahu důležité a nastaví tak vzájemné očekávání ještě v době, kdy ve hře nejsou negativní emoce.  Protože spor, který ani nevznikne, nemůžete prohrát.