IT SYSTEMS 12/2017 , ITSM (ITIL) - Řízení IT

Budoucnost datových center

Pavel Vomáčka


AnectKolem roku 2020 dojde k výrazné změně komunikace ve směru k datovým centrům. Ta jsou poslední desetiletí koncipována a stavěna především pro naplnění potřeb lidských uživatelů, tj. architekturou, kde rychlost změny parametrů prostředí odpovídá specifickým potřebám člověka. Zmíněné tradiční pojetí datových center ale nedokáže naplnit budoucí očekávání, a navíc je spolu s tím také dynamicky upravovat v čase.


Nový, obsahově jiný typ datové komunikace v reálném čase generovaný miliony snímačů, robotických a automatizovaných systémů povede k řádově vyššímu nárůstu přenosů dat a jejich následného zpracování v reálném čase, a tedy i k nasazování otevřených architektur reagujících na danou skutečnost. Takovéto architektury budou muset splňovat podmínku rychlé škálovatelnosti ve vertikální i horizontální rovině. Podmínka extrémně rychlého zpracování dat, přetvořená do konkrétní úlohy, je přitom základem řízení všech chytrých systémů.

DC as a Code

Otevřeností architektury se v tomto kontextu rozumí distribuovatelnost výpočetních zdrojů, úložišť i služeb napříč komoditními technologiemi různých výrobců a dnes poskytovateli Public Cloudových služeb prezentované coby Software Defined Things, případně kontejnerovými a síťovými / bezpečnostními službami. Abstrakce výpočetního výkonu a úložišť, komunikačních a bezpečnostních služeb formou hyperkonvergence a softwarově definovaných prostředků představuje možnou univerzální a snáze re konfigurovatelnou cestu naplnění budoucí výzvy distribuce a zpracování dat. To vše bez ohrožení důvěry ve spolehlivost, dostupnost a bezpečnost datového centra. Dnešní technologie, v kombinaci se správně zvolenou architekturou - tj. pohledem „se shora“ skrz služby propagované aplikacemi, jsou schopné tyto předpoklady úspěšně naplnit. Při jejich výběru je přitom do rozhodovacích podmínek vhodné zahrnout existenci podpory pro orchestraci a automatizaci, kooperaci s ostatními výrobci a poskytovateli služeb. Nedílnou částí věci „DC as a Code“ je pak práce s daty a spuštění úloh na nich závislých v reálném čase. Toto zpracování budou řešit tzv. „Machine learning“ systémy využívající pro své fungování automatickou obsluhu podkladové infrastruktury. Vyjma úprav své výkonnosti, také i mechanismy pro zajištění kontinuity provozu a vlastní ochrany.

Dnešní řešení firemních datových center využívajících model Disaster Recovery scénářů primárního plus sekundárního datového centra povede k přerodu na model logického datového centra rozkročeného mezi více automaticky volených zdrojů – vlastní datové centra, Public Cloud apod. Z pohledu prezentace služeb, řízení a komunikace to vždy bude jediné datové centrum, které samostatně reaguje na okamžité potřeby - tzn. DC prezentované a řízené zdrojovým kódem.

Proč tedy „DC as a Code“? Odpovědí může být hned několik – od rychlosti odbavování přicházejících požadavků přes náročnost obsluhy versus množství personálu až po bezpečnost. Rychlost a naplnění požadavků obchodu na tradičně řešenou a řízenou infrastrukturu dnes většinou neodpovídá jejich očekávání a je neefektivní. Podobně je to s bezpečností, kdy ochrana perimetrů, aplikačních sil i jednotlivých zón v rámci datových center je sice dnes standardní disciplína, nicméně většina z nich nevidí až k samotnému „zpracovateli“ dat. Distribuovaná bezpečnost, monitorující a chránící každou komponentu zpracovatele, je tak spíše výjimkou a mechanismy sledující chování a styl komunikace těchto komponent v reálném čase jsou v současnosti ve fázi testování. Nemluvě o její spolupráci s řídícími prvky, kterou na základě štítků „Security Tag“ automaticky a striktně vyžadují po celou dobu života aplikace, a právě pouze během této doby.

Další etapou zvýšení spolehlivosti a důvěryhodnosti budoucích datových center spatřuji v nasazení algoritmů pro hledání anomálií chování. Ty budou základním prvkem ochrany proti zlomyslným útokům z vně i uvnitř perimetru, stejně jako budou předcházet výpadkům služeb a kontinuálně sledovat anomálie v rámci provozních dat.

On the Edge of DC

Cloud Computing a jeho koncept jednoduchého přístupu ke službám pomocí Internetu mimo jiné přinesl jednu zásadní změnu v chování uživatelů. Ti chtějí dnes komfortně pracovat se svými daty odkudkoliv a navíc v reálném čase, kdy z jejich pohledu ani z perspektivy společnosti nezáleží na obsahu, struktuře a důležitosti dat, to je pro každého individuální.

Komfortní práce odkudkoliv, a tedy i z jakéhokoliv typu a vlastnictví zařízení (pracovní nebo soukromé), navíc v reálném čase znamená posun v uživatelském chování. Tímto posunem je výrazný nárůst využívání bezdrátových (Wi-Fi) a mobilních sítí bez ochoty „přepínání se“ a ztráty komfortního přístup ke všem aplikacím a datům.

Tradiční řešení vzdálených přístupů do firemních sítí (tj. Remote Access a VPN) a aplikacím schovanými za tímto přístupem bývají zpravidla nekomfortní. Uživatel chce dodržení svého komfortu a tedy změnu – obvykle i za cenu vědomého porušení bezpečnostních pravidel a standardů společnosti z jeho strany. Navíc, když firmy tento přímý přístup k některým aplikacím skrz veřejný internet již umožňují. Typickým příkladem jsou třeba služby Microsoft Office 365, Salesforce či G Suite od společnosti Google.

Firemní IT, pokud chce předejít snaze o obcházení bezpečnostních pravidel a stát se partnerem, nikoliv nepřítelem, pak musí podobně publikovat i další aplikace, tedy bez mezi kroku v podobě VPN. Co tedy znamená život na hraně datového centra?

Firemní aplikace jsou například publikovány pomocí HTML5 přímo do veřejné sítě prostřednictvím virtualizačních technologií Citrix XenDesktop/XenApp, potažmo Vmware Horizon a Application Delivery Controller nad HTTS, který nedělá rozdíl v přístupu z firemní Wi-Fi, případně veřejného Internetu na koncové zařízení, jež neomezují automatické přepínání mezi mobilní sítí a Wi-Fi. Přičemž data zůstávají v rámci datového centra a uživatel pracuje pouze „terminálově“, případně s offline režimem toho samého. Podobně jako u datových center je i zde značnou výzvou, ale nikoliv překážkou, zajištění jednoznačné identifikace a ověření uživatele, jeho oprávnění a také ochrany používaných aplikací a dat. Co proto tedy udělat?

Důležité je analyzovat své možnosti a prostředí, zjistit preference uživatelů a klasifikovat data včetně nutnosti přístupu k nim. Tyto podklady je pak nutné zahrnout do budoucího návrhu architektury a procesů, přičemž každý by měl pamatovat na to, že bezpečnost není super technologie umístěná na perimetr, případně do vybraných zón, ale že datové centrum představuje živý organismus a musí se na něj nahlížet jako na celek.

Místo závěru

Otázka směrování vývoje a budoucnosti podnikových datových center v rámci tohoto článku nebyla záměrně postavena ve světle stoprocentního využití cloudových služeb oproti vlastnímu či hybridnímu řešení. To je různé pro každou společnost a organizaci. Článek jde spíše směrem změny konceptu a přístupu k datovým centrům jako takovým, protože i podnikové může být prohlášeno za „cloud“, pokud dokáže naplnit danou definici a své služby nabízet na vyžádání, zároveň efektivně a v odpovídající kvalitě. Nejdůležitější přitom je naplnění potřeb uživatelů, a tak model kdy pro vlastní vývoj používám zdroje veřejného cloudu a produkční prostředí přesouvám logicky tam, kde je to vhodnější.

Tři základní výzvy a body pro naplnění požadavků budoucích DC jsou ale společné pro jakékoliv prostředí. Tím prvním je flexibilita a škálovatelnost provozovaného prostředí. Přijetí myšlenky logického datového centra, jehož zdroje jsou čerpány dle parametrů a vhodnosti pomocí automatizačních nástrojů přímo aplikacemi, dává možnost volby. Nástroje typu OpenStack, Vmware vRealize aj. mohou mít pro poskytování systémových prostředků více zdrojů. Změnou servisního profilu aplikace, typicky Dev-Test-Prod, dochází i k migraci na jiné fyzické zdroje, jak lokální, tak i cloudové.

Druhou výzvou je zajištění kontinuity provozu, kam patří procesní a informační bezpečnost. Odsuneme-li procesní stránku věci Enterprise architektury, pak decentralizace a distribuovaný model jejího řešení v kombinaci s algoritmy řízení pomohou naplnit problematiku ochrany proti zlomyslným útokům, pokusům o krádeže dat a celkového omezení provozu.

V tomto odstavci sice poslední, ale v běžném životě je pak na prvním místě komfort práce uživatelů. Nenaplněním očekávané úrovně dochází ke vzniku šedého IT, využívání služeb třetích / neschválených stran a porušování bezpečnostních pravidel. Přitom servisně orientované datové centrum, vybavené distribuovaným modelem bezpečnosti, dokáže při zajištění exekutivy nastavených bezpečnostních a provozních parametrů a pravidel kýžený komfort nabídnout.

Vhodně navržený koncept architektury s několikaletým výhledem pomáhá předcházet rozčarování. Obchod a vedení dává směr vývoje a IT poskytuje odpovědi na očekávání a kvantifikuje parametry služeb.

Pavel Vomáčka Pavel Vomáčka
Autor článku je Senior Business Consultant společnosti Anect.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

„Největší rezervu mají firmy ve schopnosti propojit AI s daty a procesy…“

Firmy investují do umělé inteligence, ale většina AI projektů se nikdy nedostane do běžného provozu. Proč mezi úspěšným pilotem a skutečně fungujícím řešením vzniká tak velká propast? O tom, kde podniky při nasazování AI nejčastěji chybují a proč většina AI pilotních projektů nikdy nepřekročí fázi experimentu, hovoří konzultant společnosti Hewlett Packard Enterprise Ladislav Pecen. Uvádí také, jak AI mění požadavky na IT infrastrukturu, jaké nároky přinášejí agentické systémy a proč se dnes do popředí dostává téma datové suverenity.