Pokud bychom chtěli porovnat specifika všech existujících druhů výroby a rozdíly v jejich požadavcích na informační technologie, nestačilo by nám celé jedno vydání IT Systems. Vybrali jsme proto čtyři z dnes v podstatě stěžejních druhů výroby, kterým se budeme věnovat podrobněji.

Jednotlivé typy výroby se samozřejmě nevyznačují pouze odlišnostmi, ale mají i mnoho společných rysů. Ty jsou závislé na tom, zda jde o opakovanou výrobu, nebo jednorázovou zakázkovou (tedy tu, u níž je pokaždé jiné zadání). V každém z těchto případů jsou pak při výrobě patrné rozdílné postupy, které však jsou pro daný typ shodné napříč jejími odvětvími. Jeden ze shodných rysů spočívá v tom, že většina výrob je limitována kapacitními limity. V poslední době se také, napříč všemi výrobními odvětvími, zvyšuje tlak na efektivitu, právě s ohledem na kapacity. A to nejen na kapacity výrobních zařízení, ale stejně tak lidské a materiálové. Podívejme se nyní blíže na každé ze čtyř vybraných odvětví, které mají specifické požadavky na použití informačního systému.

Výroba hutní a slévárenství

Nejpodstatnějším specifikem tohoto druhu (či dvou příbuzných druhů) výroby je velká energetická náročnost. To vyplývá mimo jiné i z faktu, že použité technologie vyžadují většinou kontinuální provoz. Nejde jen o provoz vysokých pecí a odlévání, ale při celém procesu výroby platí, že ji nelze „dělat po kouskách“. Další odlišností je nutnost pečlivé přípravy výrobních dávek se stejnou charakteristikou. Paradoxně se však tyto dávky dají jen velmi obtížně přesně normovat. Výrobní proces pokaždé probíhá jinak dlouho a je značně závislý na znalostech člověka, který jej řídí. Ten musí díky svým zkušenostem přesně poznat, ve které fázi se výrobní proces právě nachází, neboť v tomto oboru není možné zajistit přesnou stopáž. Jinými slovy: nezbytností v této oblasti výroby je vysoká odbornost vedoucích pracovníků. Mezi další specifika patří například velmi nezdravé a náročné pracovní prostředí s velkým nebezpečím pracovních úrazů, což souvisí s důrazem kladeným na bezpečnost práce či nutností pitného režimu a podobně.

Informační systém ve slévárenství

Panuje obecný omyl, že informační systém takto složitou a na lidské zkušenosti závislou branži prostě nemůže zvládnout, že je pro něj neuchopitelná. Pochopitelně netvrdíme, že by hutnictví a slévárenství bylo pro tvůrce informačních systémů banální záležitostí. Nicméně, jak praxe ukazuje, jestliže je vyvinut systém, schopný akceptovat nepřesnosti v plánování, a to jak objemu materiálu, tak času, dokáže pak být velmi platným pomocníkem právě pro tento typ výroby. Samozřejmě by bylo chybou snažit se o větší přesnost, než dané prostředí umožňuje. Toto odvětví výroby vyžaduje, aby informační systém dokázal dobře pracovat s rezervami a podrobně zpracovával problematiku zbytků, neboť v nich jsou ukryty nemalé finance. V rámci oboru existuje jedna ještě více specifická oblast – odlévání lehkých slitin, například hliníkových disků k autům a podobně. V případě tohoto „podoboru“ se právě naopak musí nasadit velmi přesná metrologická pracoviště propojená s informačním systémem. Pokud se tak nestane, vniká obrovské množství zmetků – naštěstí recyklovatelných.

Výroba chemická

Chemická výroba je, zejména co do prostředí, pravým opakem hutnictví. Vyžaduje speciální prostor s vysokými nároky na čistotu. Také na přesnost postupů je kladen velký důraz. Často se zde pracuje s látkami, které vyžadují speciální manipulaci a také speciální skladování. A ani obalová technika se v chemickém průmyslu nesmí zanedbat. O co je zdejší prostředí čistší a tím, jak bychom mohli soudit, zdravotně méně závadné, o to je nebezpečnější. Proto je v této oblasti výroby kladen extrémní důraz na bezpečnost práce a velmi často probíhají kontroly pracovního prostředí a prostor právě z tohoto hlediska.

Informační systém v chemickém průmyslu

Přesnost, to je jakási červená niť, táhnoucí se v této oblasti výroby všemi požadavky na informační systém. Vysoké nároky jsou kladeny například na evidenci a protokolování kontrolních měření v rámci jednotlivých pracovišť i celého výrobního procesu a údržby výrobních zařízení. Zejména náročný je však v chemickém průmyslu z hlediska informačního systému fakt, že objem dvou látek daného objemu po smísení netvoří součet původních objemů, ale výsledek může mít objem zcela jiný. Systém tedy musí umět podchytit jak tyto odchylky, tak časové úbytky objemu různých látek, které mohou vytěkat nebo se jinak transformovat a musí vytvořit příslušné vzorce k potřebným výpočtům. To velmi ovlivňuje kontroling efektivity výroby. Dalším oříškem pro informační systém v oblasti chemické výroby je pak požadavek na sledování expirací na vstupu i na výstupu a také sledování jednotlivých dávek čili šarží. Je totiž třeba, aby bylo u každé šarže dohledatelné datum výroby a v případě expirace mohlo včas dojít ke stažení z oběhu.

Výroba strojní

Strojírenství je obecně nejznámější oblastí výroby. Vyznačuje se především největšími nároky na variabilitu, a to jak z pohledu různých požadavků zákazníků, tak z pohledu modifikací v čase u dlouhodobě vyráběných dílů. Ve specifických odvětvích této rozsáhlé oblasti, jako jsou například letecká výroba či výroba automobilů (ale nejen tam) je kladen velký důraz na sledování a měření kvality výroby. Přitom právě ve strojírenství, přes nutnost zachování kvality, je asi největší tlak na zlevňování výroby. To je dnes možné pouze zefektivněním procesů řízení, při němž je nepostradatelná informační podpora.

Informační systém ve strojírenství

Strojní výroby drží jedno významné prvenství – je to oblast, kde informační systémy začínaly nejdříve, už s příchodem prvních počítačů. Je to dáno tím, že pro oblast s nutností obrovské variability je informační systém opravdu nepostradatelným pomocníkem, který významným způsobem dokáže zefektivnit výrobu. A to nejen přípravnou část, ale též obslužné časy v rámci výrobního procesu. Ve strojírenské výrobě také nejvíce ze všech výrobních oblastí platí, že úspory nevznikají zpřesňováním norem, ale eliminací zbytečných obslužných a prostojových časů. A to nejen přímých, ale i mezioperačních časů ovlivněných například špatným topografickým rozmístěním strojů. Informačním technologiím ve strojírenství patří i další přední místo: tato oblast je průkopníkem v přímé propojenosti návrhových (cadovských) pracovišť s vlastními výrobními zařízeními. To samozřejmě nemalou měrou přispívá k zefektivnění celého výrobního procesu.

Výroba potravinářská

Podobně jako ve výrobě chemické i v potravinářství je kladen velký důraz na přesnost receptur nebo na čistotu prostředí. Na rozdíl od chemie však zde hraje velkou roli „nezastupitelný“ lidský faktor, který musí informační technologie úspěšně zastoupit. S mírnou nadsázkou lze říci, že zkušenost kuchaře je třeba sdělit stroji. I zde je třeba sledovat trvanlivost (expiraci) surovin, ale také jejich kvalitu. Zajímavostí v potravinářské výrobě je, že některé suroviny dokáží být za určitých okolností velmi výbušné – například moučný či kakaový prach. Tomu je tedy třeba přizpůsobit výrobní zařízení, která mají pro tyto typy výrob speciální parametry. Například místo běžných dopravníků jsou zde používány dopravníky šroubové apod.

Informační systém v potravinářství

Na informační systém v potravinářství jsou kladeny velké nároky například při zjišťování skutečné ceny výroby. Důvod je zřejmý: vyrábí se ve velkých sériích a každá odchylka ceny se pak projevuje v násobcích. Dalším úkolem pro informační systém je sledování surovin nejen z pohledu jejich objemu, ale též z hlediska času, kdy je brán zřetel na dobu uložení, trvanlivost a podobně. Velmi důležitá je zde výstupní kontrola kvality výrobku. V potravinářství se také samozřejmě předpokládá, že prostřednictvím informačního systému budou řešeny i obaly a balení výrobků. To totiž představuje významnou finanční položku – podívejme se například jen na vratné obaly, jejichž problematika také musí být zahrnuta v informačním systému. Výhodou je, pokud systém dokáže řešit i dopravu vyrobeného zboží. Z hlediska informačního systému je poněkud netypickou odnoží potravinářství tzv. demontážní výroba. Tím je myšlen například masný průmysl, kde výrobní proces probíhá opačně než jinde. Místo, aby se výrobek skládal ze surovin, zde naopak vzniká rozdělováním výchozí „suroviny“ na části. To je pro systém (malý) oříšek, protože ve všech ostatních výrobních odvětvích se pracuje přesně obráceně.

Rozdílné, ale i stejné…

Přesto, že se – nejen tyto čtyři, ale všechny – oblasti výroby navzájem v mnoha ohledech liší, jedno mají společné: používání informačních technologií, a zejména informačních systémů dokáže výrobu i související procesy lépe řídit a tím ekonomicky zefektivňovat. V současné době neustálého konkurenčního tlaku je to tedy jasná podmínka přežití pro kteroukoli výrobní firmu.

Jan Mlejnský