Dohledatelnost informací o výrobku zasahuje do všech výrobních a distribučních odvětví. Obecně výrobci musejí vědět, z čeho je daný výrobek vyroben – a to nejen z jakého materiálu či podle jakého receptu, ale také v jaké šarži.

Rozdíly mezi evidencí a skutečností

Šarže může být zákaznická i interní, bývá to konkrétní dodávka, nebo její část, například kamion plechových svitků, či konkrétní svitek, ze kterých se následně vyrobí další produkty. V jednom z produktů se zjistí vada materiálu, pak je třeba dohledat všechny produkty, co byly vyrobeny z dané šarže (tedy konkrétního kamionu, či svitku), a opravit je nebo stáhnout z dodavatelského řetězce. Pokud jsou v kamionu dvě šarže a ty se dají to výroby, je třeba evidovat, že vyrobené produkty jsou ze dvou různých šarží. Nebo naopak se z jedné šarže se vyrábějí dva různé produkty, které je nutno zaevidovat k dohledání a v případě vady jednoho z nich ke stažení všech těchto výrobků z dané šarže.

Jestli má výrobní podnik vědět, jaký je materiál na skladě z hlediska výrobních čísel či šarží, tak je musí evidovat, a to nejen z pohledu množství, ale také z pohledu rozdělení do jednotlivých šarží podle toho, kdy, kde a kým byly vyrobeny. Stejné informace je třeba sdílet na dílně, v expedici a s obchodními partnery.

Tím se dostáváme k největšímu úskalí procesů dohledatelnosti v současné výrobě, kterým je problém dosáhnout souladu evidovaného stavu materiálu s fyzickým stavem, což pak působí velké potíže při dohledávání vadných sérií. K dosažení souladu je třeba monitorovat výrobu na úrovni šarží – po každé výrobní operaci, v každém výrobním taktu. Pokud dojde k záměně šarží v jediném taktu, pak je pravděpodobnost správného dohledání výrobků prakticky nulová. Klasické ERP systémy tyto požadavky již vyřešit nedokážou, a proto musejí v tomto okamžiku nastoupit další nástroje.

Jak na to?

Jak mohou firmy zefektivnit procesy dohledatelnosti? Pro začátek je nutné zavést systém s čárovými kódy, bez nich nelze toky materiálu uhlídat. Pokud chtějí spolehlivě řešit dohledatelnost, musejí implementovat adekvátní infrastrukturu s podporou výrobních MES systémů. Zároveň je třeba nastavit procesy tak, aby byl pohyb materiálu zabezpečen proti omylům.

Určitě se také vyplatí integrovat systémy s obchodními partnery na úrovni šarže, tak aby firma mohla na základě nahlášení vadného materiálu či výrobku od odběratele co nejrychleji informovat dodavatele – v podstatě na jedno kliknutí a ne složitým telefonování či e-mailováním, tak jak se děje dnes.

Hlavním úkolem nástrojů pro dohledatelnost není nakonec nic jiného, než stav zaevidovaný v systému maximálně přiblížit fyzickému stavu. Jejich cílem je pak co nejrychleji nalézt produkty obsahující materiál z vadné šarže a minimalizovat vzniklé škody.

Zdeněk Špelina Autor je ředitelem a jednatelem ve společnosti AppliCon IT.