facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT řešení pro výrobní podniky II , Projektové řízení

Řízená diverzifikace produktového portfolia



Microsoft - diverzifikaceMnoho výrobních společností musí vzhledem ke stagnaci poptávky po své „tradiční“ produkci diverzifikovat – rozšiřovat svůj výrobní sortiment o modifikace produktů, nebo o produkty zcela nové. Prostřednictvím diverzifikace pak lze posilovat poptávku prostřednictvím vstupů do nových vertikál stávajících trhů, či budováním trhů zcela nových. Proces diverzifikace však není záchranným kruhem v pravém slova smyslu, nemusí totiž za každých okolností fungovat správně. Diverzifikace, která není řízená, se totiž může velmi snadno stát tím faktorem, který celou organizaci výrazně stáhne ke dnu. Základní otázka mnohých výrobních ředitelů zní: jak z diverzifikace vytěžit maximum, a neudělat z ní noční můru?


Krok I: Co nejrychleji se zbavte nekompatibilních námětů

Řízená diverzifikace začíná sběrem námětů a podnětů na úpravu produktového portfolia. Hlavní metou pro první krok je především co nejrychlejší a nejefektivnější vyloučení záměrů, jejichž soulad s aktuálním výrobním programem, případně se zamýšlenou strategií na další období, je minimální. Dále je pak třeba vyloučit také záměry, jejichž definice je nekompletní a realizace takových záměrů se tím pádem stává rizikovou záležitostí.

Protože skupina subjektů, které mohou potenciálně přijít s námětem, je relativně široká, a naopak schopnost popsat důkladně parametry typu návratnosti investice apod. je relativně nízká (námět mohou nakonec podat i pracovníci na montážní lince), je vhodné sběr idejí standardizovat a maximálně zjednodušit. Tímto postupem zároveň vytvoříte předpoklad pro efektivní zhodnocení sebraných námětů, do kterého je zpravidla zapojen úzký okruh řídících pracovníků, kteří, jak známo, nemají času nazbyt.

Krok II: Realizujte to, co si můžete dovolit

Zatímco první krok vyžaduje definici co nejvyššího počtu alternativ, abyste měli jistotu, že jste žádnou variantu neopomněli, hned v následujícím kroku je třeba prozkoumat realizovatelnost jednotlivých idejí a porovnat je minimálně vůči finančnímu a zdrojovému fondu, který má organizace k dispozici. Volba finální kombinace záměrů, jejichž prostřednictvím se diverzifikace provede, je velmi důležitá. Do jisté míry je to jako v Pokeru, kdy karty, které si zvolíte, vás provázejí po zbytek hry a možnost jejich výměny je velmi omezená. Pokud byste totiž v průběhu realizace zastavovali připravené záměry a nahrazovali je novými, pak možná dosáhnete efektivního řízení na úrovni jednotlivých investic, ale nikoliv na úrovni diverzifikace jako celku. A o ten tu jde především. Proto stojí za úvahu věnovat procesu volby optimálního mixu více pozornosti, než se na první pohled zdá.

Obr. 1 – Model portfolia záměrů v MS Project Server
Obr. 1 – Model portfolia záměrů v MS Project Server

 

Krok III: Bez popsané cesty minete cíl

Kolik už toho bylo napsáno o významu a pravidlech plánování? A jaká je skutečnost? Plány vznikají proto, že musí, nikoliv proto, že se podle nich má řídit realizace. I když se to nemusí na první pohled zdát a zřejmě budete muset svést nejednu argumentační bitvu, i plány by měly být standardizované. A to minimálně na úrovni klíčových fází a milníků, na jejichž bázi se reportuje stav realizace. Na druhou stranu mějte na paměti, že detail plánování musí korespondovat s mírou nejistoty, která je s realizací daného diverzifikačního záměru spjatá. Plán je zkrátka vždy pouze modelem reality, a jako takový je ze své podstaty nepřesný. Paretovským základem každého plánu jsou především jasně vymezené fáze s definovanou pracností a rozpočtem, na jejichž konci se odehrává akceptace ze strany managementu organizace.

Krok IV: Nesledujte stavy, rozhodujte a řiďte

Zatímco sledování průběhu realizace jednotlivých diverzifikačních záměrů musí být v maximální míře standardizováno, či přesněji automatizováno (zde je na místě vyzdvihnout význam plánů dobře připravených na řízení), hlavní objem času byste měli věnovat samotnému rozhodování o dalším způsobu realizace jednotlivých záměrů (řízení změn). Zapomenout nesmíte ani na řízení směřování diverzifikace jako celku. Řízení diverzifikace je třeba stavět na dvou pilířích: na hodnocení výkonnosti a struktury realizovaného portfolia. Řízení výkonu v sobě zahrnuje rozhodování založené na srovnání aktuálního stavu a skutečnosti při dosahování strategických cílů, které si od diverzifikace slibujete (jako je zvýšení tržního podílu, zvýšení tržeb apod.). Pokud aktuální výkon neodpovídá stanoveným cílům, jedná se o jasný signál k doplnění portfolia o další záměry, které byly v prvním kroku odloženy.

Obr. 2 – Manažerský panel stavu portfolia záměrů v MS Project Server
Obr. 2 – Manažerský panel stavu portfolia záměrů v MS Project Server


Do kategorie řízení struktury patří zejména hlídání poměrů mezi malými a velkými záměry, interně a externě financovanými záměry, rizikovými a bezpečnými záměry apod. Výstupem tohoto úsilí je pak objektivní podklad pro rozhodování o vpuštění nových záměrů s vyšší mírou rizika, vyšším nasazením externích zdrojů apod.

Krok V: Jak jste zaseli, tak sklidíte

Také samotná investice do systému pravidel a nástrojů naplňující podstatu řízení diverzifikace produktového portfolia musí být pochopitelně hodnocena jako investice. Kde tedy najdete přínosy? Hlavní, co diverzifikace přináší, je prevence před ztrátami, které hrozí v případech, kdy pustíte do realizace špatně připravený záměr, nebo se takový záměr dokonce pokusíte realizovat. Takové akce pak stojí mnoho úsilí a není výjimkou, že náklady na změny v průběhu realizace zásadně devalvují přínosy plynoucí z dosažení cíle diverzifikace. Druhým benefitem řízené diverzifikace je pak spojení vize s dostupnými zdroji. Realizovat diverzifikaci na dluh lze pouze u záměrů, které mají jasně definovaný výnos a jejichž realizace není sama o sobě riziková. Také eliminace této ztráty jde na vrub fungujícímu procesu řízené diverzifikace.

Project portfolio management

Všechna uvedená doporučení neplynou pouze ze zobecněných praktických poznatků, ale jsou standardizována v disciplíně nazývané obecně jako project portfolio management. Řízení portfolia projektů stojí na čtyřech základních krocích – vytvoření, optimalizace, plánování, řízení – odkud můžete jednoznačně vycítit návaznost na kroky I až IV. Z pohledu informačních technologií, bez kterých se v současnosti žádný systém neobejde, lze podpořit celý proces například prostřednictvím řešení Enterprise Project Management využívajícího technologie MS Project a MS Project Server.

Drahoslav Dvořák

O autorovi
Ing. Drahoslav Dvořák, Ph.D., v současnosti řídí divizi Enterprise Project Management ve společnosti WBI Systems, kde vede implementační projekty kombinující praktická doporučení definovaná standardy a IT nástroje s ohledem na potřeby a schopnost absorpce řešení ze strany klientů. Své dlouholeté zkušenosti sdílí v řadě odborných publikací, např. Řízení portfolia projektů – nejlepší praktiky Portfolio managementu. Dále přednáší Řízení projektů a Podnikovou informatiku na Vysoké škole Škody Auto v Mladé Boleslavi.

Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.