facebook
Exkluzivní partner sekce
Tematické sekce
 
Branžové sekce
Přehledy
Dassault - SolidWorks
 
Tematické seriály
Nové!

GDPR

General Data Protection Regulation zásadně mění zpracování osobních údajů a zavádí nové povinnosti...

články >>

 
Nové!

Jak uřídit IT projekt a nezbláznit se

Užitečné tipy a nástroje pro řešení problémů řízení inovací a vývoje produktů...

články >>

 
Nové!

Industry 4.0

Průmysl 4.0

Jaký vliv bude mít čtvrtá průmyslová revoluce na výrobu a výrobní firmy?

články >>

 

Komplexní svět eIDAS

O nařízení eIDAS již bylo mnoho řečeno i napsáno. A proto jediné, o čem...

články >>

 

Trendy v CRM

Systémy pro řízení vztahů se zákazníky (CRM) prochází v posledních letech výraznou změnou. Zatímco dříve...

články >>

 

Příručka úspěšného IT manažera

Dnes je řada IT manažerů opomíjena. Úspěšní bývají brouci Pytlíci a Ferdové...

články >>

 

Pokročilá analýza provozu datových sítí

V tomto čtyřdílném seriálu vás seznámíme s různými metodami a přístupy...

1. až 4. díl >>

 

Cesta k efektivnímu identity managementu

Správa identit a přístupů (IAM) je klíčová oblast pro zaručení bezpečnosti...

1. až 9. díl >>

IT SYSTEMS 9/2016 , IT právo

Právní pohled na disclaimery v e-mailech



MATZNER et alMožná jste i vy zaznamenali u některých přijatých e-mailů pod podpisem odesílatele další text. Jde o takzvaný disclaimer, který je do podpisu vkládán automaticky zaměstnanci společností. Využitelnost a potřeba těchto sdělení, která často tvoří podstatnou část zprávy, je diskutabilní. Jaké náležitosti by měl disclaimer splňovat, aby byl skutečně funkční a nestalo se z něj jen několik odstavců obtěžujících adresáty?


Hned na úvod zmiňme jednu zásadní skutečnost, která majitelům firem anebo odesilatelům e-mailů často uniká. Každý by se měl řídit jednoduchým pravidlem a psát do e-mailu jen to, k čemu je oprávněn, a posílat elektronickou poštu pouze odpovídajícím adresátům. E-maily jsou dnes zcela standardně soudy brány za dostatečný důkaz o průběhu jednání, dobré víře či vyvolání předpokladu vedoucího například k uzavření či neuzavření smlouvy. Tyto situace mohou vést k následnému požadavku na náhradu škody – z právního pohledu často bez ohledu na disclaimer.

Contract disclaimer

Platnost nového občanského zákoníku (NOZ) měla přímý vliv na počet tzv. „contract disclaimerů“. Právě kvůli nim ale může nastat situace, kdy si disclaimer a obsah e-mailu v podstatě protiřečí. Smysl tak nedávají e-maily, které obsahují návrh smluvních podmínek, cenu a podmínky obchodního případu, a zároveň zahrnují disclaimer pojednávající o tom, že smlouvu může podepsat (tedy uzavřít) pouze statutární zástupce dané obchodní korporace. Takový e-mail v podání adresáta nemá být nabídkou, ale pouze informací, která nemusí mít žádný dopad, platnost ani účinek. Což zcela odporuje skutečnému určení zprávy, jejímž cílem je často pochopitelně opak. V takovém případě bude rozhodující posoudit, zda průměrná osoba byla schopna z daného e-mailu pochopit, že jde o návrh smlouvy se všemi náležitostmi, nebo má větší váhu „contract disclaimer“.

I přes tento paradox se lze setkat s řadou právníků, kteří v důsledku NOZ „contract disclaimer“ navrhují a doporučují. Disclaimery by však neměly být přeceňovány. O jejich skutečné roli a případném právním dopadu, pokud nějaký je, nás však přesvědčí až soudní praxe.

Protichůdná sdělení

Mezi nejčastější obsah disclaimeru patří prohlášení o autorských právech, diskriminaci, obtěžování, souladu s obchodními podmínkami společnosti či prohlášení o počítačových virech. Používaná sdělení však často nedávají žádný smysl. Typickým sdělením totiž bývá, že obsah zprávy je určen pouze jejímu adresátovi a v případě, že příjemce není adresátem, je obsah považován za důvěrný. Pokud byl někomu e-mail zaslán, byl jeho adresátem, a až z obsahu či kontextu je schopen následně zjistit, že obsah nebyl určen / adresován jemu. Poté je už pozdě tvrdit, že takový obsah je důvěrný a nelze příjemce přimět k tomu, aby zprávu nepřečetl či její obsah zapomněl. Důvěrnost je v takovém případě pouze iluzí, protože to, že odesílatel zašle e-mail a připojí tzv. disclaimer důvěrnosti, nemůže jeho (navíc mylného) adresáta zavázat k tomu, aby jednostranné prohlášení či závazek důvěrnosti dodržoval.

V takovém případě navíc odesílatel přímo prohlašuje, že si je vědom důvěrnosti obsahu, a odesláním zprávy jiné osobě než původně zamýšlené již objektivně tuto důvěrnost porušil. Často je důvěrnost mezi smluvními partnery chráněna smlouvou a smluvní pokutou, takto špatně odeslaný e-mail znamená objektivní porušení povinnosti a možnost uplatnit smluvní pokutu ze strany smluvního partnera v případě, že se o chybě dozví.

Pokud e-mail obsahuje disclaimer s prohlášením o bezpečnosti v otázce škodlivých počítačových kódů, a kdy je realita jiná, je většinou po otevření takového e-mailu pozdě odvolávat se na disclaimer. V takovém případě lze dokonce uvažovat o náhradě škody či podobném nároku, ale bylo by nutné prokázat, že odesílatel (označen v samotném e-mailu jako odesílatel) jím skutečně byl. Obdobné je to i v případě, že e-mail obsahuje disclaimer o tom, že odesílateli lze zasílat pouze e-mail bez viru. Takové sdělení nemá fakticky žádný účinek.

Ochranná práva

V případě disclaimeru týkajícího se ochrany autorských práv se jedná opět o zbytečnou (byť pravdivou) informaci. Obsah samotného e-mailu může být předmětem ochrany autorského práva a jeho kopírování tedy může být porušením práva jeho autora. S ohledem na zákonnou úpravu ochrany autorských práv jak osobnostních, tak i majetkových, však tento disclaimer není nutný.

Prohlášení o rovných pracovních podmínkách, nediskriminačním prostředí, tzv. obtěžování či podobně považujeme spíše za marketingovou záležitost, v našich podmínkách málo používanou. Prohlášení o výhradnosti (mlčenlivosti) je zavlečený způsob doplňování e-mailu původem z USA, kdy takové označování bylo soudy uznáno s právními účinky (např. Mattel, Inc. v. MGA Entm’t, Inc., 2010 U.S. Dist. LEXIS 102461, 23 (C.D. Cal. Sept. 22, 2010). Jde tedy spíše o americký způsob psaní e-mailů, kdy právě shora uvedené disclaimery plynou z americké soudní praxe a jsou (pokud správně používány) soudy akceptovány.

Příklady z praxe

Jedním z takových případů byl i e-mail, jehož obsah byl velice agresivní až výhružný. Odesilatelem byla agentura specializující se na vymáhání dluhů, a obsah zprávy vyzněl tak, že „adresát bude platit a nic mu nepomůže“, přičemž vlastní text zahrnoval velmi nevybíravé až agresivní slovní spojení, které mohlo vyvolat i obavu z toho, co bude následovat. E-mail také obsahoval tzv. násilný (violent) disclaimer, provedený malým písmem v závěru, typicky kurzívou. Disclaimer prohlašoval: „Obsah e-mailu nemá za cíl vystrašit či hrozit adresátovi jakýmkoliv násilným jednáním.“ Soud v USA, který žalobu na násilnou povahu a výhružky z podnětu adresáta projednával, uznal, že takový e-mail nelze považovat za násilný či výhružný a že nedošlo k žádnému porušení práv adresáta. Na druhou stranu lze s úspěchem pochybovat o účinnosti takového e-mailu, když obsahuje prohlášení, že vlastně nic z výhrůžek není myšleno jako výhružka.

Druhým příkladem z praxe může být sdělení: „Obsah této zprávy včetně příloh či odpověď na tuto zprávu není přijetím návrhu na uzavření smlouvy. Smlouva může být uzavřena pouze v písemné papírové podobě opatřené vlastnoručním podpisem osoby oprávněné jednat za společnost.“ Způsob jednání za společnost je přitom jasně dán zákonem a společenskou smlouvou, disclaimerem změnit nelze.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M. JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.
Autor článku je zakladatelem advokátní kanceláře MATZNER et al.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.
General Registry - DNSSEC