Před vlastními požadavky na funkcionalitu bude vhodné seznámit se s několika souvisejícími klíčovými pojmy a koncepty.

AM, DOM, ALM a CALM

Už z názvu vyplývá, že AIM je v nějakém vztahu zejména s AM (Asset Management, správa provozních prostředků). V jednom případě jde o správu majetku jako takového, ve druhém informací o majetku.

S problematikou AIM souvisí také DOM (Design, Operate, Maintain, tedy návrh, provoz, údržba); popisuje tři odlišné způsoby řízení aktiv, které je třeba zahrnout do AIM systémů a odpovídajících vnitropodnikových procesů. Různá podniková oddělení používají jako primární jeden z těchto přístupů, eventuálně příslušné funkce může zajišťovat i další dodavatel. Komunikace mezi skupinami, které realizují návrh, provoz a údržbu, bývá často omezená. AIM systém by měl zajistit, aby v rámci modelu DOM mohla data o zařízení být všeobecně a jednotně dostupná v celém podniku a v organizaci nevznikala datová neshoda. Pokud např. při údržbě dojde ke změně v zařízení, aktualizace by se měla rozšířit i do aplikace, s níž pracují návrháři.

Zkratky ALM a CALM označují (Collaborative) Asset Lifecycle Management, tedy správu životního cyklu aktiv, eventuálně spolupráci při ní. Zatímco DOM v zásadě vymezuje skupiny lidí, kteří by měli mít přístup k příslušným informacím, CALM popisuje, jak by měly vypadat interakce a komunikace mezi nimi – nastavuje procesy a definuje pravidla. Nejde přitom jen o definici samotných technologických postupů pro údržbu nebo o sdílení technických údajů, systémy CALM také zahrnují právní nebo smluvní dokumentaci popisující služby, které je třeba provádět během životního cyklu aktiv. Odtud víceméně vyplývá i rozdíl mezi CALM a ALM. Zatímco ALM definuje správu zařízení během jeho celého životního cyklu - od rozhodnutí vytvořit provozní zařízení přes jeho návrh, provoz, údržbu až po vyřazení, systém CALM přesně popisuje, jak se na tomto procesu podílí různé zúčastněné strany.

Základní požadavky na AIM

Spravovat jednotlivé provozní prostředky nebo malý počet jednoduchých zařízení by neměl být problém vyžadující specializovaný systém, ale v mnoha průmyslových provozech je situace zcela opačná. Velké množství komplexních zařízení vytváří obrovskou složitost informací, které je třeba zpracovávat jednotně. Jde např. o data o podniku (továrně, provozu...) jako celku, jednotlivých pracovišť výroby, k zařízením bývají přiřazeny další objekty o různé struktuře: přepočítané ekonomické ukazatele, výkonnostní metriky, údaje o průmyslových zařízeních a strojích včetně jejich součástí (od celého závodu přes čerpadlo až např. po úroveň ventilu), které se navíc stále mění. Jednotlivé provozní prostředky mají různé, často na sobě nezávislé životní cykly, historii údržby i požadavky na vedení dokumentace (seznamy náhradních dílů, návody k obsluze, technické výkresy, schémata).

Systém AIM by měl umožnit takový objem informací řídit strategickým způsobem se zajištěním maximální návratnosti investic. Důležité přitom je, že projekty neprobíhají od sebe odděleně. Například při stavbě nového provozu na zelené louce formou outsourcingu by prostě bylo možné předat dodavateli požadavky. V praxi ale existuje reálny výrobní provoz, což zahrnuje provoz a údržbu, kde provozní zařízení podléhá změnám (redesignu), takže proces návrhu vstupuje do hry simultánně s probíhající údržbou. Navíc několik procesů redesignu často neprobíhá lineárně za sebou, ale paralelně vedle sebe (výroba se např. současně upravuje i rozšiřuje). Některé z těchto změn je třeba provést rychle, jiné znamenají zahrnutí nových procesů a produktů. Neustále je třeba mít ve správný čas přístup ke správným, aktuálním datům, přičemž samotná tato data jsou v pohybu.

Technologie pro systémy AIM

Aby AIM dokázal nejen uchovávat informace o zařízeních a jejich změny, ale také je v průběhu celého životního cyklu zpřístupňoval všem zúčastněným stranám, musí využívat určité pokročilé technologie.

Důležitou charakteristikou systémů AIM je dodavatelský řetězec informací (information supply chain). Při výrobě produktu vznikají určité informace a ty je třeba doručit odpovídajícím lidem, například zaměstnancům odpovídajícím za udržování dokumentace nebo za řízení výrobní linky (což, opět, může být i externí firma). Posléze bude třeba informace z návrhu převést do systému pro řízení údržby a různých průmyslových řídicích systémů typu SCADA. Informace o změnách z provozu zařízení je třeba předávat smluvním stranám. Tuto funkčnost zajišťují různé technologie, z nichž asi nejdůležitější je řízení dokumentů (document management). Systém AIM zahrnuje obrovské množství (např. statisíce) dokumentů, které neustále procházejí návrhy, diskusemi a revizemi a od návrhu po konec životního cyklu uplyne u každého z nich jiná doba.

Jak už bylo zmíněno, AIM souvisí také s řízením provozních prostředků (Asset Management). Dokumenty musejí být přiřazeny ke konkrétním zařízením a při tom respektovat jejich uspořádání. Propojení AIM a Asset Managementu pak umožňuje dokumenty efektivně organizovat, propojovat a vyhledávat v nich.

Funkce a vlastnosti AIM

Aby systém AIM dokázal nabídnout odpovídající funkce, měl by být založen na následujících principech:

Otevřená architektura

Aplikace AIM musí být schopna spolupracovat s jinými systémy a vyměňovat si s nimi data, ať už formou importu, exportu nebo přímé integrace. V rámci podniku je třeba sdílet s dalšími subjekty nejen samotná (nestrukturovaná) data, ale i jejich definované struktury. Sdílení vyžaduje jako další funkci standardizaci dat, kde významnou roli hrají různé oborové normy, v budoucnu např. ISO 15926. Tato norma se skládá ze 7 částí, které mj. definují formu životního cyklu i strukturu provozních prostredků, a to včetně konzistence používané terminologie. Při volbě příslušného AIM systému by se po dodavateli softwaru měl tedy požadovat co nejširší soulad se standardy, což by mělo zaručit, aby provozovatel systému AIM i další smluvní strany (kontraktoři) používali stejné formáty. Dodavatelé i zákazníci se musí dohodnout, jak budou při výměně dat spolupracovat, přičemž právě systém AIM bude představovat základ procesu efektivního sdílení informací.

Pružnost

AIM systém by měl být flexibilní. Nenasazuje se totiž na zelené louce, ale organizace již nějaký systém pro organizaci/strukturování provozních prostředků používá. Lze příslušný systém nakonfigurovat tak, aby odpovídal prostředí podniku? Kladná odpověď je klíčová, pokud v prostředí již existují např. zavedené systémy dokumentace a číselníky. Půjde provést migraci všech těchto dat do nového prostředí? Při použití AIM systému pro nový typ provozních prostředků existuje samozřejmě mnohem větší volnost a příslušné struktury (hierarchie) lze vytvořit od nuly. Pružnost není důležitá jen s ohledem na vstupní implementaci, vývoj podnikání bude téměř jistě vyžadovat AIM systém rozšiřovat, měnit a rekonfigurovat.

Komplexnost funkcí

Systém pro řízení aktiv se skládá z různých částí, čemuž musí odpovídat i funkčnost AIM. Nutností je např. evidence majetku, evidence zařízení a řízení dokumentů. Maximalizace hodnoty aktiv vyžaduje ale co nejkomplexnější systém propojený se všemi fázemi životní cyklů. Konkurenční výhodu přináší např. následující funkcionalita:

• Řízení kontraktů (smluv), opět nejen napříč podnikem, ale včetně komunikace mezi více smluvními stranami (externími dodavateli, subdodavateli či společností pro údržbu zařízení).
• Řízení projektů. Celý životní cyklus aktiva lze chápat jako jeden projekt a nástroje pro projektové řízení umožňují získat o aktivu celkový obrázek, sledovat jeho průběžný vývoj, a poskytovat tak informace pro efektivnější rozhodování.
• Údržba (včetně časových harmonogramů, prevence, předpovědí možných problémů apod.).

Závěrem

Všechny výše doporučené vlastnosti vycházejí z toho, že požadavky na AIM systém se mohou v průběhu času měnit. Nutnost samotného AIM jako specializovaného softwarového balíku lze nicméně zdůvodnit následovně: vlastník provozního prostředku potřebuje komplexnější systém než ten, kdo se zařízením pracuje pouze v jedné fázi jeho životního cyklu. Otevření podnikových systémů, portály nebo integrace více systémů dokáží zefektivnit komunikaci a sdílení informací a předcházet tak možným problémům při outcourcingu. Výhodné může být i sdílení informací v reálném čase mezi dodavateli a odběrateli, a to včetně historie zařízení, hlášení poruch nebo změn udržované dokumentace.

Jozef Kovačik Autor článku je ředitel obchodu ve společnosti IFS Slovakia.