Jako mnohem důležitější vlastnost se jeví jeho maximálně účelná provázanost s celým podnikovým informačním systémem. Komplexní propojení výrobního řídicího systému s navazujícími obchodními a ekonomickými částmi podnikového informačního systému zajistí možnost lepší dělby práce mezi jednotlivé pracovníky, minimalizují se náklady na pořizování vstupních dat a zvyšuje se zastupitelnost všech zainteresovaných pracovníků. Takový komfort poskytují především ERP systémy, jejichž nedílnou součástí je i výrobní řídicí systém. Za vlastní integraci dat je zodpovědný přímo výrobce celého systému, provozovatel systému pak nemá zbytečné starosti se synchronizací dat.

Funkčnosti většiny výrobních řídicích systémů bývají odvozeny z technické přípravy výroby (TPV), která je založená na hierarchických kusovnících, ve kterých se pomocí vazeb v návaznosti na sklady jednoznačně popíše, z jakých materiálů nebo polotovarů a v jakém množství se budou jednotlivé výrobky nebo sestavy vyrábět. V technologických postupech lze určit nároky na potřebné výrobní zdroje (pracoviště), jejich pořadí a technologické časy, které je možné v případě pokročilejšího plánování ještě dále členit na přípravné, jednotkové a předávací. Zadávání opakujících se údajů lze částečně automatizovat a zjednodušit používáním pomocných číselníků. Nejdůležitější jsou číselníky výrobních zdrojů (zpravidla pracoviště). U nich se definují parametry pro vytváření kapacitních plánovacích kalendářů jednotlivých výrobních zdrojů nebo skupin zdrojů. Systém by měl dovolovat odložení přidělování konkrétních výrobních zdrojů zakázkám do doby, kdy se daná zakázka operativně plánuje na zdroje. Toto řešení tak dovoluje zajistit rovnoměrné vytížení vzájemně zastupitelných pracovišť. Zdokonalené plánovací systémy (APS) musí navíc mimo jiné v plánu zohlednit nutnost nasazení pracovníků určitých profesí k operaci nebo dostupnost výrobních pomůcek podle plánovacích kalendářů těchto tzv. vedlejších nebo simultánních zdrojů.

Komplexní systémy s integrovanou výrobou následně umožňují transformovat požadavky obchodu podle takto zadaných pravidel do výroby a vytvářet a plánovat výrobní příkazy k jejich zajištění. Zaplánované výrobní příkazy si zablokují kapacity příslušných výrobních zdrojů a rezervují si vstupní materiál. Někde stačí pouze vytvoření hrubého kapacitního plánu pro klíčové, respektive omezující výrobní zdroje, ale většinou je potřebné vytvoření plánu pro jednotlivé hlavní zdroje podle návaznosti operací metodou dopřednou, kdy se postupuje od první operace k poslední, nebo metodou zpětnou, od předem daného termínu dodání výrobku zákazníkovi k zajištění materiálu, tak aby byl termín dodání dodržen. Obě plánovací metody se dají kombinovat, zkusmé zaplánování nové zakázky dopřednou metodou do omezených kapacit pak zpravidla slouží k odhadu reálného termínu jejího dokončení. Pro plánování výroby, které je nyní nejčastěji diskutovanou funkcionalitou každého informačního systému pro výrobní firmy, je klíčové těsné propojení se skladovým hospodářstvím. Podle okamžitých stavů skladů materiálů a polotovarů je možné místo příkazů k výrobě některé polotovary pouze vyskladnit, a zkrátit tak celý výrobní cyklus. Pokud plánovací systém umožňuje aktivně pracovat s dodacími lhůtami materiálů, dodávku materiálů a dílů od subdodavatelů lze načasovat tak, aby požadované vstupy byly k dispozici těsně před plánovaným použitím ve výrobě (just in time, JIT).

Systém JIT výrazně snižuje výrobní náklady. Na něj může navazovat plánování výrobních zdrojů MRP II (manufacturing resource planning). Systém MRP II umožňuje plánování požadavků na hlavní i vedlejší zdroje (pracoviště, stroje, pracovníci po profesích, přípravky), vytvářet základní plán výroby, plánování materiálových požadavků (MRP I) a nákup materiálu. Aby se plán výroby postupně příliš neodchyloval od reality, je přínosné, aby systém pro řízení výroby umožňoval snadné a rychlé přeplánování výroby s ohledem na reálné dokončování operací. Operativním přeplánováním takto lze rychle reagovat na různé rušivé vlivy během výroby, kterými jsou například výpadky v dodávkách materiálu, poruchy strojů nebo příjem urgentní zakázky. Aktuální informaci o dílčích stavech dokončení jednotlivých zakázek lze zajistit přesným a efektivním sledováním výroby s využitím technologií čárových kódů a radiofrekvenčních čipů (RFID). Pracovní výkony si jednotliví pracovníci mohou sami zadávat snímáním čárových kódů z výrobních průvodek. Tyto technologie zaručují minimální chybovost. Pro fungování kvalitního řídicího a plánovacího výrobního systému je zadávání výkonů v reálném čase nutnou podmínkou. Dlouhodobě lze takto také zpřesňovat technologické časy pro jejich další využití při plánování v budoucnu. Včasnost a přesnost takto vkládaných informací se pak pozitivně promítá do manažerských rozhodnutí.

Co zajímá výrobní podniky

V současnosti se výrobní firmy při výběru informačního systému intenzivně zajímají o návaznosti systému na komunikační rozhraní se svými obchodními partnery v oblasti objednávek a dodávek materiálů, výrobků a kooperací, automatizaci předávání a archivování projektové dokumentace včetně přímé komunikace s konstrukčními programy CAD. Natahování kusovníků z konstrukčních programů externích projektantů se většinou principiálně neliší od zpracování vnitrofiremních projektů. Komunikační rozhraní mezi obchodními partnery se průběžně rozšiřuje o nově předávané informace. V oblasti automobilového průmyslu se uplatňují dohodnuté normy a formáty předávaných dat (EDI) a normy pro označování přepravek s předávanými výrobky (VDA-KLT). Bez zajištění výše zmíněných funkčností informačního systému se nyní prakticky neobejde žádné jeho nasazení ve strojírenských, elektrotechnických, plastikářských a gumárenských firmách, které sériově vyrábějí komponenty automobilů. Tyto nové funkčnosti informačních systémů částečně odstraňují administrativu, zvyšují spolehlivost subdodávek, a tím snižují dodatečné náklady, které mohou vzniknout neplánovanými výpadky dodávek materiálů. Do budoucna lze očekávat, že i v jiných odvětvích se bude stále více uplatňovat standardizace komunikačního rozhraní mezi obchodními partnery.

Jan Dubec