Určitě všichni víme, jak má vypadat moderní továrna, smart logistika, automatizované procesy a spousty chytrých služeb, které managementu ušetří čas, nervy i peníze. O tom tohle zamyšlení nebude. Bude o tom, proč dnes už všechny, nebo přesněji všechny možné IT společnosti nabízejí své služby, konceptuální řešení a sw komponenty, ale proč je zatím na trhu nevidíme. Proč se v odborném tisku objevují články, jak jsou všichni připraveni a co to jako Industry 4.0 je, ale proč nevidíme články o tom, kolik běží projektů a jak to pěkně sviští. Povznesme se ovšem nad malichernou kritiku a zamysleme se společně. Povznesme se nad buzzwordy typu IoT, connected services, intelligent machine applications atd. Podívejme se na to, co trh poptává a kudy tryská energie managementu podniků. Rozhodně nechci být kritický. Určitě bych chtěl inspirovat!

K tématu článku mě přivedl obyčejný úklid mého pracovního stolu. Jak jsem tak vyhazoval vypsané propisky, poznámky na stick-in a sázel dokumenty do šrotovačky, uvědomil jsem si z obsahu debarasovaných dokumentů, co po nás IT firmách vlastně zákazníci chtějí. ERP systém? Určitě! Ne v takové míře jako dříve, ale pořád, přece jen… krásná práce pro životem unavené konzultanty a nějaké to additional sw revenue pro ERP dodavatele. Optimalizace procesů? Jasně. Někdo se prostě probudil a zjistil, že něco málo by se hodilo... a u toho zavzpomínal na 90. léta. Mobilní řešení? Skvělé! Když už máme ty mobily, že? Bohužel jsem ve vyřazovaných dokumentech nějak nenašel slova jako: vize, odrazit se na novou úroveň, očekáváme následující metriky zlepšení... Špatně se dívám kolem, nebo prostě očekávám nemožné?

V IT platí stále ještě jedna velká pravda: na konci každého řešení je člověk, na začátku každé výzvy je vizionář, na konci každého řešení je uživatel a na konci každé implementace je uživatel. Ale tento prostý fakt má dnes na našem malém trhu své konsekvence. Jinými slovy… realita je jiná. A já se domnívám, že ji lidský faktor dnes definuje na českém trhu IT podnikových aplikací asi takto:

• Vize jsou fajn, ale my to zatím nepotřebujeme. Klíčové slovo je „zatím“ – časově neohraničený argument.
• To bychom museli prosadit v Německu (nebo v UK, nebo tam, kde sídlí majitel společnosti). Otázka je, proč to neuděláte?
• To bude strašně drahé! Jenže když to nezačnete dělat, bude to levnější?
• Máme spoustu jiných projektů, nestíháme. Kdy jindy ale chcete investovat do vašich procesů než teď, když se blíží recese?
• Nejsou lidi! Opravdu? Kde jsou? Spočítal jsem, že na jedno sto odeslaných mailů dostanu měsíčně 38 „out of office“.
• To je složité. Ano, a vždycky bude, ale vždyť tohle je na tom to nejkrásnější!

Samostatnou kapitolou k pobavení by pak mohly být texty výběrových řízení a RFI – stále se opakující požadavky na katalog požadavků (90. léta), procesní mapy a hlavně – jak vyřešíte naše specifika (v době industriální unifikace…). A pak ty obchodní podmínky: licence koupíme, až to bude fungovat! Když to fungovat nebude, vrátíte nám naše peníze! Nebo: uživatelé jsou zvyklí tak a tak, podle toho to dodáte! Takže si to zopakujme – kde jsou vize?

Cílem mého zamyšlení není kritika, ale podnět k diskusi. Cílem je podnítit k zájmu. Nejlépe k zájmu o práci. IT služby a řešení mohou být opravdu prostředkem, který nás „vystřelí“ do budoucnosti. Jen se nesmíme bát. Industry 4.0 nebude bez obětí, bez špatných a třeba i neúspěšných projektů, bez dřiny, bez zodpovědnosti, bez omylů a překážek. Ale prostě bude! Přestaňme se tedy bát… V korporátním jazyku se tomu přece říká: přijmout výzvu. Tak proč ne?

Aleš Muroň Autor článku má dvacet let zkušeností v oblasti podnikových informačních systémů a je spoluzakladatelem společnosti miraclIS SE, která je předním hráčem českého trhu v oblasti podnikových aplikací (na platformě SAP). Momentálně vede její německou pobočku.