Definice Free software a Open source software

Free software (svobodný software) je postaven na projektu GNU, ale neznamená nutně, že je šířen bezúplatně. Jeho základem jsou následující svobody nabyvatele softwaru:

• Svoboda používat software za jakýmkoliv účelem. Lze tedy software užívat i ke komerčním účelům.
• Svoboda studovat, jak software pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám. Jde o právo zasahovat do zdrojového kódu a upravovat ho.
• Svoboda redistribuovat kopie softwaru. Toto nevylučuje možnost software šířit úplatně např. na CD nosičích.
• Svoboda šířit kopie upravené verze ostatním. Není zakázáno, aby došlo k úpravám svobodného softwaru a ten byl nadále šířen pod příslušnou licencí svobodného softwaru.

Předpokladem naplnění těchto svobod je zpřístupnění zdrojového kódu k volnému nakládání a tedy i možnost je zapracování do komerčního softwaru či jeho úpravy v rámci vyvíjeného softwaru. Open source software (opak proprietárního softwaru s uzavřeným kódem) neboli software s otevřeným zdrojovým kódem či otevřený software (OSS) předpokládá následující definiční znaky:

• Volné další šíření (redistribuce). Licence nesmí omezovat další distribuci softwaru. Poskytovatel licence není oprávněn podmiňovat další šíření úhradou licenčního poplatku. To však neznamená, že by licence musela být nabyvateli poskytnuta bez nároku na úplatu.
• Dostupnost zdrojového kódu. Zdrojový kód jak už plyne z pojmu Open source musí být k dispozici nabyvateli licence. Na médiích lze jej šířit za náklady media a jeho distribuce a přes internet zásadně bezplatně.
• Možnost vytvářet odvozený software a povinnost distribuovat ho pod stejnou licencí. Open Source je možné tedy jakkoliv měnit, ale další šíření musí nést shodnou licenci, pod kterou byl získán. Free software naopak nevyžaduje další šíření pod shodnou licencí, pokud není šířen pod silně copyleftovou licencí.
• Omezení z důvodu integrity autorova kódu. Původce Open Source může si v licenci vymínit povinnost šířit odvozený software pod novým názvem.
• Zákaz diskriminace osob nebo skupin. Např. USA mají exportní omezení pro určitý druh softwaru. Open Source může vyžadovat dodržování takových zákonných omezení daného státu, každopádně při jejich zrušení je možné takový software vyvážet bez nutnosti úpravy licence.
• Zákaz diskriminace účelu použití. Open Source je tak možné užívat ke komerčním i nekomerčním účelům.
• Povinnost zachování typu softwaru. Jde o povinnost shodnou licenci šířit pro všechny další uživatele. Pokud jednou byl software koncipován jako open source, pak není možné, aby se z něho stal komerční software (toto je naopak možné u free softwaru).
• Licence nesmí být vázána na produkt. Není tedy možné Open Source rozdělit a část spojit s jiným produktem (komerčním softwarem) a následně takový produkt šířit pod komerční licencí.
• Licence nesmí zakazovat použití nebo distribuci jiného softwaru. Licence nesmí omezovat užití či šíření softwaru např. tím že by na stejném nosiči mohl být distribuován pouze další open source software.
• Technologická neutralita licence. Přijetí licence nesmí být vázáno na určitý způsob přijetí (např. pouze prostřednictvím online připojení a odsouhlasením licence formou „click wrap“).

Embedding – spojení Open source s komerčním softwarem a následné licencování

Spojení Open source či Free softwaru s vlastním softwarem je, jak bylo v úvodu zmíněno, přípustné. Při spojení části zdrojového kódu s kódem vlastního softwaru se hovoří o tzv. embeddingu. Otevřený a volný software (oproti komerčnímu) dovoluje také jeho modifikaci formou změny části zdrojového kódu. Tento typ softwaru lze samozřejmě bez obav užívat jako vývojový nástroj k tvorbě softwarových produktů, což ne vždy tak tomu může být u freewaru (komerčního softwaru šířeného bezplatně), u něhož licence často nedovoluje komerční využití.

Při snaze vytvořit komerční software odvozený nebo spojený s otevřeným či svobodným softwarem je třeba odpovědět na dvě základní otázky:

1. Do jaké míry se jedná o odvozený software (tzn. jaká je míra podobnosti a procentuálního podílu původního softwaru na novém softwaru)?

Definovat odvozená softwarová díla se pokusil L. Rosen, právník Open Source Iniciative, když konstatoval:

• Pokud byl jakkoli aktivně použit nebo dokonce modifikován zdrojový kód softwaru, pak půjde o odvozené dílo (rozhodující je míra modifikace).
• Pouhé použití knihovny prostřednictvím aplikačního programového rozhraní nevytváří z programu dílo odvozené z knihovny.
• Pokud software nabízí způsob pro připojení samostatných modulů (pluginů, ovladačů zařízení apod.), pak tyto moduly nebudou odvozeným dílem.
• V případě spojování (linkování) programů je potřeba zvážit, zda předloha svou podstatou takové spojování umožňuje a předpokládá, tj. je-li například prezentována jako knihovna. Technický způsob takového spojení (statické, dynamické apod.) pak není rozhodující.

Odvozený software či nezměněný open source a free software může být následně redistribuován v souladu s licencí původního otevřeného či volného softwaru, a to dle pravidel uvedených níže. Naopak pokud dojde k takovému přepracování softwaru, které již nebude představovat odvozené dílo, ale software podstatně nový, pak nebude nutné zachovávat původní licenci. Rozhodující slovo v tomto případě bude mít soudní znalec a soud.

2. Pod jakou licencí je otevřený či svobodný software šířen a pod jakou licencí je možné jej dále distribuovat?

Hlavní roli v zodpovězení otázky, zda je nutné zachovat původní licenci na modifikovaný software nebo celý vlastní software, hraje existence či neexistence copyleftové doložky. To znamená, zda daná licence Open Source nebo Free softwaru, kterou firma za účelem dalšího komerčního šíření nabyla, je či není copyleftová. Při silném copyleftu (GNU GPL) nastává tzv. viralita způsobující povinnost i při použití malé části zdrojového kódu softwaru pod GPL šířit celý výsledný software pod copyleftovou licencí. Vždy je třeba zkoumat, zda licence (i copyleftová) neobsahuje tzv. doložku kompatibility, která copyleft oslabuje ve prospěch právě dalšího šíření pod jinou licencí než původní. Např. licence LGPL předpokládá použití softwarových knihoven pro vývoj komerčního softwaru. Může tak docházet ke spojení ať už samostatných či nesamostatných částí softwaru ve finální softwarový produkt. U oddělitelné části softwaru (např. nadstavbový modul) nedochází k nakažení copyleftovou licencí ostatních částí softwaru. Otázka vzniká u dynamického linkování knihoven šířených s GPL copyleftovou licencí. Pokud by spustitelný soubor byl odvozeným softwarem, pak by copyleft dopadl i na něj (viralita).

Využít Open Source nebo Free Software lze i šířením vlastního softwarového produktu pod copyleftovou licencí s následným poskytováním úplatné servisní činnosti (service selling).

Judikatura

Česká judikatura v tomto směru vůbec neexistuje, proto je nutné se podívat na nám nejbližší dostatečně rozvinuté právní prostředí, a to konkrétně do německé judikatury. Ve sporu Welte v. Sitecom Deutschland GmbH, No 21 O 6123/04 (LG München 1) žalovaný Sitecom na internetových stránkách poskytoval bezplatně stažení softwaru, jehož součástí byl také Free software společnosti Welte a šířený pod GPL licencí. Sitecom zatajil, že jeho software obsahuje Free software pod GPL licencí a současně nezpřístupnil zdrojový kód tohoto Free softwaru. Soud nakonec vydal rozsudek, kterým přikázal společnosti Sitecom šířit software pouze v souladu s GPL licencí. Německý Landesgericht (obdoba našeho Krajského soudu) v Mnichově tak potvrdil rozhodnutí soudu nižšího stupně, kterým bylo žalovanému předběžným opatřením uloženo, aby se zdržel jakékoli distribuce softwaru, ledaže v rámci distribuce připojí odkaz na GNU/GPL a zpřístupní nabyvatelům zdrojové kódy uvedeného softwaru.

Závěr

Závěrem lze tedy shrnout, že užití free softwaru a open source softwaru je při vývoji přípustné a stejně tak dovoleno zakomponovat tento software ať už v původní podobě či modifikované do nově vyvíjeného komerčního softwaru. Nicméně je nutné vždy zkoumat, zda v rámci komerčního softwaru již došlo k takovému přepracování, že se jedná o zcela nový software, nebo zda jde o odvozený software či původní software (samostatnou část komerčního softwaru). U posledních dvou případů je nutné zkoumat, pod jakou licencí byl tento software šířen a nedošlo-li k tzv. viralitě v důsledku silné copyleftové licence. Pouze na základě těchto informací lze pak určit možnosti licencování nově vyvinutého komerčního softwaru.

JUDr. Lukáš Jansa