Dílo v oblasti IT má vždy svého autora, stejně jako jakékoli jiné autorské dílo, a tím je vždy fyzická osoba. V dnešní době se na vývoji softwaru již zřídka podílí jeden člověk, ale tím, komu zákon přičítá autorství je ten, kdo vytvořil zdrojový kód k programu. Pokud je ale zaměstnancem firmy, která vývoj zastřešuje, autorovi zůstává čisté autorství, ale pozbývá práva k jeho majetkovému zhodnocení ve prospěch zaměstnavatele. Jedná se o zabezpečení investic zaměstnavatele (plat zaměstnanci, získání nové zakázky pro klienta apod.), a rovněž jejich zhodnocení (zisk z díla).

V praxi se často řeší, co je v rámci softwaru chráněno autorským zákonem. Z právního hlediska je software počítačovým programem (byť software může být širší termín, pokud pod ním chápeme i uživatelskou příručku, apod.), případně skupinou programů, a ty jsou chráněny jako dílo literární. Autorskoprávní ochraně podléhá vlastně jakýkoli dokument, který splňuje náležitosti autorského díla, tedy že se jedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti a že je vytvořen v samostatně vnímatelné podobě. Navíc požadavky kladené na počítačový program jsou nižší - nemusí být jedinečný (viz velká podobnost uživatelských rozhraní), postačí jeho původnost, tj. musí být vlastním výtvorem konkrétního autora.

Novela autorského zákona nově výslovně určuje výjimečnost počítačových programů mezi ostatními literárními díly. Hlavním rozdílem mezi „běžným“ literární dílem a počítačovým programem je ten, že běžné dílo mohou občané zdarma užívat (včetně zhotovení kopie) pro svou osobní potřebu, ovšem nikoli za účelem zisku. Řada z nich to také dělá, např. kopírováním knih nebo hudby. Avšak počítačové programy a elektronické databáze jsou z této výjimky vyňaty. To znamená, že si je nikdo takto volně kopírovat nemůže. Na počítačové programy také nelze aplikovat tzv. zpravodajská nebo knihovní licence (možnost užít dílo bez souhlasu autora pro zpravodajské, archivní nebo studijní účely). Takto nebudou moci být využívány ani tzv. osiřelé počítačové programy, tj. takové kde není znám autor.

Právo autora software a jeho zaměstnavatele

Kromě výše zmíněných majetkových autorských práv má společnost, která výrobu softwaru zastřešuje, vůči svým zaměstnancům i další práva. Jedná se především o právo dílo zveřejnit pod svým jménem, upravovat a dále zpracovávat. Ačkoli autorský zákon pamatuje na mnoho, tak by IT společnost rozhodně neměla zapomenout na detailnější úpravu ve smlouvách se svými zaměstnanci, či s externisty ve smlouvách o dílo.

Jedná se především o jasné vymezení rozsahu programátorovy tvůrčí činnosti pro zaměstnavatele, povinnost informovat jej o své práci nebo povinnost předání zdrojových kódů. V novele je upřesněno nakládání zaměstnavatele s autorským dílem v tom smyslu, že pokud autor (např. programátor) jednou svolí, aby jeho zaměstnavatel postoupil práva k užití software na třetí osobu, je takové svolení neodvolatelné. Navíc se toto svolení a vztahuje i ke všem případným následujícím postoupením na další osoby, které jsou pak považovány za zaměstnavatele a přecházejí na ně všechna práva s tím spojená. Toto nové ustanovení se dá dohodou, tj. ve smlouvě mezi autorem a zaměstnavatelem, vyloučit či formulovat jinak.

Autorské právo v prostředí internetu

V prostředí internetu přináší novela autorského zákona zásadní změny, a to především pro poskytovatele online obsahu, zejména pak hudby. Tito poskytovatelé se potýkají s problémy při získávání licencí pro sloučený repertoár pro území více než jednoho členského státu. Hlavním důvodem pro změnu licencování online hudebních děl byla snaha zamezit této roztříštěnosti trhu. Ta má totiž za následek omezené poskytování licencí a autoři pak také nejsou odměňováni tak, jak by měli. Z pohledu spotřebitele je roztříštěný trh také nevýhodný, jelikož mu omezuje přístup k rozmanitému hudebnímu repertoáru. Změna kolektivní správy je tedy zásadní právě pro využívání hudebních děl online.

Poskytovatelé online obsahu budou moci nově využívat kolektivní správce se sídlem v EU nebo Evropském hospodářském společenství a poskytovat tak licence k užití hudebních děl online pro území více států EU bez přímé účasti národních kolektivních správců. To by mělo umožnit pružnější licencování velkého počtu autorských děl on-line. Vznikne tak mezi kolektivními správci konkurenčnější prostředí, kdy i zahraniční správce bude např. moci udělit licenci k užití hudebních děl online i pro území České republiky. Jak to bude fungovat v praxi, je otázkou, na jejíž zodpovězení si musíme počkat.

Stanislav Bednář Autor článku je advokátem ve společnosti DLA Piper, která je mezinárodní advokátní kanceláří působící ve více než 30 zemích světa včetně ČR.