Ing. Marek Neumann je vedoucím realizačního týmu SME ve společnosti Asseco Solutions, která je producentem systémů Helios. Má za sebou mnohaleté zkušenosti s implementací ERP systémů a vývojem elektronických technologií, a to především v segmentu výrobních firem v ČR i zahraničí.

 

Které jsou podle vás hlavní zásady, jichž by se výrobní firmy měly držet, aby nejen dokázaly přežít současnou těžkou dobu, ale aby si zajistily budoucí růst?
Nechci opakovat mnohokrát vyřčené, ale bez pochyby je to digitalizace a automatizace procesů, ať tomu říkáme průmysl 4.0 nebo jinak. Viditelného zvýšení efektivity totiž bez digitalizace v dnešních podmínkách většinou dosáhnout nelze. Za poslední dva roky vidím v této oblasti prudce stoupající trend, u nějž se před rokem změnila motivace. Zatímco před dvěma lety se digitalizací snažily výrobní firmy snížit chybovost a zvýšit efektivitu v souvislosti se zhoršující se dostupností kvalifikované pracovní síly, nyní je motivací snaha o úspory zbytných personálních nákladů a tím zvýšení stability firmy v dnešní poněkud nestandardní době.

Co považujete v oblasti digitalizace ve výrobních firmách za trendy poslední doby a co naopak za dlouhodobé „držáky“, bez kterých se firmy rozhodně neobejdou?
Trendem je digitalizace nejen výrobní dokumentace i u menších společností. Ty, které jsou etablovány jako dodavatelé v automotive, aerospace nebo farmacii, jsou zvyklé na náročné procesy, které jsou bez digitalizace neudržitelné. Společnosti, které se spoléhaly na papír a nekonečnou zásobu toneru, s nimi již nejsou schopné držet krok. U větších firem je to aktuálně aktivnější využívání BI, které bylo dlouhou dobu doménou pouze těch nejpokrokovějších společností a umožňuje operativnější a tím efektivnější řízení přes všechny zpracovávané oblasti. Dalším trendem jsou MES systémy, které vycházejí z reálných provozních dat výrobních technologií.

Jakou roli hrají firemní data a jak s nimi zacházet, aby byla správně využívána?
Data jsou hned po know-how to nejcennější, co firmy mají. Vlastně u mnohých je i to know-how jen v podobě digitálních dat. Data z výroby mohou být velmi cenná. Ne všichni si to však uvědomují a chovají se k nim „macešsky“. Neznám výrobní firmu, která by nechtěla kapacitně plánovat výrobu, aby všichni věděli, KDY. Avšak málokterá firma je schopna udržet práci se zdrojovými daty tak, aby výsledek nebyl zkreslený. Pokud totiž nechám zdrojová data vkládat do systému ručně, což z mnohde hojně užívaného papíru většinou jinak nejde, kromě zvýšené pracnosti vnesu chybovost a znemožním tak automatizaci. Bez správné práce s daty z výroby si nemůžete být jistí efektivitou využití výrobních technologií a tím ani efektivitou investic do nich.

Co je podstatou digitalizace ve výrobních firmách?
Filozoficky nahlíženo je to hlavně potřebná změna myšlení. Setkal jsem se nedávno s výrobní společností, která výrobní dokumentaci k dané zakázce koncentruje v pozinkovaném kbelíku, který s danou zakázkou prochází celým výrobním procesem. Změna myšlení, že onen hmatatelný kyblík a v něm nasypané výkresy a průvodky nebude existovat a veškeré informace budou jen v digitální podobě, je pro mnohé výrobní manažery nepředstavitelná. Téměř všichni si zvykli používat chytré telefony, tablety, chytré televize, ale podívat se na výrobní příkaz, operace nebo výkresovou dokumentaci na odpovídajícím digitálním médiu je velký problém. Parní lokomotivou moderní rychlovlak prostě nedoženete a ve výrobě je to stejné ‒ funguje obojí, ale efektivita je nesrovnatelná.

V čem podle vás spočívá největší přínos digitalizace výroby pro současné výrobní firmy? A jak souvisí s populárním termínem Průmysl 4.0?
Pro mě název Průmysl 4.0 není nic jiného než mnoho dekád známá automatizace, která s rozvíjejícími se technologiemi objímá spoustu výrobních procesů. K tomu, abyste mohli automatizovat, potřebujete digitální podobu dat a jsme u digitalizace, která je podmínkou efektivní automatizace.

Je nějaký rozdíl mezi ideální mírou digitalizace mezi firmami velkými, středními a menšími?
Ideální = maximální a platí to pro všechny velikosti. Co je potřeba hlídat, je racionální míra detailu jednotlivých procesů. Odvádět třeba opakované výrobní operace každých pět minut, byť elektronicky, ale ručním zadáním, spolehlivě demotivuje výrobního pracovníka. Pokud je vyžadována takováto míra detailu, je nutné ji nahradit automatickým vstupem, nikoli zvýšenou pracností člověka. Toto si výrobní manažeři mnohdy neuvědomují a jdou z extrému digitalizace 0 do opaku, v naději, že získají 100% přehled, ale výsledek bývá většinou opačný, jelikož takto ručně vkládaná data nebudou mít valnou relevanci a přiblíží se validitě ručně přepisovaných dat offline Excelu. To nikomu nic nepřinese, kromě chybné zkušenosti, že digitalizace není cesta.

Existuje podle vás výrobní odvětví, které by se dnes dokázalo bez digitalizace obejít?
Dovedu si představit třeba malé zakázkové dílny, ty se bez digitalizace výroby obejdou, ale bez čeho již se neobejdou, je digitalizace obchodního procesu, protože většina těchto firmiček prodává svou produkci v e-shopech.
Obecně se dá říct, že čím menší výrobní marže, tím jsou vyšší nároky na digitalizaci. U nižších výrobních marží není prostor pro chyby a pro tyto společnosti je digitalizace nutností. U těch firem, které pracují s velkým polštářem vysoké výrobní marže, takový tlak není, protože případná chyba sice sníží zisk, ale neohrozí danou společnost. Neuspějí ale v dodavatelských výběrových řízeních, protože digitalizované efektivní firmy nabídnou výhodnější podmínky bez započítaných „polštářů“.
Stejně tak je po mnohé firmy prvotním impulzem pro významnější digitalizaci neschopnost udržet funkční procesy při auditech kvality. Excel a šanon plný papírů snesou vše, ne tak už auditor odběratele, jehož zjištění se v lepším případě projeví pokutou v řádech tisíců eur, v horším ztrátou zakázky nebo odběratele.

Jako významný IT producent jste jistě v poslední době ve firmách zaznamenali – v souvislosti s covidem, ale nejen s ním – rozmach poptávky po informačních technologiích. Které produkty či technologie jsou nejvíce žádány a s kterými dalšími jsou nejčastěji propojeny a jak?
Je to celý soubor produktů a technologií vedoucí ke zvyšování efektivity. Poslední rok je ve znamení hledání rezerv a mnohé firmy narazily na neschopnost jasně tyto rezervy ve výrobě identifikovat, protože jim schází relevantní výrobní data. Nemají tak jistotu, zda fyzické rozšíření výrobní technologie nebo přesun některých činností do outsourcingu je tou správnou cestou.
Výrazným trendem je propojování doposud autonomních systémů. Všichni si uvědomili, že data exportovat v lepším případě, nebo je dokonce přepisovat v tom horším je velmi nákladné. Navíc se firmy ocitly v situaci, že tam dotyčný člověk prostě nebyl a díky například karanténě ani jeho zástup. Pominu-li vybudování zabezpečených přístupů do ERP z prostředí mimo firmu, došlo také na úvahy o zbytnosti jednotlivých činností. Hovoříme zde od jednoduchých importů dat z docházkových systémů, až po propojení výrobních a skladových technologií, jejichž smyslem je zvýšit efektivitu, nikoli generovat nadměrné množství nezpracovatelných dat. Výstupem digitalizace je vytvoření smysluplné datové základny, jež je základem pro efektivní řízení celé společnosti, nikoli jen její výrobní části.

Můžete pohovořit o konkrétním řešení u některého vašeho klienta?
Nedávno jsme ve společnosti RIM CZ předali řízení automatizovaného skladu prostřednictvím našeho ERP. Realizované řešení je zajímavé tím, že nemá backup a samotná skladová technologie v podstatě nemá vlastní inteligentní řízení. Pokud by tedy nefungovalo ERP, není možné z výroby naskladňovat ani ze skladu expedovat. Výrobky se po skladu distribuují pomocí několika set metrů motorizovaných dopravníků a čtyř výtahů. Vzít krabici a odvézt ji vysokozdvižným vozíkem jako náhradní řešení prostě fyzicky nelze. Důvěra zákazníka v digitální technologie je velmi potěšující a dle mého názoru důležitá. Zákazník totiž tímto řešením zabil jednou ranou několik pověstných much. Tou první je zdvojnásobení skladovací plochy bez výstavby nové skladovací haly, což by bez efektivního digitálního řízení bylo nemožné. Dále snížil personální náročnost logistiky ve skladech, jelikož jednotlivé výrobky putují na místo automaticky. A nevznikla žádná nová pracnost v ERP, protože data o umístění byla v ERP již před touto změnou.

Rozhovor připravila Hana Janišová.