facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEMS 3/2024 , AI a Business Intelligence , IT právo

Souboj umělé inteligence s autorským právem, 2. část

Michal Nohel, Josef Donát


V minulém vydání IT Systems jsme otevřeli téma umělé inte­li­gen­ce v kontextu autorského práva. Pokud jste první díl nečetli, doporučujeme u něj začít, protože obsahoval některá základní východiska, která si je potřeba při diskusích na toto téma zopakovat. V dnešním článku si rozebereme dvě oblasti, v nichž se umělá inteligence střetává s autorským právem a podíváme se také na možné kolize umělé inteligence s právem na ochranu osobnosti. Nejprve si ale položíme dvě klíčové otázky, které hýbou dnešní společností. Smí se umělá inteligence učit na zveřejněných autorských dílech? Může být nástroj umělé inteligence autorem autorského díla?


Smí se umělá inteligence učit na zveřejněných autorských dílech?

Jak již bylo uvedeno v předchozím článku, základní modely projevující se ve formě generativní umělé inteligence musí být trénovány na datech. V podstatě se dá říct, že tyto modely jsou tak dobré, jak kvalitní data byla užita k jejich tréninku. Předchůdce ChatGPT byl údajně trénován na 45 terabajtech textu v mnoha jazycích. A muselo jít o kvalitní texty, které někomu patří a ten někdo k nim drží autorská práva a je téměř nemyslitelné, že společnosti stojící za těmito nástroji právně vypořádaly všechny autorskoprávní nároky všech autorů, jejichž autorská díla byla k tréninku užita. Zdali tyto sofistikované systémy s posvěcením vývojářů samy prochází „internety“ a vytváří rozmnoženiny veřejně dostupných webových stránek, článků, knih či obrázků nebo zdali tato data těmto systémům poskytují sami vývojáři, asi není podstatné. K tzv. data miningu dochází a je otázkou, zdali pro něj vývojáři nástrojů generativní umělé inteligence mají právní nárok či nikoliv. Na tuto otázku existují v kontextu Evropy dvě odpovědi.

První z nich říká, že ano, jelikož dříve citovaná Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu obsahuje článek 3 s názvem „Výjimky a omezení pro vytěžování textů a dat“, která pro soukromé i komerční účely umožňuje vytvářet rozmnoženiny autorských děl za účelem vytěžování textů a dat z cizích autorských děl. Směrnice stanovuje pouze několik málo podmínek. Takto získané rozmnoženiny a extrakce smí být uchovávány pouze po dobu nezbytnou pro účely jejich vytěžování. A novodobé zlato ve formě informací lze z autorských děl těžit pouze za podmínky, že jejich autoři nebo nositelé práv k těmto autorským dílům takovouto činnost nezakázali (tzv. opt-out). Pro vědu a výzkum jsou pak pravidla ještě o něco příznivější. Implementací Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu byl s účinností k 5. ledna 2023 český autorský zákoník novelizován o § 39c a mezi zákonné licence byla zařazena právě vše uvedená licence k rozmnožování díla pro účely automatizované analýzy textů nebo dat.

Druhá odpověď, k níž se kloní také autor tohoto článku říká, že výše uvedená Směrnice byla přijata dávno předtím, než masový svět mohl z pohodlí domova ve svém prohlížeči požádat ChatGPT o napsání románu nebo bakalářské práce a dávno předtím, že jste si mohli v aplikacích typu DALL.E nebo Midjourney nechat vytvořit sérii obrázků inspirovaných Salvatorem Dalím na váš web, a proto je otázkou, nakolik je vlastně takováto právní úprava legitimní a spravedlivá a nakolik by se k této otázce měli evropští politici urychleně vrátit. V tomto kontextu je dobré si znovu připomenout, že dříve zmíněné a právě dokončované Nařízení o umělé inteligenci klade silný důraz na to, aby subjekty stojící za vývojem generativní umělé inteligence transparentně zveřejňovaly data mající autorskoprávní charakter, na kterých jsou jejich systémy trénovány, a přijaly taková opatření, aby byly minimalizovány neoprávněné zásahy do autorských práv. Samotnou otázku autorství však neřeší.

Nakolik je tato otázka citlivá a rozhodující pro fungující business velmi rychle pochopila společnost Microsoft, která se zavázala odškodnit komerční uživatele produktu 365 Copilot, kteří užívám tohoto produktu zasáhnou do autorských práv třetích osob.

Může být nástroj umělé inteligence autorem autorského díla?

Jak již bylo uvedeno výše, autorem autorského díla, minimálně v České republice, může být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila svou jedinečnou tvůrčí duševní činností. Tedy, pouze člověk. S ohledem na tuto skutečnost by se dalo uzavřít, že výstupy nástrojů jako ChatGPT nebo DALL.E nebo Midjourney vůbec nemají povahu autorského díla, a proto není otázku autorství potřeba řešit. Praxe si s touto skutečnosti poradila tak, že většina těchto nástrojů ve svých podmínkách uvádí, že výstupy jsou poskytovány „tak jak jsou“, uživatel s nimi může nakládat, mnohdy i pro podnikatelské účely, to vše bez jakýchkoliv záruk a odpovědnosti poskytovatelů těchto nástrojů. Některé služby si ve svých podmínkách k Vámi vygenerovaným podmínkám berou téměř neomezenou licenci pro jejich vlastní užití, další trénink modelu apod.

Přesto se vedou teoretické diskuze nad otázkou autorskoprávní po­va­hy výstupů i otázkou jejich autorství. Řeší se, zda výtvory, které generativní umělá inteligence vytvoří, mohou být označeny jako kreativní či se jedná stále pouze o deterministické výstupy. I kdy­by­chom uznali, že umělá inteligence je schopna vykonávat do jisté míry autonomní tvůrčí činnost, narazíme na problém její právní sub­jek­ti­vi­ty, tedy schopnosti vystupovat jako subjekt práva a být nositelem i vykonavatelem práv a povinností. Momentálně nelze umělou inteligenci zařadit mezi fyzické ani právnické osoby a neexistuje ani jiný právní institut, který by jí právní osobnost poskytl. V tomto kontextu si autor článku pokládá logickou otázku, komu a kam by kolektivní správci posílali autorské odměny? Celá teoretická diskuze na toto téma silně připomíná kauzu makaka Naruta, který odcizil fotoaparát jistému fotografovi jménem David John Slater a vyfotil svou opičí tvář. Organizace PETA bojující za práva zvířat přišla s tvrzením, že jde o první selfie vědomě vytvořené zvířetem a tomuto makakovi náleží autorská práva a autorské odměny. Jak si asi čtenáři dovedou představit, soudy tuto myšlenku nadšeně nesdílely.

Vyloučíme-li tedy z autorství samotný nástroj umělé inteligence, logicky se nabízí další dva okruhy osob, které mají k umělé inteligenci blízko, a to jsou vývojáři konkrétního nástroje a dále jeho uživatelé zadávající pokyny (tzv. prompty), na základě kterých nástroj generuje požadovaný výstup.

Odborná veřejnost se více méně shoduje, že autoři těchto aplikací autory výstupu nejsou, protože do kategorie „autor“ jednoduše definičně nespadají. Diskuze se tedy vedou nad uživateli těchto aplikací. Dle aktuálně platného autorského práva platí, že pouhý nápad či myšlenka nejsou samy o sobě autorským dílem. Zadávání pokynů do příkazového řádku může být specifické zejména tím, že uživatelé v mnoha případech tráví hodiny detailním upřesňováním a „laděním“ svých požadavků, než získají požadovaný výstup, ať již v podobě sofistikovaného textu či impozantního obrázku. Zcela nekreativní či bezmyšlenkovitá činnost ono promptování tedy není. Jisté vodítko lze nalézt v USA, kde příslušný úřad v případě díla s názvem „Théâtre D'opéra Spatial“, které bylo vygenerováno umělou inteligencí Midjourney na základě 624 pokynů zadaných ze strany pana Jasona Allena, který následně dílo ještě výsledně upravil a žádal o jeho zapsání jako jeho autorského díla, rozhodl, že pouhé zadání textových výzev umělé inteligenci není tvůrčí činností a Jason Allan tedy není autorem díla. V USA šli dále a ve věci Thaler v. Perlmutter bylo rozhodnuto, že výstupy generativní umělé inteligence vůbec nejsou autorským dílem a nemůže jim být poskytnuta autorskoprávní ochrana díla, a to právě pro nesplnění požadavku na vytvoření díla fyzickou osobou.

Výstupy umělé inteligence a ochrana osobnosti

Na trhu existuje řada nástrojů umělé inteligence umožňující vytváření digitálních klonů člověka a syntézy jeho hlasu. Nejznámější je zřejmě nástroj HeyGen. Tyto nástroje lze využít pozitivně, lze je však i zneužít. Věrné podobizny politiků prohlašující své odstoupení z voleb jsou ukázkou druhé varianty. S kategorií deepfake pracuje i chystané Nařízení o umělé inteligenci, které jej definuje jako zmanipulovaný nebo syntetický zvukový, obrazový nebo video obsah, který se neprávem jeví jako autentický nebo pravdivý a který obsahuje vyobrazení osob, u kterých se zdá, že říkají nebo dělají věci, které neříkají ani dělají, bez jejich souhlasu, vyrobený za použití technik umělé inteligence, včetně strojového učení a hlubokého učení. V podstatě každý nástroj však ve svých smluvních podmínkách jednoznačně uvádí, že k takovému zpracování osobnostních charakteristik se vyžaduje souhlas dotčené osoby.

Pro zajímavost, v minulém roce byla umělou inteligencí vytvořena píseň „Heart on My Sleeve“, která napodobovala hlasy a styl zpě­vá­ků Drake a The Weeknd a na základě okamžitého jednání jejich zá­stup­ce Universal Music Group byla pro porušování práv brzy stažena z dostupných platforem. V USA by měla být ochrana osobnostních práv v souvislosti s umělou inteligencí posílena. 11. ledna 2024 totiž došlo k představení návrhu zákona pod označením „No AI FRAUD Act“, jehož cílem je ochrana proti napodobování vlastností člověka (např. podoby a hlasu) umělou inteligencí. Pokud by byl návrh zákona přijat, byly tyto aspekty osobnosti člověka chráněny před napodobováním umělou inteligencí a v případě jejich porušení by musela být dotčeným osobám nahrazena škoda.

Závěr

Jsme toho názoru, že umělá inteligence je dalším vývojovým stupněm v digitálním světě. Jak ukazují reálné kroky řady společností, bát se nemusíme umělé inteligence, ale managementu, jehož cílem je maximalizace zisku. Za čas bude generativní umělá inteligence neviditelnou součástí našich životů, bude nám usnadňovat práci, bude ale také vytvářet řadu nových výzev i generického obsahu zaplavujícího internet. Od teoretických diskuzí bychom se měli jako společnost co nejdříve dostat k ryze praktickým otázkám. Měli bychom hledat funkční ekosystém, v rámci něhož poskytovatelé těchto nástrojů budou oprávněni legálním způsobem trénovat své modely na relevantních datech, které jako společnost produkujeme a současně budou, alespoň v rozumné míře, odpovídat za výstupy, které jejich nástroje produkují.

Protože ono alibistické zbavení se odpovědnosti: „Our services are provided as is. We and our affiliates and licensors make no warranties. You accept and agree that any use of outputs from our service is at your sole risk and you will not rely on output as a sole source of truth or factual information, or as a substitute for professional advice“ začíná být trochu únavné.

Michal Nohel Mgr. Michal Nohel
Autor působí jako seniorní advokát v advokátní kanceláři ROWAN LEGAL, kde se specializuje na oblast duševního vlastnictví, médií a digitálních služeb.
Josef Donát JUDr. Josef Donát, LL.M.
Autor je vedoucím specializace Právo ICT advokátní kanceláře ROWAN LEGAL a držitelem prestižního ocenění Právník roku v oblasti práva ICT.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Jak zkrotit chaos ve firemních dokumentech

IT Systems 4/2024Dominantní částí aktuálního vydání IT Systems je příloha věnovaná kybernetické bezpečnosti, ale najdete v něm také řadu jiných témat. Věnujeme se především trendům v digitalizaci výroby, ale i problematice ESG reportingu a využití virtuální a rozšířené reality v průmyslu. Ukážeme vám také, jak zkrotit chaos ve firemních dokumentech.