- Přehledy IS
- APS (20)
- BPM - procesní řízení (22)
- Cloud computing (IaaS) (10)
- Cloud computing (SaaS) (33)
- CRM (51)
- DMS/ECM - správa dokumentů (20)
- EAM (17)
- Ekonomické systémy (68)
- ERP (77)
- HRM (27)
- ITSM (6)
- MES (32)
- Řízení výroby (36)
- WMS (29)
- Dodavatelé IT slueb a řeení
- Datová centra (25)
- Dodavatelé CAD/CAM/PLM/BIM... (39)
- Dodavatelé CRM (33)
- Dodavatelé DW-BI (50)
- Dodavatelé ERP (71)
- Informační bezpečnost (50)
- IT řeení pro logistiku (45)
- IT řeení pro stavebnictví (26)
- Řeení pro veřejný a státní sektor (27)
ERP systémy
CRM systémy
Plánování a řízení výroby
AI a Business Intelligence
DMS/ECM - Správa dokumentů
HRM/HCM - Řízení lidských zdrojů
EAM/CMMS - Správa majetku a údrby
Účetní a ekonomické systémy
ITSM (ITIL) - Řízení IT
Cloud a virtualizace IT
IT Security
Logistika, řízení skladů, WMS
IT právo
GIS - geografické informační systémy
Projektové řízení
Trendy ICT
E-commerce B2B/B2C
CAD/CAM/CAE/PLM/3D tisk![]() | |
| Přihlaste se k odběru newsletteru SystemNEWS, který kadý týden přináí výběr článků z oblasti podnikové informatiky | |
![]() | |
Modelování poptávky a určení optimální ceny
Cena je pro zákazníka při rozhodování o nákupu zboí nebo sluby klíčovou informací. Proto je také jedním ze základních kamenů marketingu. Marketing by rád pro své produkty stanovil dobré ceny, aby byly pro zákazníky atraktivní a odpovídaly poptávce. V praxi vak často dochází k tomu, e stanovení ceny je v rukou finančního oddělení a marketing není pro finance při určování cenové politiky partnerem. Jaký je tedy správný přístup k cenotvorbě, jaké faktory zde hrají klíčovou roli a existuje metoda pro sestavení optimálního ceníku tak, aby se maximalizoval zisk firmy?

Pro finanční řízení prostřednictvím ceny potřebujeme vědět, jak se poptávka chová při její změně. K tomu slouí model poptávky. Vytvoření modelu poptávky je analytická úloha, co pro nás znamená práci s daty. Jak na to? Nejprve musíme rozhodnout, jaká data pouít a jaký typ modelu chceme postavit. Typ modelu je vdy vázaný na strukturu vstupních dat, začněme tedy nejprve od dat. Uvedený graf naznačuje, jaké datové zdroje lze potenciálně pouít.
Data mohou být více nebo méně strukturovaná, interní nebo externí, neplacená nebo placená. Nejsnáze pouitelná data jsou interní strukturovaná, na obrázku jsou v levém dolním kvadrantu. Současné technologie a trh s daty ale posouvají hranice pouitelného čím dál tím více doleva a nahoru, například k vyuití skenovaných dokumentů nebo textů publikovaných na internetu.
Pokud se zaměříme na interní firemní data, rozeznáme zde dva druhy podle toho, jestli obsahují zákaznický klíč: zákaznická data jsou data na úrovni zákazníka a nií, anonymní data neumoňují identifikovat zákazníka. Zákaznická data jsou například data z CRM systému, call details records (CDR), aplikační data (ádosti), socio-demografická data aj. Anonymní data mohou být na úrovni vyí ne zákazník (souhrny za obchod, období, produkt), nebo i na úrovni nií, ovem bez identifikace zákazníka (typicky např. transakce na pokladnách v maloobchodu). Protoe zákazník je nejmení jednotkou a jedinečným nositelem nákupního chování (poptávky), je uvedené rozdělení dat určující pro úroveň detailu výsledného poptávkového modelu.
Trocha historie
Teorie ceny je výlučnou doménou ekonomie a jako taková prola historickým vývojem. Adam Smith popsal v roce 1774 cenu jako průsečík nabídky a poptávky. V jeho modelu nemá jednotlivá firma vůbec ádný vliv na cenu (dokonalá konkurence). Cena je diktována trhem a firma ji buď přijme, nebo z trhu odchází. Říkáme, e poptávka je z pohledu jednotlivé firmy dokonale elastická. Tento model je postaven na několika silných předpokladech, jako například nekonečně mnoho výrobců a zákazníků, nulové náklady na vstup a výstup z odvětví, dokonale racionální rozhodování zákazníků na základě dokonalé informace (tzv. homo oeconomicus), dokonale homogenní produkt apod. Je evidentní, e platnost těchto předpokladů je pouze částečná. S vývojem ekonomické teorie se proto platnost těchto předpokladů uvolňovala a teorie ceny se zdokonalovala. Poslední vývoj v této oblasti reprezentuje zejména tzv. behaviorální ekonomie, která pracuje s faktem, e člověk se chová iracionálně. S vyuitím poznatků psychologie se ukazuje, e nae iracionalita při nákupním chování má určité zákonitosti, a dá se tudí do jisté míry předpovědět. Důsledkem toho je například zjitění, e to nejsou zákazníci, kdo diktuje ceny podle svých potřeb a přání. Spíe to vypadá, e kauzalita je obrácená. Ceny stanovené stranou nabídky ovlivňují zákazníky a určují, kolik budou ochotni zaplatit. Pro stranu nabídky z toho jednoznačně vyplývá, e jednotlivá firma má vliv na cenu, e poptávka z pohledu jednotlivé firmy není dokonale elastická, a e znalost poptávky a její elasticity umoňuje cenu pouívat jako velmi efektivní páku pro finanční řízení firmy.
Zákaznická data umoňují vývoj prediktivních modelů s výstupem na zákaznické úrovni detailu. Naproti tomu anonymní data dávají modely poptávky v agregované formě, například na úrovni prodejního místa, pobočky, produktu nebo regionu. V obou případech se data dají pouít pro modelování poptávky pouze tehdy, kdy je v nich historicky obsaena dostatečná variabilita cen při jinak stejných podmínkách. V úvahu je zapotřebí vzít také to, v jakém vztahu je v datech obsaený minulý versus budoucí cenový rozsah (uvaovaný pro zamýlené cenové pohyby v budoucnosti).
Pokud nejsou splněny podmínky pro pouitelnost interních dat (malý rozsah, patná kvalita, nedostatečná variabilita, mimo rozsah), přistupuje se ke sběru dat obvykle metodou zákaznického průzkumu a následné statistické analýzy, přičem celý proces počínaje definicí zákaznického průzkumu a po výsledný model uitku zákazníka se v tomto případě nazývá conjoint analýza.
Jaký model pouít?
Podle charakteru dat se pouijí rozdílné typy modelů pro odhad modelu poptávky. Nad zákaznickými daty se budují modely typu propensity to buy. Prakticky to můe být jakýkoliv model pro binární vysvětlovanou proměnnou, jako například zobecněný lineární model (GLM, logistická regrese), klasifikační a rozhodovací stromy (CART), neuronové sítě nebo support vector machines. Výhodou propensity modelů je, e umoňují vytvořit i segmentaci zákazníků z pohledu nákupního chování. Sečtením pravděpodobností přes poadovaný zákaznický segment dostaneme poadované očekávané poptávané mnoství.
Nad anonymními daty se nejčastěji konstruuje agregovaný poptávkový model se spojitou vysvětlovanou proměnnou, jako je lineární regrese, zobecněný lineární model nebo neuronová sí. Agregovaný poptávkový model vysvětluje poptávané (prodané) mnoství komodity určitého druhu daného výrobce v závislosti na ceně této komodity (elasticita poptávky), na ceně ostatních komodit (substituty nebo komplementy kříová elasticita poptávky), na uitných hodnotách této komodity (feature based modelling), na lokalitě, na marketingu tohoto výrobce, na marketingu ostatních výrobců (konkurentů), na sezonních vlivech apod.
V conjoint analýze se buduje model uitku (utility model), který je modelem se spojitou vysvětlovanou proměnnou vysvětlující abstraktní veličinu uitek v závislosti na faktorech postihnutých v zákaznickém průzkumu (cena, vlastnosti produktu apod.). Pracuje se výhradně s diskrétními faktory (vybírají se ze seznamu několika málo předdefinovaných hodnot). Teorie conjoint analýzy dává návod i k tomu, jak správně sestavit zákaznický průzkum (design of experiment). Conjoint analýza velmi přirozeně umoňuje v datech rozliit segmenty zákazníků s rozdílným chováním a preferencemi. Vlastní funkce poptávky se z modelu uitku dá odvodit, pokud známe rozpočtové omezení. Protoe vak toto omezení můeme nejčastěji jen odhadovat, představuje tento fakt slabé místo conjoint analýzy pro modelování poptávky.
Stanovení optimální ceny
Model poptávky popisuje, jak se poptávka chová při změně ceny. Neříká nám ale, jak máme stanovit cenu jedné komodity, nebo dokonce jak optimalizovat kompletní ceník. Mluvíme-li o optimalizaci, musíme si nejprve stanovit, co je kritériem optimality. Jako první volba je zde zisk, přesněji řečeno provozní hospodářský výsledek. Můe to vak být i profitabilita (ROC, ROI, ROA, RAROC,
) nebo obrat (podíl na trhu). Pro optimalizaci ceny potřebujeme také vědět, jak reaguje na změnu ceny a na poptávané mnoství strana nabídky jak se přizpůsobí výrobní kapacity a distribuční kanály. Proto vytváříme i tzv. model nabídky, který je ovem oproti modelu poptávky podstatně jednoduí. Jako poslední komponentu pro optimalizaci ceníku potřebujeme znát omezení: v jakých rozmezích se mohou ceny měnit, jakých hodnot mohou nabývat (zaokrouhlování, baovské ceny) a jaké závislosti musí v ceníku platit (vyí produktová řada nesmí být levnějí ne nií produktová řada).
Máme-li kritérium optimality, model poptávky, model nabídky a omezení, můeme přistoupit k optimalizaci. K té je zapotřebí specializovaný matematický software, který podporuje řeení optimalizačních úloh. Dnes tuto úlohu dovedeme numericky velmi spolehlivě řeit.
Co říci závěrem? Cenová optimalizace skýtá netuený potenciál, který je podle mého názoru jetě málo vyuitý. Máte-li chu si z tohoto ovoce ukousnout, nech je vám tento text návodem. Zdá-li se vám vzhledem ke zkuenostem vaich analytiků investice do interního projektu příli riziková, obrate se na externí odborníky.
Filip Trojan
Autor je manaerem oddělení applied analytics ve společnosti Deloitte.




















