Hlavní strana -> Časopis IT Systems -> Rok 2025 -> IT Systems 9/2025 -> AI versus autorské právo: Použití „digitálního štětce“ má mít právní ochranu
IT SYSTEMS 9/2025 , AI a Business Intelligence , IT právo

AI versus autorské právo: Použití „digitálního štětce“ má mít právní ochranu

ale pouhé zadání promptu nestačí

Jaroslav Tajbr, Debora Cibulková

Generativní AI přinutila autorské právo odpovědět na zdánlivě prostou otázku: kdo je autorem, když podstatnou část práce odvede stroj? Spor se nevede jen o trénink dat a hranice těžby cizího obsahu, ale hlavně o to, kdy lidský vnos překročí práh pouhého podnětu a stane se tvůrčí činností chráněnou právem.


Na konci loňského roku ve vydání IT Systems 12/2024 jsme přinesli podrobný komentář k prvnímu českému soudnímu rozhodnutí, zda dílo vytvořené AI může požívat autorskoprávní ochrany. JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., v tomto článku dopodrobna rozebral přelomový rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 C 13/2023, ze dne 11. 10. 2023. Článek doporučujeme dohledat, pokud vás tento zárodek české judikatury v otázce autorskoprávní ochrany AI zajímá podrobněji. V našem článku na něj pouze odkážeme.

Co už víme z evropského rámce

Unijní předpisy překvapivě výslovně nedefinují, že autorem může být jen člověk. Přesto z ustálené judikatury SDEU vyplývá následující závěr: dílo musí být „vlastním duševním výtvorem autora“ a odrážet jeho svobodné a tvůrčí volby. Nestačí tedy, že se objevil výstup; chráněn je pouze takový výsledek, který nese otisk jedinečných lidských rozhodnutí. Soudní dvůr zatím přímo neřešil autorskoprávní způsobilost AI, ale logika dosavadních rozhodnutí směřuje k člověku jako jedinému nositeli autorství.

Česká praxe: člověk ano, stroj ne – a důkazní břemeno na uživateli

V prvním domácím rozhodnutí, které už bylo v IT Systems podrobně rozebráno (viz výše uvedený odkaz), Městský soud jasně vyjádřil stanovisko českých soudů k této problematice: AI nemůže být autorem; autorem může být pouze fyzická osoba (§ 5 Autorského zákona), nikoli AI. Zároveň připojil praktický apel: kdo se hlásí k autorství výstupu vytvořeného s pomocí AI, musí prokázat svůj konkrétní tvůrčí přínos – typicky předložením historie promptů, nastavení, iterací a volby variant. Bez takového doložení zůstává výstup mimo autorskoprávní ochranu jako pouhý námět či myšlenka (§ 2 odst. 6 AZ).
 

Zahraniční rozhodovací praxe

Ve světě se již také posuzují první spory z této oblasti. V Německu potvrdil Spolkový soudní dvůr (BGH, 11. 6. 2024, X ZB 5/22) obdobný princip v patentové rovině: vynálezcem může být jen člověk; AI lze zmínit v popisu, nikoli uvést jako (spolu)vynálezce. V USA pak federální spor Thaler v. Perlmutter (2023) výslovně odmítl ochranu díla bez lidské účasti.

Kdy vzniká autorství při práci s AI?

Pomůže dělení do tří typových situací:
  1. Minimální zásah – uživatel napíše stručný prompt („obraz ve stylu…“) a bez další tvorby přijme první výstup. Jde o podnět, nikoli tvůrčí činnost. Autorství člověka zpravidla nevzniká.
  2. Tvůrčí režie – uživatel postupně formuluje záměr, jemně ladí parametry, kombinuje reference, provádí selekci a kompozici, případně výsledek dále upraví. Tady lze mluvit o autorském (či spoluautorském) vnosu: výsledek nese osobní přínos v podobě soustavy tvůrčích voleb a pokynů.
  3. Těžba cizí investice – model nebo uživatel cíleně využívá rozsáhlý chráněný vstup (např. korpus děl jednoho autora) k vytvoření substitučního výstupu „jako X“. Pak vedle autorského práva vstupují do hry například licenční a další nároky.

Praktická doporučení pro tvůrce i zadavatele

Pro tvůrce i zadavatele platí následující doporučení: (i) důsledně dokumentujte tvůrčí proces (prompty, iterace, výběry, následné úpravy) – bez evidence se autorství obtížně prokazuje; (ii) mějte na paměti, že AI je pouze prostředek a chráněným dílem je až výsledek s vaším rozpoznatelným tvůrčím vkladem; (iii) respektujte legální původ vstupů, TDM limity a licenční podmínky; výstupy zároveň transparentně označujte a uvádějte použité nástroje – snížíte tím riziko sporů; (iv) u komerčních zakázek smluvně nastavte použití AI, odpovědnost a garanci původnosti.

Závěr

U autorství v éře AI tedy nerozhoduje, zda při vzniku výstupu „byla přítomna AI“, ale zda je výsledkem svobodných a tvořivých voleb konkrétní osoby – tedy toho, čemu unijní judikatura říká „vlastní duševní výtvor“. Pokud člověk dílo sám vymýšlí, řídí a dotváří – i když používá digitální „štětec“ – má mít právní ochranu. Když je ale lidský podíl jen v pouhém jednotlivém úkonu nebo pokynu a hodnota vychází z cizí investice obsažené v modelu, autorskoprávní ochranu výsledku přiznat nelze.
 
Jaroslav Tajbr
Autor článku je partner v advokátní kanceláři Eversheds Sutherland a vedoucí její IP/IT praxe. Specializuje se na právo elektronických komunikací, ochranu osobních údajů, kybernetickou bezpečnost, M&A, pracovní právo či litigace.
Debora Cibulková
Spoluautorka článku je advokátní koncipientka v advokátní kanceláři Eversheds Sutherland, kde působí v týmu pracovního práva. Ve své praxi se zajímá o právní aspekty technologických inovací a dopady automatizace a digitalizace na oblast práva.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

„Největší rezervu mají firmy ve schopnosti propojit AI s daty a procesy…“

Firmy investují do umělé inteligence, ale většina AI projektů se nikdy nedostane do běžného provozu. Proč mezi úspěšným pilotem a skutečně fungujícím řešením vzniká tak velká propast? O tom, kde podniky při nasazování AI nejčastěji chybují a proč většina AI pilotních projektů nikdy nepřekročí fázi experimentu, hovoří konzultant společnosti Hewlett Packard Enterprise Ladislav Pecen. Uvádí také, jak AI mění požadavky na IT infrastrukturu, jaké nároky přinášejí agentické systémy a proč se dnes do popředí dostává téma datové suverenity.