Cloudy jsou moderní, cloudy jsou in. Problematika cloud computingu zajímá různorodé firmy bez ohledu na jejich velikost či podnikatelské plány a stranou nezůstávají ani státní a veřejnoprávní instituce. Odborná média skloňují termín cloud snad v každém technologickém i obchodním článku a analytici se již shodli v tom, že obecně se cloudové technologie vyplácí. Jaká je ale ve skutečnosti připravenost současných firem na přesun jejich klasické podnikové informační architektury do prostředí cloudů, ať již veřejných nebo soukromých?

Jednoduchá odpověď na otázku, jak jsou firmy na cloudové technologie připraveny neexistuje. Bez větších nedostatků jsou již dnes většinou firmy připraveny na zpracování dat v cloudu technologicky. Případné drobné nedostatky navíc lze velmi rychle odstranit vlastními silami či třetími stranami. Nepřipravenost se proto mnohem více týká procesních otázek a chápání toho, k čemu vlastně cloud je a v čem může dané firmě pomoci. Ale ani odpověď na tuto poslední otázku není jednoduchá a závisí na tom, v jaké oblasti se firma pohybuje a jaké produkty a služby svým zákazníkům nabízí. Vliv na připravenost má samozřejmě i míra přijímání nových technologií napříč firmou, zejména pak na úrovni středního managementu.

Požadavky se musí potkat

Všeobecná představa o cloudových technologiích říká, že mohou nabídnout poměrně hodně za relativně málo peněz. Rajská to hudba pro drtivou většinu finančních ředitelů. Pozitivní je fakt, že je může s úspěchem aplikovat většina firem a jejich potřeby budou plně uspokojeny. Jsou případy, kdy zavedení cloud computingu je realizovatelné s obtížemi nebo nedosahují všech přínosů, jedná se však o specifické instalace. Například v klasických výrobních firmách, kde jsou určité části podnikové informační architektury přímo spojené s výrobou – řízení výrobní linky, testovací automaty apod.

Obdobně jsou na tom i finanční instituce, která si svá data velmi bedlivě střeží a navíc vyžadují, aby k datovým centrům neměl přístup nikdo nepovolaný. Jde o požadavek, který v rámci cloudu zajistit nelze. Omezení se ale týkají také řady institucí, kterým legislativa přímo ukládá, kde a za jakých podmínek mohou být jejich citlivá data zpracovávaná a uložena.

Nicméně podobně jako v reálném životě i výše uvedené příklady mají svá „ale“ umožňující konkrétní omezení částečně či úplně odstranit. Například lze využívat silně zabezpečené VPN linky, pokročilé šifrovací mechanismy, násobná auditovací opatření apod. Pak budou cloudové technologie velmi efektivní i v těchto případech. Navíc existují typy aplikací, které je možné převést do cloudu bez ohledu na omezení spojené s konkrétní firmou – do této skupiny patří například kancelářské či vzdělávací aplikace. Musíme si ovšem uvědomit, že zavádění cloud computingu musí odpovídat požadavkům organizace a v případě, že je nedokáže nabídnout provozovatel veřejné služby, je možné je zajistit řešením vlastního privátního cloudu.

Připravenost má několik úrovní

Významným přínosem cloud computingu je možnost vyhnout se investicím, které by byly nutné například při budování datového centra. Místo toho je provoz v cloudových služeb financován z provozních rozpočtů a s možností operativního přizpůsobování aktuálním požadavkům. Například náklady na kancelářské cloudové aplikace jsou přímo úměrné počtu zaměstnanců v dané chvíli, a není tak nutné investovat do softwarových licencí, které pak při snížení stavu zůstávají nevyužité.

Díky zavedení cloudových technologií si firmy usnadní také záležitosti spojené s řízením rizik. Například k vytvoření geograficky odděleného duplicitního prostředí, které by přebralo roli primárního umístění v případě přírodní katastrofy, již není nezbytné investovat do fyzické kopie. Identické prostředí lze s nepoměrně nižšími náklady vytvořit v cloudu, relativně snadno a rychle. Obdobně je mnohem snazší vytvářet geograficky oddělené zálohy.

Problémem při zavádění cloud computingu může být změna zažitých procesů ve firemním prostředí. Dochází ke změně rolí, odpovědností i konkrétních postupů reagujících na konkrétní události. Tyto změny mohou způsobit dodatečné náklady, například procesními chybami v důsledku nedokonalého přijetí nových pravidel. Je tak nutné si předem odpovědět na otázky jako: Kdo bude zodpovědný za komunikaci s dodavatelem? Komu budou běžní uživatelé nahlašovat problémy? Jak se bude řešit nedostupnost služby? Jaký silný a stabilní je dodavatel služby?

Rozhodne-li se firma využívat cloud computing, může nastat situace vyžadující posílení stávajících komunikačních linek, obvykle je nezbytné dokoupit i záložní konektivitu. Parametry konektivity jsou určeny charakterem firmy a zpravidla bývá vyžadováno posílení konektivity mezi organizací k poskytovatelem cloudu. V souvislosti s konektivitou je nicméně důležité připomenout, že aplikace mohou být dostupné odkudkoli a prakticky z libovolného typu poslední míle, tedy například i v rámci mobilního připojení k internetu.

Něco ztrácíme?

Mezi základní lidské vlastnosti patří snaha mít vše pod kontrolou, technologie cloudů ovšem tuto přirozenost nabourává. Uživatel cloudů obvykle může provádět pouze částečné úpravy v nastavení, nemá k dispozici veškeré administrační prostředky, nemůže se zcela svobodně rozhodnout, kdy, co a jak provede. Představa, že nad serverem pronajatým v cloudu budeme mít superadministrátorská práva, je ve většině případů mylná. Na druhou stranu jde o přístup, který snižuje náklady, usnadňuje správu a drtivé většině firem vyhovuje.

Cloudy jsou ve své podstatě veřejnou službou, mohou být i privátní, a tak na důležitosti získává i jejich integrace, čím lze docílit tzv. hybridních cloudů. Při využívání čistě privátního cloudu může firma využívat i služby cloudů veřejných, například v rámci sezonních nároků na výpočetní výkon. Díky tomu, že veřejné i privátní cloudy využívají v podstatě totožné technologie, jejich vzájemná integrace je poměrně nenáročná. Firmy tak nejsou nuceny investovat do navyšování výkonnosti vlastního cloudu, zvláště pak pokud je potřeba po navýšení výkonu časově omezená pouze na některé měsíce v roce.

Na co jsme připraveni

A jsou tedy dnešní firmy na cloud připravené? V kontextu výše uvedených faktů rozhodně ano, zejména pak ve chvíli, kdy má firma zpracované plány pro migraci stávající architektury včetně variantních řešení pro případ výskytu neočekávaných událostí. Odpověď na otázku míry připravenosti se dá otočit i do výroku, že připravenost na cloud computing je dána nepřipraveností na vybudování vlastní podnikové informační architektury a vlastního datového centra. Pravým okamžikem k realizaci přechodu na cloudové technologie může být i plánovaná generační obměna firemních serverů, ke které pravidelně dochází v jakékoli společnosti.

Petr Mácha