Důležité je především si tuto skutečnost uvědomit a nečekat zázraky na počkání. Dále je třeba si svou digitalizační transformační strategii rozdělit na interní provozně výrobní část, tedy tu, která nám může něco ušetřit, a dále pak na část externí, která nám může přinést něco nového, něco navíc.

V provozní části se jedná o typické scénáře, jako je monitoring prostředí pro zajištění souladu s legislativou či zlepšení komfortu pracovníků, hlídání stavu výroby, pohybu zboží a zařízení, prediktivní údržbu, nebo sledování spotřeby energií včetně jejich optimalizace (čtvrthodinové maximum) či včasná reakce na nestandardní situace (únik vody). Pokročilým scénářem v této kategorii je pak propojení nasbíraných dat o výrobě s tzv. digitálním dvojčetem továrny / výrobní linky, kde je možné pomocí simulací odhalit případná úzká místa a potenciál pro optimalizaci rychleji než jen v grafech a tabulkách.

Druhá oblast pro hledání digitalizačních projektů je mnohem kreativnější a cílí na otevírání nových obchodních příležitostí. Představme si několik scénářů pro inspiraci.

Jedním z praktických scénářů je poskytnutí vzdáleného dohledu nad vyrobeným a prodaným strojem/zařízením. Tento vzdálený monitoring bývá zaměřen na sledování stavu stroje s ohledem na jeho vytížení a kondici. Následně mohou být nejen aktivně plánovaná údržba a servis optimalizovány tím, že je dopředu známo, co je potřeba vyměnit/opravit, ale díky prediktivní analýze a včasné reakci na blížící se havárii je předcházeno odstávce či poškození. Tato služba by měla být zpoplatněna a výrobce tak získává další zdroj příjmu v rámci post-prodejní fáze. Pro klienta může být přínosem nejen optimalizace nákladů a zamezení ztrát včasnou opravou, ale také například prodloužení záruky ze strany výrobce. Tento přístup je možné použít pro širokou škálu strojů, výrobních zařízení i provozních celků.

Možnost monitorování stavu stroje či zařízení je možné využít i pro výraznou změnu obchodního modelu. A není nutné hned objevovat kolo, ale inspirovat se třeba u výrobců tiskáren nebo kávovarů. Tam už je relativně běžné, především u větších a dražších zařízení, že výrobce poskytne toto zařízení klientovi formou nájmu. Klient pak platí dle reálné spotřeby (tisku, počtu káv) a současně je většinou vázán tím, že spotřební materiál, stejně jako údržbu, mu dodává taktéž výrobce. Je to pochopitelně umožněno právě i vzdáleným dohledem na stav, počet úkonů, predikci dalšího vývoje dle historických spotřeb (typická a známá úloha pro IoT řešení). Pro klienta i výrobce je v tomto modelu řada výhod. A stejně může o změně obchodního modelu uvažovat i například výrobce strojů v průmyslu – ať již jsou jeho klientem další výrobní podniky, poskytovatelé služeb (servisy...), nebo koncoví spotřebitelé. A pokud se zamyslíme nad potenciálem ještě dále, přijdeme se scénářem, kdy takto vybavený a „chytrý“ stroj začneme sdílet. Přesné sledování výkonu a stavu totiž výrazně zjednodušuje nejen prostý pronájem a půjčování strojů, ale do sdílené ekonomiky se díky němu mohou pustit i výrobní společnosti a poskytovat jakýsi podnájem svých strojů dalším, většinou menším, nekonkurenčním výrobcům.

Stroj poskytovaný jako služba není nereálný. Existují společnosti, které se touto cestou již vydaly a přináší jim nové možnosti. Toto je digitální transformace, výrazná změna způsobu fungování nejen uvnitř, ale i navenek, a to díky využití moderních technologií.

Dalibor Lukeš Autor článku řídí společnost iotor, a. s., která navrhuje a vyvíjí IoT řešení, a to primárně v oblastech facility managementu a průmyslu. Dříve působil ve společnostech Siemens, Microsoft či SoftwareONE, ve kterých se vždy zaměřoval na oblast digitální transformace včetně IoT řešení, a to jak z pohledu produktového, tak projektového.