Řízením SOA (SOA governance) se označuje souhrn politik, procesů a vizualizačních nástrojů pro správu volně spojených systémů založených na modelu SOA a pro jejich vizualizaci z pohledu IT i byznysu. Ze současné nabídky nástrojů softwarových dodavatelů se dá soudit, že se dosud jedná pravděpodobně o nejméně propracovanou oblast. K pionýrům (Actional, Amberpoint, SOA Software) se postupně připojují i tradiční dodavatelé s rozšířenou nabídkou funkcionality stávajících nástrojů pro správu IT infrastruktury (HP OpenView, IBM Tivoly, CA Unicenter).


Mezi hlavní přísliby architektury SOA patří interoperabilita a znovupoužitelnost služeb. Oba požadavky se dají plně realizovat pouze při součinnosti všech zainteresovaných složek. Nepřekvapí proto, že právě díky SOA v minulých letech výrazně vzrostl zájem o governanci, na kterou se začal klást stále větší důraz.
V období, kdy většina společností architekturu SOA vyvíjela a navrhovala, se řídicí a kontrolní mechanismy soustředily na samotnou tvorbu služeb, procesy jejich zavádění či tvorbu WSDL a řízení SOA se zaměřovalo na předprodukční fázi.
Naproti tomu dnes, kdy v mnoha organizacích jsou služby SOA již zavedeny do produkčního prostředí, systémoví architekti zjišťují, že nejkritičtější problémy spojené s kontrolou a řízením se týkají právě ostrého provozu. Příliš mnoho implementací SOA prostě nepracuje podle očekávání. Dochází k přerušování činnosti jednotlivých služeb, celé podnikové procesy selhávají a objevují se rizika spojená s nedostatečným zajištěním souladu s předpisy a zákony (compliance), která vedou k nákladným prodlevám. Řízení v provozním prostředí (runtime governance) se proto stává kritickou součástí celkové strategie řízení jakékoli organizace.

Dnešní runtime governance

Nové nástroje pro runtime governance jsou schopné automaticky zjišťovat, jaké služby a jejich konzumenti se nacházejí v produkčních prostředích. Využívají k tomu software sledující přenos zpráv mezi jednotlivými službami, přičemž údaje z provozu v síti služeb jsou schopné zobrazit z technického, infrastrukturního i podnikatelského hlediska. Tyto údaje zároveň slouží k okamžitému a automatickému prosazování a uplatňování souborů závazných pravidel (politik) pro řízení v provozním prostředí podle pravidel definovaných ve smlouvách SLA.
Znamená to významný posun vpřed v SOA governance i výrazný pokrok v omezování rizik obvykle spojovaných s implementacemi SOA. Tam, kde architekti byli dříve schopni testovat shodu se zákony a vyhláškami jen u některých služeb, mohou nyní odpovědně prohlásit: „Neexistuje žádná služba v provozním prostředí, která není ve shodě s naší politikou.“
Moderní řešení pro SOA governance by mělo umožňovat:

• automatizované zjišťování poskytovatelů a konzumentů služeb,
• nabízet rozhraní pro integraci s registry/úložišti metadat,
• mapování toků zpráv a sledování vzájemných vazeb mezi službami,
• detekci a eliminaci nebezpečných služeb,
• oddělení politik od služeb,
• vizualizaci reálných procesů pro různé typy uživatelů,
• proaktivní prosazování politik (bezpečnost, shoda s předpisy/zákony),
• změnu politik nezávisle na změnách služeb (a procesů).

Obr. 1: Z celopodnikového hlediska musí být řízení SOA uplatňováno napříč aplikacemi

Strategie runtime governance pro architektury SOA by přitom neměly být omezeny pouze na webové služby a HTTP provozované na aplikačních serverech založených na J2EE a .NET, ale měly by zahrnovat i různé jiné protokoly a platformy, které převažují v reálném světě SOA, jako jsou RMI, EJB, JDBC atd.

Zjišťování poskytovatelů a konzumentů

Stejně jako samotný pojem governance, také zjišťování (discovery) může být definováno mnoha různými způsoby a obvykle se užívá v různých situacích. Když vývojáři potřebují určitou službu, prohledávají všechny dostupné služby v registrech. Pokud najdou nějakou vhodnou, mohou využít dynamickou vazbu ke zjištění umístění instance služby v rámci provozního prostředí. Je ale velice obtížné zjistit následující údaje:

• Které služby jsou v ostrém provozu? To, že se služba neobjevuje v registrech, neznamená, že není používaná.
• Které služby jsou skutečně využívané? Administrátoři vidí, že systém nebo rozhraní pracuje, ale bez vhodných nástrojů nemají šanci zjistit, kam zprávy odcházejí.
• Kdo jsou konzumenti dané služby? I když je přístup ke službě zabezpečený, nedá se zjistit, kteří konzumenti danou službu využívají bez pracného prověřování každé transakce či zprávy a procházení logovacích souborů.

S moderními nástroji pro runtime governance se situace mění. S jejich pomocí lze v provozním prostředí opravdu zjišťovat jak poskytovatele, tak konzumenty služeb. Tyto nástroje poskytují přehled o tom, co současné komplexní kompozitní aplikace skutečně dělají, a mapují všechny závislosti. Takové zjišťování objektů, vazeb a událostí nevyžaduje manuální konfiguraci a korelaci, neboť se zpravidla jedná o „samoučící se“ mechanizmy, které nepřetržitě v reálném čase sledují a vyhodnocují tok zpráv.
Cílem automatického zjišťování v provozním prostředí je kromě jiného zjistit i to, co se děje v architektuře SOA bez vědomí organizace, a poskytnout vizuální přehled dostupných služeb a dalších metadat o službách (politiky, bezpečnostní požadavky, metriky podnikání, smlouvy SLA atd.).
Informace zjištěné během procesu governance mohou být také sdíleny v otevřených registrech nebo úložištích, které umožňují konsolidovaný přístup ke správě metadat služeb. Vývojáři i provoz mohou například využít službu poskytující aktuální statistiky výkonnosti nebo informace o současné úrovni služeb. Lepší informace umožní zlepšit rozhodovací proces, zvýšit návratnost SOA a uspořit náklady spojené se znovupoužitím služeb. Důležité jsou i sekundární výsledky, jako zlepšená morálka zaměstnanců, nižší náklady na podporu a vyšší využití technologií v rámci celé organizace.
Velkým problémem může být zjišťování a správa konzumentů služeb. Organizace obvykle nemají žádnou možnost jak se dozvědět, kteří konzumenti využívají které služby a jaké úrovně služeb dostávají, ani zda k určité službě nepřistupují neautorizovaní uživatelé. Navíc pokud organizace nevědí, zda služba nebo konzument vůbec existují, těžko na něj mohou aplikovat podnikové a bezpečnostní politiky.
Stejný problém je i se smlouvami SLA – neexistuje způsob, jak zjistit, zda úroveň služeb, které zákazníci skutečně dostávají, odpovídá sjednané úrovni. Nástroje pro runtime governance řeší i tyto problémy, protože umožňují IT oddělení sledovat a „účtovat“ využívané služby. Navíc poskytují vhled do široké škály dalších problémů spojených se správou SOA:

• Pokud existuje deset konzumentů služby, jaký vliv bude mít na ně jedenáctý?
• Jak velká kapacita určité služby je dostupná pro nové konzumenty, kteří k ní chtějí získat přístup?
• Doba odezvy služby je v průměru jedna vteřina. Je všech deset konzumentů této služby spokojeno?
• Vyvinuli jsme službu a převedli ji do ostrého provozu. Vývojový server chceme převést na nový projekt – existuje někdo, kdo jej ještě využívá?
• Vytvořili jsme novou službu, ale nejsme si jisti, zda je užitečná. Chceme zjistit, kdo v organizaci ji využívá a k čemu.

Runtime governance samozřejmě řeší i hledisko konzumentů:

• Rád bych užíval službu X, ale nejsem si jist, jakou má dobu odezvy, přičemž právě doba odezvy je pro mně nejdůležitější. Vím, co o službě říká její poskytovatel, ale dostanu skutečně slibovaný výkon?
• Využívám službu z jiné části organizace, kde chtějí, abych jim přispíval do rozpočtu. Vím, že jiní tuto službu využívají zdarma, tak proč bych měl právě já platit?
• Jak dobře daný poskytovatel služeb dodržuje smlouvy SLA, které uzavřel s jinými? Mohu věřit jeho schopnostem plánování?

Mapování toků

Kromě obvyklých údajů, které se sdílejí v registrech, jako kdo je vlastníkem služby, kde je služba umístěna, jakou má úroveň zabezpečení, jaký soubor pravidel je na ni aplikován apod., je nutné sdílet i informace o vzájemných vztazích a závislostech služeb. Tyto informace slouží pro analýzu základních příčin problémů, kapacitní plánování upgradů, pro verzovací služby a plánování údržby. Mapování toků může být použité i pro sledování podnikových procesů a umožňuje aktivovat příslušné politiky v případě, pokud dojde k určité události, nebo naopak k určité události nedojde.
Mapování toků vytváří topologickou mapu aplikací, která ukazuje, kudy zprávy fyzicky sítí proudí. Tyto vztahy se přitom zjišťují automaticky, takže je není potřeba konfigurovat manuálně. Pokud nástroje pro runtime governance vědí o vzájemné vazbě dvou určitých služeb a jejich SLA, mohou generovat upozornění v případě, že jedna z nich není v provozu. To může výrazně zkrátit výpadek a omezit důsledky porušení daných SLA.




Obr. 2: Příklad dynamického vytvoření topologické mapy toků zpráv aplikací

Eliminace nebezpečné služby

Potenciálně nebezpečná (rogue) služba je služba vložená do sítě služeb bez možnosti jakéhokoli sledování klasickými prostředky a vždy znamená výrazné riziko pro životaschopnost architektury SOA:

• Nebezpečná služba může zveřejnit citlivá data a vystavit tak společnost riziku regulačních a právních problémů.
• Nebezpečné služby využívají kapacitu systému bez možnosti účtování.
• Nebezpečné služby se mohou vyhnout dodržování zákonů a předpisů tím, že obcházejí systém a proces governance.
• Nebezpečné služby snižují motivaci dodržovat politiky governance, protože tyto politiky na ně nelze uplatnit.

Odhalení nebezpečné služby by ideálně mělo probíhat samočinně pomocí zjišťovací funkce. Využívají se přitom informace z registrů, které určují, zda v daném prostředí smí taková služba běžet. Nástroje pro runtime governance pak dokáží takovou službu eliminovat zamezením její komunikace s okolím až do doby, než jsou na tuto službu uplatněny příslušné politiky.



Obr. 3: Kontrola nebezpečných služeb

Vzhledem k tomu, že nástroje pro runtime governance umožňují firmám automaticky iniciovat příslušnou politiku bez toho, aby byla provázána s určitou službou, může být daná politika široce aplikována na všechny služby v síti – včetně právě zjištěných nebezpečných služeb nebo služeb, které budou do infrastruktury přidány někdy později.
Například bezpečnostní pravidlo „zákaznická data musí být zašifrována“ je bezodkladně a automaticky aplikováno na každou zjištěnou nebezpečnou službu, čímž se chrání jak zákazník, tak samotná společnost. Kdokoli, kdo tuto službu provozuje, pak automaticky zdědí základní rámec governance, kterému musí daná služba odpovídat. Soulad s předpisy a vyhláškami se pak nebude zajišťovat až dodatečně, ale bude realizován během celého životního cyklu od vývoje přes uživatelské testování až k ostrému provozu.

Vizibilita podnikového procesu

Nástroje pro runtime governance umožňují organizacím zviditelnění podnikových procesů z hlediska jednotlivých procesů a celkové infrastruktury i podle specifických podnikatelských či technologických kritérií. Organizace nyní mohou zjišťovat každý podnikový proces probíhající v síti služeb, rozpoznávat infrastrukturu, která jej podporuje, a poté vytvářet procesní mapy toků zpráv. Na zjištěný proces se mohou automaticky začít aplikovat příslušná pravidla a politiky.
Ke sledování podnikových procesů slouží například software typu ghost agent (skrytý agent) pro aplikační servery, messagingové brokery apod. Tento neinvazivní software je umístěn na jednotlivých stanicích nebo zdrojích dat a odposlouchává a zachytává informace o jednotlivých událostech. Tyto informace se shromažďují a vyhodnocují ve speciálním serveru a slouží k řízení v provozním prostředí a proaktivnímu i reaktivnímu vyhodnocování jednotlivých událostí v reálném čase.
Pokud organizace může definovat a uchopit všechny komponenty, události a systémy účastnící se daného procesu, je schopná určit, co očekává, že se v rámci procesu stane, i to, co by se stát nemělo. Okamžitě pak může zjistit, kdy proces začne fungovat špatně nebo kdy dojde ke kritické události. Její schopnost spravovat a řídit, zajistit shodu s předpisy a zákony a monitorovat smlouvy o úrovni služeb se výrazně zlepší.
Sledovat a řídit SOA je možné z hlediska IT i z hlediska byznysu zároveň. IT pracovníci mohou sledovat vazby mezi jednotlivými službami, transakční provoz i toky zpráv. Další podniková oddělení mají možnost na provoz v SOA pohlížet ze svého podnikatelského hlediska – například podle jednotlivých kategorií zákazníků.




Obr. 4: Management a registry pro SOA governance

Každá kategorie zákazníků může mít jiné smlouvy SLA, využívat jiné služby a být jinak ošetřována. Nástroje pro runtime governance umožňují zobrazit detailní pohled na jednotlivé zákazníky a na to, s jakou rychlostí či dobou odezvy pro ně příslušné služby pracují. Pokud dojde k porušení dané SLA, zobrazí se výstraha a systém umožní přesně určit, která služba či vazba je za toto porušení odpovědná (například kde dochází k nepřípustným prodlevám a jaká je jejich příčina).
Vizualizace a kontrola podnikových procesů umožňuje prosazování a uplatňování podnikových a IT politik, k nimž patří zejména pravidla pro udržení podnikové infrastruktury v souladu se zákony a vyhláškami, údaje o oprávnění uživatelů a konzumentů služeb přistupovat do systému a využívat jeho služby a procesy, bezpečnostní pravidla a smlouvy SLA.
Politiky se obvykle mění nezávisle na vývoji, nasazení a změnách aplikací. Je proto vhodné zajistit, aby se zavádění a prosazování politik mohlo uskutečňovat odděleně. Také pro tento úkol poskytují kvalitní nástroje pro runtime governance potřebné funkce. Vizualizace a kontrola podnikových procesů usnadňuje poskytování informací o těchto politikách a umožňuje provádět jejich změny v reálném čase.
Důsledné uplatňování zásad runtime governance vede v konečném důsledku k tomu, že podnikový SOA systém v ostrém provozu může dynamicky reagovat na podnikatelské příležitosti i na IT problémy, což se příznivě projeví na celkových hospodářských výsledcích celé organizace.

Autor článku je Business Consultant společnosti Progress Software Corporation, mateřské firmy Actionalu.