Ještě před ostrým spuštěním datových schránek proběhla v kongresovém centru Top Hotel Praha konference Datové schránky pro pokročilé. Účast takřka šesti set účastníků, kteří naplnili oba sály kongresového centra, dávala tušit, že datové schránky je současným tématem číslo jedna. Mnoho účastníků konference, především z řad odborné veřejnosti, vnímalo tuto akci jako příležitost podrobně se seznámit s problematikou datových schránek z úst nejpovolanějších. Tedy od osob, které stály u zrodu projektu a právní úpravy datových schránek a jsou provozovatelé informačního systému datových schránek nebo poskytovatelé produktů pro datové schránky. Účastníci chápali konferenci jako fórum, kde si mohou vyjasnit své obavy a rozptýlit pochybnosti, jež zavedení datových schránek přináší.


Než se pustím do popisu samotného setkání se zajímavými přednášejícími, zastavím se u vlastní problematiky datových schránek. Co nám, obyčejným občanům, zavedení datových schránek vlastně přinese? Troufám si tvrdit, že pro občana České republiky se prakticky nezmění vůbec nic. Úředníci budou fungovat stále stejně liknavě, soudy budou pracovat stále stejně pomalu. Avšak pro úřady a firmy je zavedení datových schránek změnou zásadního významu. Od 1. listopadu musí úřady a státní instituce pro doručování jako primární médium použít elektronickou komunikaci a poslat prostřednictvím datové schránky elektronickou zprávu. To v praxi znamená, že každý úřad by měl nejprve zjistit, zda příslušná statní instituce nebo firma má datovou schránku. Pokud ano, měla by daná instituce nebo společnost poslat písemnost v elektronické podobě do datové schránky příjemce. Neexistuje-li datová schránka příjemce, je elektronický dokument vytisknut a pošle se standardní cestou jako listovní zásilka. Už při tomto popisu vás jistě napadne otázka, zda jsou naše úřady na takovou změnu vůbec připraveny.

O tom, co v praxi znamená připravit se na datové schránky, ve svých příspěvcích hovořili například zástupci Ministerstva spravedlnosti ČR: Jaroslav Martaus z odboru informatiky, Milada Bartoňková, vedoucí oddělení spisové služby a výkaznictví odboru dohledu, a Lucie Svěženová, vedoucí oddělení civilního práva procesního legislativního odboru. Ti ve svých prezentacích hovořili o zkušenostech z pilotního provozu datových schránek u soudů, včetně změn v předpisech, jako jsou vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.
S velkým zájmem se setkalo vystoupení známého advokáta Tomáše Sokola, který zevrubně a s praktickým pohledem hovořil o používání datových schránek a autorizované konverzi dokumentů v advokacii. Na něj navázali reprezentanti dalších profesních komor, jejichž příslušníci datové schránky používají: Jan Dytrych, člen Legislativní komise prezidia Notářské komory ČR, a Ondřej Novák, místopředseda Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.
Kupodivu nikdo z přednášejících se nezabýval problematikou vlastní realizace datových schránek. Možná to byl záměr celé konference – raději se těchto otázek nedotýkat... Jak již bylo na několika konferencích řečeno, myšlenka datových schránek je vynikající, ale technologická realizace značně pokulhává.
Ale zpět ke konferenci. Jak již bylo výše naznačeno, dopolední blok byl věnován obecné problematice datových schránek, praktické aplikaci legislativy datových schránek do praxe soudů, advokátních kanceláří a úřadů. Odpolední blok, rozdělený na dva paralelní programy, se zabýval možnostmi využití systému datových schránek v interních informačních systémech. Ukázal, že i přes některé nevyjasněné legislativní otázky jsou technologické firmy připraveny implementovat řešení pro podporu datových schránek.
Za všechna vystoupení, která byla na konferenci prezentována, bych se rád zastavil u dvou přednášek, které mě osobně nejvíce zaujaly. Jednalo se o přednášky prof. Vladimíra Smejkala a vystoupení zástupců Ministerstva spravedlnosti Jaroslava Martause, Milady Bartoňkové a Lucie Svěženové. Prof. Vladimír Smejkal, soudní znalec, člen Legislativní rady vlády a spoluautor návrhu zákona, ve svém vystoupení se šarmem sobě vlastním srozumitelně a jednoduše vysvětlil všechna úskalí, ale i klady zákona č. 300/2008 Sb., jehož součástí jsou datové schránky. V rámci materiálů, které dostal každý účastník konference, byla publikace s komentovaným zněním tohoto zákona, jež byla symbolickou „třešničkou na dortu“ jeho vystoupení. Profesor Smejkal se ve svém vystoupení zabýval způsobem, jak budou v praxi datové schránky fungovat a jaké formáty elektronických souborů budou v rámci datových schránek přenášeny. Vysvětlil, proč jsou tyto datové formáty podporovány a jaké výhody to přinese v rámci e-governmentu. Vystoupení profesora Smejkala nelze upřít snahu vysvětlit složité právnické definice zákona jednoduchým a pro všechny srozumitelným způsobem.
Druhým vystoupením v této sekci byl příspěvek zástupců Ministerstva spravedlnosti. Co do srozumitelnosti, byl na přesně opačném pólu, ale přinesl velice zajímavé postřehy o stavu naší justice a její připravenosti na systém datových schránek. V příspěvku zaznělo, že zaměstnancům v resortu justice bylo nutné omezit přístup na internet, aby bylo možné provozovat systém datových schránek! Už tento fakt ukazuje na to, že infrastruktura Ministerstva spravedlnosti není připravena na práci s elektronickými dokumenty. Ostatně start datových schránek následně ukázal, že nejen infrastruktura, ale i systémy spisové služby Ministerstva spravedlnosti, nebyly na systém datových schránek připraveny. Úspěšnost pět procent při odeslání datové zprávy by se dal nazvat totálním kolapsem systému. Systém prý „funguje“, ale nikdo neví, zda datová zprava byla doručena!
V další části vystoupení Ministerstva spravedlnosti bylo vysvětleno, jak bylo nutné upravit interní předpisy resortu justice, aby bylo možné datové schránky vůbec provozovat. Zajímavé bylo sdělení, že pokud datová zpráva přijde v elektronické podobě například na příslušný soud, musí být vytištěna, zaevidována v rámci spisové služby a v papírové formě s ní bude na soudě následně pracováno. Můj osobní názor je, že na ostatních státních úřadech bude systém práce s datovou zprávou fungovat obdobě. Proto nezbývá, než se ptát, co je vlastně přínosem zavedení systému datových schránek? Je to pouze doručování v elektronické podobě? Asi ano. Je ale nutno říci, že zaměstnanci resortu justice si tuto skutečnost uvědomují a pracují na tom, aby bylo možné vést spisy v elektronické podobě, bez zbytečného tisku a práce s papírovou formou.

Co říci závěrem? Konference Datové schránky pro pokročilé byla zajímavým počinem a přinesla všem posluchačům odpovědi na mnoho jejich dosud nevyjasněných otázek. Co ale konference nerozptýlila, jsou obavy, zda budou v dohledné době datové schránky fungovat tak, jak jejich tvůrci zamýšleli.