Z naší praxe vyplývá, že ačkoliv se výrobní podniky intenzivně věnují optimalizaci výroby, jednání s dodavateli a digitalizaci procesů, náhradní díly často zůstávají nesprávně řízené, „mimo kontrolu" a ve svých strategiích jim nevěnují dostatečnou pozornost. Přitom dobře nastavený systém správy náhradních dílů může přinést nejen potřebné úspory a vylepšení cash flow, ale i zvýšení provozní spolehlivosti a flexibility.

Náhradní díly se odlišují od standardního výrobního materiálu. Jejich spotřeba je nepravidelná, obtížně předvídatelná a kritickým požadavkem je jejich, pokud možno, rychlá a spolehlivá dostupnost. V okamžiku poruchy nemá firma čas čekat na dodávku z centrálního skladu nebo od externího dodavatele. Každá hodina prostojů znamená finanční ztrátu a v některých případech i možné ohrožení bezpečnosti provozu. Proto je zcela zásadní, aby logistika náhradních dílů fungovala na základě jasně definovaných pravidel, podpořených kvalitními daty. Nezbytná je také koordinace a hladká spolupráce různých oddělení, zejména provozu a údržby.

 

V praxi se setkáváme se situacemi, kdy se v podnikových systémech objevují duplicitní nebo neaktuální položky, klasifikace kritičnosti buď zcela chybí, nebo je nejednotně pojatá. Zásoby jsou rozprostřeny v decentralizovaných skladech bez koordinace, a jejich správa se mnohdy spoléhá více na osobní znalost několika zkušených pracovníků než na transparentní a systémově řízený proces. Tato situace vede ke zbytečným nákupům, nadměrnému množství nevyužitých položek na skladě, ke zvýšenému riziku prostojů, pokud klíčový díl není dostupný ve správný čas na správném místě.

Cesta ke zlepšení vede přes důslednou katalogizaci a sladění dat. Teprve kvalitní a správně strukturovaná data umožní provádět analýzy a podle nich rozhodovat o řízení zásob a dostupnosti. Segmentace náhradních dílů podle spotřeby a kritičnosti, například pomocí ABC nebo VED analýzy, poskytuje základní rámec pro nastavení optimálních strategií pro zásobování. Zatímco u některých dílů se vyplatí držet zásoby „just-in-case“, tedy preventivně na skladě, jiné lze řídit „just-in-time“, pokud je zajištěna spolehlivost dodavatelského řetězce.

Klíčové je rovněž využívání dat z preventivní údržby. Historie spotřeby, životní cykly zařízení a plánované odstávky poskytují cenné informace, které pomáhají lépe sladit zásoby se skutečnými potřebami provozu. Digitalizace celého procesu potom přináší zásadní zvýšení efektivity a spolehlivosti celého řetězce. Základní prvky tvoří přehledná evidence zásob, sledování pohybů, vizualizace plánovaných potřeb a sdílení informací mezi provozem, údržbou, logistikou a nákupem.

 

Firmy, které se do optimalizace logistiky náhradních dílů pustily, mají měřitelné přínosy. Mezi nejčastější přínosy patří snížení hodnoty zásob o deset až třicet procent. Dalším benefitem je zlepšení dostupnosti klíčových dílů a zkrácení prostojů zařízení, což se přímo promítá do vyšší efektivity výroby. Významně klesají také náklady na expresní nákupy a zlepšuje se spolupráce mezi odděleními, které byly dříve zvyklé pracovat odděleně a často s rozdílnými prioritami. U jedné z nadnárodních petrochemických firem jsme například dle zadání provedli analýzu kritičnosti dílů, optimalizovali výši a strukturu zásob dle reálných potřeb a navrhli automatizovat proces nákupu náhradních dílů. Reálným výsledkem bylo snížení hodnoty zásob o 25 % a eliminace rizika nedostupnosti kritických dílů. 

Dlouhodobá udržitelnost těchto výsledků však vyžaduje víc než jen technické nástroje a data. Nutné je definovat jasnou strategii na úrovni celé společnosti, která propojí cíle jednotlivých oddělení a nastaví rovnováhu mezi dostupností, náklady a provozními riziky. Optimalizace procesů musí být součástí širšího programu zvyšování konkurenceschopnosti a do jeho realizace je nezbytné zapojit všechny klíčové útvary – od údržby přes provoz až po logistiku a nákup. Pravidelný monitoring klíčových ukazatelů výkonnosti a zapojení lidí napříč organizací jsou nezbytnými podmínkami úspěchu. 

 

Optimalizace logistiky náhradních dílů tak není vždy jen otázkou snižování nákladů. Je to strategický krok směrem ke zvýšení odolnosti, konkurenceschopnosti, flexibility a efektivity výrobního podniku. V době častých výkyvů dodavatelských řetězců a tlaků na provozní výkonnost se z ní stává jedna z klíčových kritérií, která rozhoduje o tom, zda firma dokáže udržet svou konkurenceschopnost i v současném rychle se měnícím prostředí.