V průběhu posledních let se značně mění přístup k péči o technicky náročné prostředky údržby podle toho, jak roste nabídka různých diagnostických podpůrných zařízení. Cílem údržby je především zachování funkčnosti zařízení, tj. stavu, ve kterém dané zařízení plní funkci, jež se od něho očekává, včetně sledování návratnosti vložených investic. U složitých sofistikovaných technických celků již nestačí využívat pouze běžné postupy operativní údržby. Je nutné zahrnout i takové jevy, které počítají s analýzou na principu předpokládaného stavu. Posledním trendem v oboru se tak stala zejména kombinace prediktivní údržby a preventivní údržby, vycházející z provozních podmínek daného zařízení. Prediktivní údržba využívá pro plánování činností spojených s údržbou přímé sledování aktuálního stavu zařízení, jeho provozních podmínek, efektivitu a další ukazatele pro eliminaci poruch nebo ztrát účinnosti výrobních zařízení. Zahrnutí prediktivní údržby do komplexního programu řízení údržby tak umožňuje optimalizovat disponibilitu provozních zařízení, značně snižuje celkové náklady na údržbu, a naopak zvyšuje jakost a produktivitu práce. Významným faktorem tohoto trendu je v neposlední řadě také minimalizace neplánovaných výpadků a havárií veškerého zařízení v závodě.
Prediktivní a preventivní přístup, který v současné době nahrazuje klasickou údržbu po poruše, je tedy rozhodující pro vyloučení a odstranění následků možných selhání, pro plynulý chod zařízení a udržení jejich vysoké provozuschopnosti, a pro efektivitu nákladů na údržbu. Mluvíme-li o výsledcích zavedení prediktivního přístupu v údržbě, pak se v podnicích s dosud tradičním pojetím preventivní údržby potenciál úspor pohybuje mezi dvaceti až třiceti procenty nákladů (dle interních zdrojů OKIN Group). Nahrazením systému údržby po poruše je možné dosáhnout až čtyřicetiprocentních úspor současných nákladů a v podnicích, kde dosud nejsou zavedeny žádné systémy údržby, je možné dosáhnout úspor ve výši až padesát pět procent.
Jako konkrétní příklad z praxe lze využít nejmenované výrobní zařízení, kde byly systémy preventivní a prediktivní údržby zavedeny ve sledovaném období dvou let.

Obr. 1: Porovnání trendu údržby po poruše se zavedením preventivního systému údržby

Jak přínos údržby změřit?

Údržba bývá často nesprávně považována za přítěž, která spotřebovává velké finanční zdroje a žádné nevytváří. Pro obhajobu pozic údržby je zapotřebí, aby měl management údržby účinný nástroj, který bude schopen jednoduchým způsobem vyčíslit přínos údržby k hospodaření podniku. Exaktní vyjádření přínosu údržby k zisku podniku je mnohem složitější než v případě vyčíslení přínosu výroby. Následně se budeme zabývat možnostmi zpracování dat z informačního systému údržby s cílem stanovení jednoduchého, avšak věrohodného nákladového ukazatele přínosu údržby k hospodaření podniku.
V údržbě lze velmi obtížně vyjadřovat produktivitu práce například ukazatelem počtu odstraněných poruch za jednotku času, počtu lokalizací poruch apod., protože rozsah a pracnost lokalizace i odstraňování poruch mohou být velmi proměnlivé. Nelze zde použít ani běžný ukazatel produktivity „množství práce za jednotku času", protože údržbáři mohou sice pracovat s vysokou intenzitou, přesto neúčelně a neefektivně.
Pro hodnocení efektivity údržby existuje řada postupů, jedním z nejpoužívanějších a zároveň nejpropracovanějších je výpočet celkové efektivity výrobního zařízení (CEZ, angl. OEE). Tento ukazatel hodnotí účinnost údržby zejména z hlediska prostojů (výpadků výroby), kvality produkce a výkonnosti výrobního zařízení. Podrobný popis výpočtu CEZ lze nalézt v řadě publikací, proto jej uvádíme pouze pro připomenutí bez podrobnějšího popisu.

 

V příkladu je demonstrován postup hodnocení efektivity údržby na záznamech údržby jedné nejmenované robotizované výrobní linky. Data jsou z podniku, kde se údržbou začali seriózněji zabývat. Zde zavedli informační systém pro údržbu a začali pořizovat záznamy o provedených úkonech. Nejprve zde byl využíván systém údržby po poruše (1), útvar údržby po určité době začal zpracovávat údržbářské cykly standardní preventivní údržby jednotlivých výrobních částí, které následně zavedl do údržby (2). Podnik se neustále rozvíjel a zvyšoval počet výrobního zařízení i produkci. Zpočátku zde probíhala výroba na dvě směny, požadavky odběratelů si vynutily přechod na třísměnný provoz (3), což následně vedlo i útvar údržby ke změně systému údržby (4) – na stěžejní prvky linky byla nasazena diagnostická údržba a v podniku se začala rozvíjet metoda komplexní produktivní údržby, TPM (total productive maintenance). Všechny tyto fáze jsou patrné z grafu zobrazujícího trendy prostojů výroby v jednotlivých obdobích.

Obr. 2: Obecné grafické zobrazení trendů v údržbě na nejmenované výrobní lince

Proložené čárkované přímky vyznačují trendy růstu prostojů v jednotlivých obdobích:

1. trend kumulativních prostojů při údržbách po poruše,
2. trend po zavedení standardních plánovaných údržeb, dvousměnný provoz,
3. zvýšená progresivita růstu prostojů po přechodu na třísměnný provoz,
4. změna trendu prostojů po aplikaci diagnostické údržby a TPM.

Optimalizace strojní údržby je z časového hlediska velmi náročná a započatý proces je tedy nutné neustále zdokonalovat a zlepšovat s využitím všech nejnovějších podpůrných technologií.

Dalším významným faktorem pro zvyšování efektivity managementu údržby je strategicky cílené měření výkonnosti, tj. přesná evidence, správa a údržba majetku, díky čemuž lze lépe využívat existující zdroje a plánovat. Stále více společností v oblasti údržby výrobních zařízení proto využívá specializované informační systémy pro správu majetku, řízení a optimalizaci týmů údržby. Aby byla komplexně posouzena výkonnost údržby, je potřeba analyzovat její vnitřní postupy, procesy a nástroje. Na základě této analýzy pak lze stanovit efektivní požadavky na preventivní a prediktivní údržbu s využitím nejnovějších optimalizačních metod pro údržbu.

Autor je technický manažer divize Facility Management společnosti OKIN Group.
Zdroj: Použité grafy čerpají z Kurzu manažera údržby vedeného prof. Ing. Vladimírem Jurčou, CSc.