„Na prvním místě čelí podniky dramatickému zvýšení cen vstupních energií, které mají a budou mít zásadní dopad i na jejich holé přežití. Na dalších místech jsou to přetrvávající nejistoty v dodavatelských řetězcích, zastaralé podnikové informační systémy a nedostatek pracovní síly ve všech oblastech. Nesmíme zapomínat i na malou přidanou hodnotu jejich výrobků a opomíjení prodeje služeb,“ shrnu­je hlavní výzvy, kterým čelí zdejší výrobní podniky, Ivo Procházka, odborník na informační systémy ze společnosti Ness Czech. Firmy se podle něj plánují zaměřit především na komplexní modernizaci informačních systémů a dílčích taktických digitálních inovacích.

Ivo Procházka

Nejvíce v minulosti firmy podle Iva Procházky otálely právě s komplexní modernizací podnikových informačních systémů: „Není se ani čemu divit, protože modernizace je mamutí projekt, který zasáhne celou firmu. Úspěšná realizace vyžaduje vizi, silný leadership a přidělení adekvátních lidských a finančních zdrojů.“

Dílčí digitalizace podle něj pomůže podnikům řešit izolované problémy, jako například lépe řídit spotřebu energií. S komplexním přehledem o stavu jejich podnikání však prý pomůže jen nový podnikový informační systém a s malou přidanou hodnotou jejich výrobků pak jen inovace. „Inovace posouvají výrobce na žebříku přidané hodnoty k vyšším a vyšším příčkám. Vyšší marže otevírá podnikům větší manévrovací prostor pro rozvoj jejich podnikání a chrání je před výkyvy, jaké v současné době prožívají,“ popisuje Ivo Procházka. „Doporučil bych také zaměřit se na oblast doplňkových servisních služeb, kterou české podniky opomíjely. Soustředily se na produkt a služby nerozvíjely vůbec nebo jen okrajově. Služby a s nimi spojené řízení vztahu se zákazníkem přitom hrají čím dál tím větší roli v budoucím úspěchu jejich podnikání.“

Sedm výzev pro české výrobní podniky

1. Zastaralé informační systémy

Největší poptávka je dnes po kompletní modernizaci podnikového informačního systému a po dílčích digitalizačních projektech, které mají rychlou návratnost. Přetrvávající problémy v dodavatelských řetězcích až na dřen odhalily slabá místa dosavadního řízení podnikání, které zapustilo kořeny mnohdy už v devadesátých letech. V dobách hojnosti podniky nezachytily razantní nástup IT a vliv moderních podnikových informačních systémů na jejich budoucnost.Nyní chtějí rychle dohnat zpoždění. Z krize vyjde nejlépe ten podnik, který se bude rychle a správně rozhodovat, bude mít velmi dobrý přehled o stavu zásob, rozpracovanosti výroby, nákladech, ziskovosti a mnoha dalších parametrech podnikání.

2. Chytrá továrna

Koncept chytré továrny spolu s internetem věcí, strojovým učením a umělou inteligencí má potenciál posunout průmyslovou výrobu na zcela novou úroveň. Využití cenných zdrojů dat a technologií big data může zásadně zlepšit procesy plánování a rozvrhování výroby. Výrobní společnosti mohou tyto technologie využít také k poskyto­vá­ní nových služeb s cílem zvýšit příjmy generované z produktů a digitálních služeb, zvýšit příjmy z poprodejních a odborných služeb.

3. Digitální dodavatelský řetězec

Dodavatelské řetězce a výrobní sítě musí být inteligentnější, odolnější, propojenější, transparentnější, automatizovanější, modulárnější a flexibilnější. Inteligentní a digitalizovaný dodavatelský řetězec podpoří všechny klíčové procesy včetně návrhu, plánování, zajišťování dodávek, nákupu, výroby, logistiky a správy aktiv. Pomůže tak zefektivnit spolupráci v rámci obchodních sítí, čelit výpadkům v dodávkách a v neposlední řade vyhledávat nové obchodní partnery a příležitosti. Výsledkem budou udržitelné, pružné a odolné dodavatelské řetězce.

4. Zvyšování příjmů ze servisních služeb

Prodej výrobku již nestačí. Průmysloví výrobci musí navrhovat, prodávat, dodávat a udržovat personalizované balíčky řešení, které přinášejí trvalou hodnotu a výsledky. Stále větší důraz je kladen na vývoj inteligentních zařízení a sběr generovaných dat pro nové modely založené na službách včetně těch, které jsou založeny na výsledcích. Ty budou rozhodujícími faktory, růstu příjmů a ziskovosti, pokud prodej výrobků začne stagnovat.

Podniky se musí více zaměřit na obchodní modely založené na službách a posunout tímto směrem i struktury příjmů. Využívání inteligentních produktů a digitálních dvojčat k reprezentaci majetku umožňuje podnikům spolupracovat v reálném čase a umožňuje poskytovat služby, jako je vzdálené monitorování a diagnostika. Inovativní průmyslové výrobní podniky poskytují stroje a zařízení, které lze spojit s dalšími službami a spotřebním materiálem, a mohou také účtovat poplatky za výsledky.

5. Inovace a nízká přidaná hodnota

Inovace jsou klíčovou hnací silou průmyslové výroby. Aby se průmyslovým výrobcům dařilo v post-pandemické ekonomice, musí být agilnější a efektivnější. Aby své podnikání posunuli na vyšší úroveň, musí se na žebříčku přidané hodnoty posunout výše. Musí se vymanit se subdodavatelské pozice montovny, na kterou byly tak dlouho zvyklé. Vyšší příčky znamenají vyšší marže, větší odolnost a vyšší rozpočet na tolik potřebné investice do modernizace.

6. Zvýšení investic do IT

Oblast IT je v českých podnicích stále žalostně podinvestovaná. Zatímco jejich západní konkurenti si zvykli vynakládat na IT podobné procento z obratu jako například finanční instituce, tj. více než 5 %, průměrný český podnik se stále pohybuje v nižších jednotkách procent. Klíčovou roli pro zvýšení investičního rozpočtu hrají právě výše zmíněné inovace a s nimi spojená vyšší marže.

7. IT patří do managementu

České podniky si stále nezvykly, že investice do IT zásadně ovlivňují jejich budoucí úspěch. Ruku v ruce se zvýšením investičních rozpoč­tů na IT by podniky měly vyzdvihnout IT na úroveň výkonného managementu a zvýšit investice i do rozvoje zaměstnanců v IT. Jedině tak podniky získají potřebný vhled do překotného rozvoje IT technologií a pochopí, které IT technologie jsou klíčové pro jejich budoucí rozvoj. Je velmi důležité, aby nově nabyté znalosti byly v podniku sdíleny tak, aby firma jako celek dokázala novým IT technologiím rozumět a správně je začlenila do své strategie budoucího rozvoje.