ERP pro výrobní firmy jsou bezpochyby bohatší o řadu funkčností než systémy pro obchodní společnosti. Stačí si povšimnout největšího rozdílu. Ten spočívá v existenci modulů či funkčností, jako jsou především technická příprava výroby, řízení výroby a obvykle nejkomplexnější nástroj – plánování výroby.

U ERP systémů pro výrobní společnosti došlo v posledních letech ke značnému vyrovnání rozsahu i obsahu funkčností, z nichž právě problematika plánování prožívá veliký rozvoj. Sama funkčnost se rozvíjí nejen jako součást ERP systémů, ale na trhu je i několik specializovaných řešení takzvaného pokročilého plánování APS (Advanced Planning System). V posledních letech se rozvíjí trend, kdy tyto pokročilé metody plánování jsou integrovány ve větší nebo menší míře přímo do ERP systému.

Data, data, data

Vlastní plánovací algoritmy, s nimiž plánovací nástroje pracují, jsou jedna věc. Druhou věcí je rozsah a kvalita datové základny, se kterou systémy pracují. Jen připomenutí: definice pracovišť a jejich kalendáře, technologické postupy s jednotlivými operacemi, časy přípravnými s časy vlastní operace, s časy zakončení, mezioperační časy, časy překrývání operací, výrobní dávky, kooperace, dodací lhůty materiálů, alternativní materiály, alternativní operace a další. Bezpochyby by se dalo pokračovat ještě dlouho a dlouho. A všichni snad chápou, že s nesprávnými daty nelze správně plánovat!

Další kapitolou je podmínka aktualizace dat v systému v souladu s reálným časem. Všechny činnosti, které uživatel provede, musí být zaneseny v ERP systému. Že jsme udělali nějakou operaci a nezadali ji do systému? Nevadí, zítra to doženeme. Tak takto určitě ne! Plánovací mechanismus – i u nejlepších APS systémů – samozřejmě znova plánuje práci, která je sice hotová, ale nikdo to „systému nesdělil“.

A teď jeden – v praxi často zaznívající mýtus – „Máme data v pořádku, všechny transakce jsou v systému v reálném čase, máme skvělý ERP systém, máme APS, a tak to můžeme spustit!“ Že jsme na něco zapomněli? Ano! Přece na důležitou profesi plánovače!

V hlavní roli plánovač

Plánovač je profese, která s pokročilými nástroji plánování v ERP systému nejenže nezaniká, ale naopak se stává klíčovou osobností. Zkusme se na metodiku použití těchto často velmi sofistikovaných plánovacích nástrojů podívat podrobněji. I proto, že je to často činnost nedoceňovaná, nebo dokonce podceňovaná. Co je pro všechny systémy společné (bez ohledu na to, jak vyspělý, či nevyspělý máme ERP systém), je metodika, kterou firmy používají při práci s moduly, které plánují výrobu. Jaký je optimální způsob práce s těmito nástroji?

Obr. 1: Takhle nějak může vypadat kusovník finálního výrobku. Počátečním písmenem „P“ – modře jsou označeny položky vyráběné, a písmenem „M“ – zeleně jsou označeny položky nakupované. (Zdroj: Archiv J. Flídra)

Na obrázku 1 jsou počátečním písmenem „P“ – modře označeny položky vyráběné, a písmenem „M“ – zeleně jsou označeny položky nakupované. Použijme nyní jednoduchou názornou pomůcku, jak a v jakém sledu budou probíhat konkrétní činnosti v čase tak, aby finální výrobek byl vyroben. Otočíme kusovník o 90o doprava (viz obr. 2).

Obr. 2: Otočíme kusovník o 90° doprava. (Zdroj: Archiv J. Flídra)

Použijeme-li pak časovou osu (červeně), máme (schematicky!) časovou souslednost konkrétních činností, které v čase musíme realizovat, aby byl vyroben finální výrobek F v termínu, který byl smluvně dohodnut se zákazníkem. Nejprve musíme mít nakupované položky MPF1 a MPF2, abychom mohli vyrobit vyráběné položky PF1 a PF2. Následně vyrobíme položku PE2 atd. Princip je zřejmý. Ovšem, u jednoho výrobku je to jednoduché. Ale ve skutečnosti jsou ve výrobní firmě rozpracovány desítky, v nejednom případě i stovky takovýchto zakázek (viz obr. 3):

Obr. 3: Ve skutečnosti jsou ve výrobní firmě rozpracovány desítky, v nejednom případě i stovky zakázek současně. (Zdroj: Archiv J. Flídra)

To je samozřejmě jen schéma, ve skutečnosti je to složitější, ale pro přiblížení plánovací metodiky, resp. práce plánovače, takové zjednodušení postačí. Pro přiblížení práce s plánovacími nástroji je třeba rozdělit časovou osu na tři úseky (viz obr. 4):

Obr. 4. Pro přiblížení práce s plánovacími nástroji si rozdělíme časovou osu na tři úseky. (Zdroj: Archiv J. Flídra)

Časový úsek „A“

Je nejbližším časovým úsekem v jednotkách dnů ode dneška. Mohou to být dva, tři dny i týden. Jeho délka se odvozuje od celkové průběžné doby výroby typických finálních výrobků, které firma vyrábí. Obecně samozřejmě platí, že čím kratší je průběžná doba výroby, tím kratší je tento úsek, a naopak je-li průběžná doba dlouhá, bude úsek A delší. Zmiňovaný týdenní úsek bývá častý.

Čím je tento časový úsek charakteristický? V tomto časovém úseku jsou realitou rozpracované operace z minulosti, na kterých se již pracuje. Materiál na operace bezprostředně následující je k dispozici, technologické postupy hotové, stroje nachystané, plánovači již řeší systémem dílenského řízení, který pracovník na kterou směnu bude tu či onu operaci provádět.

Časový úsek „A“ bychom mohli nazvat úsekem „hájení“, tedy dobou, kdy by již nikdo neměl do výroby zasahovat, měnit ji, přeplánovat atd. Výjimky mohou být dány v této době jen výjimečnými mimořádnými důvody – porucha stroje, výpadky dodávky proudu, zvýšená nemocnost a podobně.

Časový úsek „B“

Obvyklým časovým úsekem zde mohou být jednotky týdnů. Pro toto období je již jasná zakázková náplň, materiálové zajištění je již v pokročilém stavu zajištěnosti, stejně tak kusovníky, technologické postupy, přípravky, měřidla atd. Již se nepředpokládají žádné rozsáhlé změny v datové základně nebo posuny termínů pro jednotlivé zakázky. Datová základna je tedy již velmi reálná. Jaká je tady úloha plánovače? Vezmeme-li příklad týdenního plánu (časový úsek „A“), pak od pondělí do čtvrtka se zabývá optimalizací kapacit a zajištění výroby v úseku „B“ s tím, že největší důraz klade na plán pro týden nadcházející, který zveřejňuje ve finální podobě ve čtvrtek konkrétního týdne pro týden následující. V úseku „B“ jsou vidět již jednotlivé kapacitní disproporce, které je možno dílčími přesuny operací „vyhlazovat“.

Časový úsek „C“

Ten je přesněji možno nazývat výhledem. V tomto období jsou ještě značné časové i věcné turbulence v rámci zakázkové náplně i v oblasti dodavatelských vztahů a pro toto období můžeme plánovací mechanismus nechat působit bez silných plánovacích zásahů lidského činitele, protože je to z pohledu věcného zakázkově velmi „nestabilní“ období.

Tímto stručným připomenutím metodiky využívání, často velmi silných, plánovacích nástrojů, chceme zdůraznit potřebu mít obsazené pozice plánovačů. A to nejen „obsazené“, ale musí to být lidé s hlubokou znalostí věcné problematiky (konstrukce, technologie, organizace práce atd.) na straně jedné a s hlubokou znalostí sofistikovaných plánovacích nástrojů na straně druhé. Jejich úkolem je denní korigování a ladění průběhu výrobních zakázek firmou. Obsazení takové pozice tím správným člověkem tedy není vůbec snadné. Avšak i když se to zdaří, firma ještě zdaleka není v cíli. Řízení plánování výrobní produkce zdaleka není jen úlohou plánovačů. Je nezbytným požadavkem, aby v rámci svých kompetencí doslova každý pracovník co nejzodpovědněji splnil úlohy, které mu jsou ve firmě svěřeny.

To, co pokazí nákupce, skladník, mistr, obchodní ředitel nebo kdokoli jiný, již ani nejkvalifikovanější plánovač nebude umět dohnat. Správně plánovat je komplexním úkolem pro celou firmu. Důležitým parametrem, který informuje o míře správného či nesprávného plánování, je skluz výrobních zakázek oproti termínům dodání, které jsou nasmlouvány se zákazníky.

Je tedy zřejmé, že i ten nejlepší APS plánovací nástroj vyžaduje disciplínu a plnění úkolů všech, kteří jakýmkoliv způsobem ovlivňují průběh zakázky výrobní firmou. Teprve poté bude plánovací modul plnit úlohu, která se od něho očekává.

Ing. Jiří Flídr Autor článku je poradcem v oblasti řízení výrobních a logistických procesů, působí ve společnosti NVSP, která je partnerem systémů Helios.