Ty firmy, které jsou s výsledky spokojeny, přistupovaly ke změně metodicky. Nejprve si vybraly, jaký CAD systém budou používat, následně dodavatele a pak se pustily do společné práce. Po několika měsících začali jejich konstruktéři pracovat ve 3D. Dnes se zamýšlejí co dál – jak mají být ještě efektivnější, jak napojit konstrukci do firemních toků dat a do firemních procesů.
Typicky nespokojeni jsou naopak ti, kteří k nákupu přistoupili stejně jako v 90. letech při přechodu z konstruování na prkně ke konstruování na počítači. Tehdy stačilo koupit počítač s AutoCADem a dát ho zaměstnancům. Konstruktéři si rychle zvykli na náhradu prkna a s CAD programem se za pár měsíců sžili sami. U aplikací 3D CAD se však ukazuje, že většina takto nakoupených licencí není využívána a konstruktéři nadále zůstávají ve 2D. I zde se majitelé zamýšlejí co dál – investice několika milionů korun se nevrací, tak proč by nyní přecházeli na 3D, proč by využitelnost CAD systému ještě dále rozšiřovali.
Tento článek si bere za cíl ukázat těm prvním ze zmíněných, jakou další cestou se dát, a těm druhým, jak se dostat mezi ty první.

Proč?

Primárním motivátorem jsou peníze. Někdo chce více peněz, někdo udržet svou pozici na trhu a někdo obsadit volné místo na trhu. Všichni však potřebujeme mít zisk, tzv. jít dopředu. Jakmile se zastavíme, velice rychle nás někdo předběhne a své pozice budeme jen velmi těžko získávat zpět.
V CADovské branži existuje pěkný příklad. V 90. letech obsadil Autodesk se svým produktem AutoCAD celou Československou republiku. Když se tehdy řeklo „CAD“, všichni hned měli na mysli AutoCAD. Autodesk si tenkrát uvědomil, že dalším krokem v oblasti computer aided design budou 3D CAD řešení. Experimentoval s rozšiřováním funkcí AutoCADu tak dlouho, až ho předběhla konkurence. Na přelomu století pak nabídl Autodesk specializovaný 3D CAD software pro strojaře, stavaře a mapové systémy. Nyní postupně získává především s řešením Autodesk Inventor svou pozici zpět.
Druhým motivátorem je čas. Technologická úroveň vybavení informačními technologiemi ve strojírenských firmách je na výši. Prakticky každý spravuje rozsáhlý počítačový park. Podniková IT infrastruktura je postavena na standardních databázových systémech a klient/server aplikacích. Technologicky nic nebrání tomu, aby byl dnešní moderní CAD systém propojen s informačním systémem podniku.
Co očekává zákazník? Vždy to bude přesné splnění jeho potřeb, to znamená obdržet v co nejkratším čase co nejvyšší kvalitu za co nejméně peněz. Jak na první pohled rozporuplné očekávání splnit? Ve vztahu zákazník–dodavatel jde vždy o vzájemné porozumění. Ukažme si, co znamená „rozumět si se zákazníkem“.
Zákazník objedná tři typické výrobky firmy s několika různými doplňky. Po dodání na místo se zjistí, že dodávka zařízení není plně kompatibilní s místem zástavby u zákazníka. Plechový kryt je třeba upravit. Z pohledu konstrukce se jedná o práci na hodinu. Vyjasnění problému však trvá týden. Do výroby se nový kryt dostane za dva dny po ukončení konstrukčních úprav, technologie vzala díl přednostně. Výrobní oddělení nestíhá, kryt proto musí několik dnů počkat. Z pohledu zákazníka se jedná o tragédii. Stroj bez krytu nemůže pracovat a každý den zdržení provozu jej stojí několik desítek tisíc. Přitom stačilo málo. Stačilo dát zákazníkovi k dispozici 3D model výrobku ve fázi prvotního návrhu. Na první pohled by tak zákazník viděl, že v místě zástavby bude kryt v kolizi. Zákazník mohl poslat doplňující požadavek a do výroby mohl jít kryt ve správném tvaru. Mnoho dalších příkladů si jistě dokážete dosadit z vaší každodenní praxe.

Jaké jsou přínosy?

Budeme-li se bavit o propojení konstrukce s informačními systémy strojírenského podniku, pravděpodobně to první, co nás napadne, je přenos kusovníků a rozpisek. Věřím, že se teď čtenáři pousmáli. Ano, toto již dnes nestačí. Integrace CAD systému dnes obsahuje propojení CAD pracovišť s obchodem, technologií, výrobou a se zákazníkem. Správná integrace stojí na jednoduchém pravidle: „Za každou informaci vloženou do informačního systému někdo zodpovídá, právě ten ji do systému vkládá. Další lidé, kteří informaci potřebují pro svou práci, ji mohou pouze použít.“ Pojďme se podívat, jak to vypadá v praxi.
První informace jde od zákazníka, který poptává výrobek. Poptávka je doplněna dalšími informacemi od obchodníka, který specifikuje podmínky nabídky a doplní zadání konstrukce. Obchodník pak kompletní nabídkovou dokumentaci předá zákazníkovi. Všimněme si, že zde je naprosto zřejmé, kdo je zdrojem informace. Zákazník poptává, obchodník dává nabídkovou dokumentaci, konstruktér pak konstrukční dokumentaci. Na otázku, zda si například zákazník může sám změnit konstrukční dokumentaci, odpovídáme: nemůže! Kdo by mu pak dal záruku, že zakázka bude fungovat? Zákazník musí vložit další informaci, která má charakter změny zadání s upřesněním, co chce, a všichni ostatní se pak vyjádří ke změně. Konstruktér upraví 3D modely a obchodník cenu.
Jakákoliv změna s dopadem na požadavky zákazníka musí být schválena zákazníkem, změna ceny schválena obchodem a změna v konstrukci konstrukčním oddělením. V dokumentaci tak je pořádek, každý z účastníků ví, na čem má pracovat, kde jsou poslední verze a kdo je schválil. Zvyšuje se tím podstatně kvalita podkladů, minimalizují se chyby a roste kvalita dodávek.
Nyní se podívejme na přínosy pro nákupní oddělení. Každá firma má své preferované dodavatele standardních materiálů. Má však informace o běžně nakupovaných materiálech konstruktér? Co se stane, potřebuje-li použít nový materiál? Může jej sám nakoupit? Znovu jsme u zodpovědnosti. Nákupní oddělení zodpovídá za dodávky materiálu za minimální hodnoty skladových zásob. Musí proto tedy schválit nákup nového materiálu.

Dalším oddělením, se kterým konstrukce úzce komunikuje, je technologická příprava výroby. Technolog musí od konstruktérů obdržet data v takové formě, aby je mohl snadno zpracovat. Nesmí měnit nic na konstrukci, pouze doplnit informace potřebné pro postup výroby. Proč by měl například složitě vypočítávat rozvin plechového dílu, když mu jej CAD systém může připravit automaticky. Podobně je to s polotovary.
Podívejme se nyní do výrobního oddělení. Mistr na dílně potřebuje mít jistotu, že vyrábí dle platné výrobní dokumentace. Není nic jednoduššího než mít k dispozici jedno tlačítko, které u dnes vyráběné položky vygeneruje výrobní podklady, tj. výkresy, postupy aj. To vše opatřené čárovým kódem. Dělník pak jen sejmutím kódu převezme materiál, zahájí práci a nakonec práci předá.
Společnost s dlouhou historií má ve svém portfoliu dlouhou řadu výrobků. S výrobky je spojena potřeba řešit dodávky náhradních dílů. Není vždy snadné najít výrobní dokumentaci, podle které lze náhradní díl vyrobit. Například jedná-li se o výkresy k rámu stroje platné před pěti lety. Máme-li konstrukční data napojená na informační systém podniku, je to ovšem snadné. Zadáním výrobního čísla stroje přejdeme na rám, kde je k dispozici kompletní sada původní výrobní dokumentace.
Zde se již ale dostáváme příliš hluboko do samotných procesů. A procesy bývají v každé firmě jiné. Důležité je proto uvědomit si, jak procesy v naší firmě probíhají, zmapovat je a optimalizovat.

S kým a kdy?

Pro samotnou integraci musí firma dozrát. Existují dva základní předpoklady pro zahájení integrace, které musí být splněny:

• fungující a zavedený informační systém podniku,
• fungující a zavedený CAD systém.

Přičemž „fungující a zavedený“ znamená, že obojí je rutinně používáno, uživatelé jsou vyškoleni a denně se softwarem pracují. Řešení integrace CAD systému s informačním systémem podniku je dlouhodobý projekt srovnatelný s manželstvím. Proto pro integraci CAD systému s informačním systémem vaší firmy vyberte takového dodavatele, se kterým si budete dobře rozumět.

Autor je technickým ředitelem společnosti Dagis.