facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEMS 10/2011 , Plánování a řízení výroby

ERP řešení v podnicích nejen s procesní výrobou



V oblasti řešení podnikových informačních systémů pro výrobní firmy se ustálil zvyk dělat silnou oddělovací čáru mezi podniky s diskrétní výrobou a podniky s výrobou procesního charakteru. Toto dělení se projevuje jak v nabídkách dodavatelů, tak v různých přehledech řešení a samozřejmě se promítá i do požadavků uživatelů těchto řešení. Co si však máme pod tímto dělením dle charakteru výroby představit?


Principiální rozdíly diskrétní a procesní výroby

Diskrétní výrobu si umíme představit snadno, obvykle ji dobře reprezentuje výroba strojírenská. Charakteristické pro ni je, že se výrobek vyrábí postupně v několika výrobních stupních. Časové mezery lze ponechat nejen mezi jednotlivými stupni, které tvoří takzvané polotovary, ale i uvnitř těchto stupňů, tedy mezi jednotlivými výrobními operacemi. Výroba není spojitá, probíhá v oddělených „diskrétních“ krocích.
Procesní výroba je obvykle definována jako spojitý řetězec výrobních kroků. K tomu je vhodné dodat, že tento řetězec je spojitý v rámci daného výrobního stupně. Časové prodlevy mezi operacemi nejsou, navazují plynule jedna na druhou. Nicméně i v tomto typu výroby lze vzniklý polotovar uskladnit a oddělit tak jednotlivé výrobní stupně. Výjimku tvoří kontinuální výroby.
Jsou však uvedené rozdíly natolik zásadní, abychom na jejich základě definovali dvě samostatné skupiny podnikových systémů?

Rozdíly z pohledu ERP systému

Základní požadavky na ERP systém jsou pro oba typy výrobních podniků stejné. Spočívají v důsledné evidenci všech pohybů v logistické a výrobní oblasti a jim odpovídajících finančních transakcí. Aby bylo možné tyto transakce nějak řídit a zjišťovat případné odchylky od normálu, musí ERP systém obsahovat definici, normu výrobků danou popisem jejich struktury a postupu výroby. To je možná zobecnění příliš hrubé, ale od této základny se odvíjí další funkce, jako je stanovení nákladové ceny výrobku, nároky na zdroje a jejich vytížení, plánování, řízení jakosti atd.
Odlišnosti mezi procesním a diskrétním typem výroby se hledají hůře. Obvykle se uvádí rozdíly v definování struktury výrobku. V diskrétní výrobě je skladba výrobku definována kusovníkem, v procesní výrobě recepturou. V mnoha případech se jedná spíš o rozdíl v zavedeném názvosloví než ve faktickém obsahu obou pojmů. Avšak receptura může být komplexnější než kusovník. Především musí pracovat se souběžnými a vedlejšími produkty, protože se, na rozdíl od výroby diskrétní, často v rámci jednoho výrobního postupu vyrobí více různých produktů současně. To má samozřejmě dopad na cenovou kalkulaci. Náklady je potřeba vhodně rozdělit mezi výrobky. Často je potřeba do kalkulace zahrnout i náklady na likvidaci odpadu, které v některých typech výrob zdaleka nejsou zanedbatelné.
Nicméně i ve výrobě, která je považována za diskrétní, se můžeme setkat s analogií výše uvedeného přístupu. Jedná se o výroby zabývající se dělením materiálu, například řezání laserem, vodním paprskem a podobně. Dělení materiálu se obvykle provádí na automatizovaných pracovištích, která podle programu vyřezávají jednotlivé tvary z výchozího materiálu, většinou tabule plechu. Řezat sériově jen jeden tvar není často ekonomické, proto se v rámci jednoho programu sdružuje více výrobků, nebo spíše polotovarů tak, aby se materiál co nejlépe využil. V jedné výrobní dávce pak vzniká souběžně několik výrobků, mezi které je třeba rozdělit náklady na vstupní materiál a čas zpracování.
Další rozdíly můžeme najít v přístupu diskrétní a procesní výroby k množství. Typickou měrnou jednotkou pro diskrétní výrobu jsou kusy, i když na úrovni spotřeby materiálu se často pracuje s jednotkami hmotnosti, délky nebo i plochy. Procesní výroba je variabilnější, kromě běžných měrných jednotek se můžeme setkat i s vyjádřením množství v procentech, obsahem účinné látky, koncentrací apod.
Z diskrétní výroby jsme zvyklí, že převod mezi měrnými jednotkami je konstantní. V procesní výrobě to vždy platit nemusí. Zejména v potravinářském průmyslu, tam kde se současně sleduje množství v kusech i hmotnost. Ilustrovat to můžeme na příkladu výroby sýru. Výrobce určitě bude zajímat jak počet bochníků, tak jejich hmotnost. Ta se navíc bude měnit v čase, podle toho jak sýr zraje a odpařuje se z něj voda.
Rozdíly mezi diskrétní a procesní výrobou, tak jak jsme si je zvykli rozlišovat, jsme tedy našli. Je jich jistě víc, než je možné uvést v tomto článku. Všechny však mají společné to, že procesní výroba je komplexnější. Zahrnuje funkce diskrétní výroby, které dále rozvíjí. Odpověď na otázku v úvodu článku tedy je, že diskrétní výroba je podmnožinou funkcí výroby procesní. Tomu nakonec odpovídá i praxe, kdy v řadě podniků s tzv. diskrétní výrobou jsou části výroby s typicky procesním charakterem. Už zde bylo zmíněno dělení materiálu, ale patří sem i povrchové úpravy, tepelné zpracování a řada jiných výrobních podprocesů.
Navíc lze těžko onu charakteristickou „nespojitost“ diskrétní výroby brát v praxi jako výhodu. Ve skutečnosti by bylo lépe řešit celý výrobní proces spojitě, tak jak to ostatně moderní metody řízení typu lean manufacturing nebo JIT vyžadují. Odkládání rozpracovaných výrobků do nejrůznějších beden, tak jak je známe z mnoha výrobních podniků, možná zdánlivě ulehčuje řízení, ale určitě nevede k optimálním zásobám, minimální průběžné době a zvyšování průtoku.
Zajímavé je i vzájemně porovnat typické vlastnosti výrobních odvětví, které se obvykle řadí pod procesní výrobu. Patří sem chemická a farmaceutická výroba, výroba potravin a nápojů, hutnictví a zpracování kovů, výroba stavebních hmot, skla, papírenský a dřevozpracující průmysl, obecně zpracovatelský průmysl a velká část výrob plastikářských a gumárenských.
Mají navzájem jistě mnoho společných, ale také hodně odlišných prvků. Například zjevně kritickým faktorem pro potravinářskou, farmaceutickou a chemickou výrobu je sledování doby skladovatelnosti výrobků i surovin, tato funkčnost však není podstatná v hutnictví. Naopak například v kovozpracujícím průmyslu, zejména při práci s barevnými kovy, jsou vyžadovány speciální funkce kalkulace cen výrobků v závislosti pohybu cen surovin na komoditních burzách. Chemický průmysl vyžaduje podporu práce s nebezpečnými látkami. Všechna uvedená odvětví podléhají ve větší či menší míře zákonným požadavkům a předpisům, které jsou však pochopitelně odlišné pro každý obor.
Výsledkem je zjištění, že uvnitř tzv. procesní výroby je mezi jednotlivými obory více rozdílů, které jsou zásadnější, než jsou obecné odlišnosti mezi tzv. diskrétní a procesní výrobou. Dělení podnikových informačních systémů na řešení pro diskrétní a řešení pro procesní výrobu má jen omezený význam. Může vést i k zavádějícím závěrům a mylným rozhodnutím při výběru vhodného ERP systému pro konkrétní podnik.

ERP řešení není jen o softwaru

Hlavní hodnotou ERP systémů je podpora řízení podniku. Schopnost pomocí zpracování vložených a průběžně aktualizovaných dat poskytovat informace o aktuálním a budoucím vývoji firmy. Proto bych doporučoval při výběru vhodného řešení nespoléhat na členění systémů do pomyslných škatulek, ale spíš na základě analýzy určit kritické podnikové procesy, definovat zásadní požadavky pro jejich pokrytí a na nich ověřit vhodnost nasazení konkrétního řešení.
Moderní řešení podnikových informačních systémů nezahrnují jenom software, ale také nástroje pro jeho nasazení, které takový postup podporují a usnadňují. Máme v tomto směru velmi dobré zkušenosti s implementační metodikou Sure Step určenou pro zavádění systémů Microsoft Dynamics. Tato metodika je vtělena do softwarového nástroje, s jehož pomocí lze stanovit nejen optimální postup implementace, ale zvolit i vhodnou kombinaci funkčnosti řešení z dostupných vertikál navržených specificky pro různé výrobní obory, použít předpřipravené vzory dokumentů, nechat se inspirovat konkrétními příklady a v neposlední řadě i stanovit, jaké zdroje je potřeba zajistit jak na straně dodavatele, tak na straně odběratele. Prostě pro úspěšné nasazení ERP management potřebuje správně porozumět svým vlastním potřebám a bolestem. Výběr odpovídajícího softwarového řešení a implementačního partnera je pak mnohem snazší.

Tomáš Hanáček
Autor je obchodním ředitelem společnosti Dynamica. Od roku 1992 pracoval na různých pozicích v IT společnostech zabývajících se dodávkou a implementací podnikových informačních systémů ve výrobních podnicích.

Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.