COVID-19 a související protiepidemiologická opatření přinesly podnikům v roce 2020 nové a dosud nepoznané výzvy. Podniky se musely adaptovat na nové nastavení trhů a fungování a udělat to v co nejkratší době. Katalyzátorem úpravy fungování se staly také změny rozvracející ustálené konvence v dosavadním způsobu práce, především masivní přesun zaměstnanců na vzdálenou práci.

Právě bezodkladné zavedení home office se stalo jedním z příkladů, že podniky dokážou implementovat i radikálnější změny pro zabezpečení své podnikatelské a obchodní kontinuity, a to rychleji a pohotověji, než se původně domnívaly, že je možné. Tento poznatek vedl ke strategickým změnám v krátkodobých a střednědobých plánech inovací.

Tempo implementace pokročilých technologií a škálování digitálních řešení se zrychluje. Koronakrize přispěla ke globální akceleraci digitalizace. Některé průzkumy zjistily, že koronakrize posunula digitalizaci průmyslu vpřed o 3–5 let a v případě digitálních produktů až o 7 let. Již teď je zcela jasné, že většina podniků bude digitálnější než před koronakrizí.

Post-pandemický nový normál

Nadcházející období obnovy však nebude restartem do výchozí situace roku 2019 a do před-pandemického nastavení procesů. Rok 2021 bude rokem adaptace na „nový normál“ – nové standardy a modely fungování. Cesta k provozní a ekonomické rehabilitaci výrobních organizací a průmyslových podniků povede přes četné vnitropodnikové a korporační iniciativy digitalizace. Postupné nasazování pokročilých digitálních technologií do běžných procesů ve výrobních halách nebo na výrobních linkách se dostane mezi priority.

Z průzkumů vyplynulo, že největší změny, které podniky zavedly z důvodu minimalizování negativního dopadu koronakrize, se ve velké míře stanou součástí také běžného fungování. Mezi těmito opatřeními „nového normálu“ se nachází především finalizace přechodu na ustálený režim práce z domova a formalizace způsobů vzdálené spolupráce mezi kolegy a partnerskými společnostmi.

Některé podniky právě během koronakrize zjistily, že nedisponují dostatečnými a relevantními provozními údaji. Správné údaje a datová transparentnost ve výrobních procesech jsou klíčové pro efektivní plánování a flexibilní rozvrhování práce. Rozšíření počtu senzorů a zapojení jednotlivých výrobních pracovišť a zařízení do vnitropodnikového internetu věcí (IoT) umožní organizaci podrobně sledovat vývoj výrobních zadání v reálném čase. Kromě získání komplexního přehledu o probíhajících procesech v provozu se mohou data využít pro prognostické modely a projekce.

Stoupající objem sbíraných a analyzovaných dat povede k rozšiřování podnikové sítě internetu věcí IoT. Měření výkonnosti zařízení a nástrojů a propojování výrobních pracovišť s podnikovými zdroji v rámci provozu, jakož i mimo něj, se již stávají běžnou praxí. K propojení podniku a automatizovanému řízení procesů budou napomáhat především řešení inteligentního průmyslu a kyber-fyzikální Smart Industry platformy.

Nárůst dostupných dat a škálování průmyslového IoT vytváří předpoklady k rozšíření optimalizačního potenciálu výroby a logistiky podniku. Projeví se to především v oblastech eliminace prostojů a zkracování výrobních cyklů, což vede ke zvýšení propustnosti ve výrobě.

Větší dostupnost dat, přechod ke cloudovým aplikacím a komplexnější IT infrastruktura budou nadále usnadňovat nasazování řešení inteligentního průmyslu. V ruce s tím jde i postupné snižování vstupní investice do potřebných technologií jako digitální dvojčata, což umožňuje jejich rychlejší nasazování do řízení podnikových procesů. Kromě již zcela běžných informačních systémů sloužících primárně pro evidenci záznamů a monitorování vybraných ukazovatelů se proto podniky stále častěji pouštějí do implementace řídicích Smart Industry systémů.

Vzestup hybridních pracovišť a inteligentních technologií

Jednou z nejradikálnějších změn způsobu práce se v roce 2020 stal masivní odliv zaměstnanců na práci z domova (tzv. home office) a využívání vzdálených forem spolupráce. Tento nový standard práce se stane normou i ve světě po pandemii. Využití nástrojů virtuální kooperace napříč organizačními strukturami a odděleními podniku bude stoupat. Zároveň se zvýší i frekvence nasazování nástrojů umělé inteligence (AI). Některé průzkumy odhadují, že v nadcházejícím období až 35 % organizací zintenzivní míru implementace AI na pracovištích v rámci práce „on-site“ a „online“.

Výrobní provozy a pracoviště se nestanou jen dějištěm technologické transformace, ale také socio-kulturní změny. Umělá inteligence a strojové učení dají vzniknout hybridním pracovištím využívajícím prostředky rozšířené inteligence – kombinace lidských a strojních kognitivních schopností. Se zrychlujícím se tempem nasazování digitálních nástrojů si budou muset zaměstnanci rozšiřovat také digitální dovednosti a kompetence, aby se mohli na nové provozní procesy adaptovat.

Podle některých studií může ve výrobních provozech a ve zpracovatelském průmyslu mezi lety 2018 až 2028 zůstat až 2,4 milionu neobsazených pozic v důsledku chybějících nebo neadekvátních dovedností. Jak budou exponenciální technologie transformovat způsob práce a řízení provozů, podniky budou muset zabezpečit soustavný rozvoj digitální kvalifikace svých zaměstnanců.

Zároveň budou dynamicky vznikat i nové, dosud neexistující pracovní pozice, které se již bez pokročilých digitálních kompetencí neobejdou. Mezi budoucími profesemi se mohou objevit pozice, jež v současnosti ještě neexistují, jako kupříkladu inženýr digitálních dvojčat nebo koordinátor flotily skladových nebo údržbářských dronů a jiné.

Agilní provozní strategie

V nadcházejícím období lze očekávat častěji otřesy a turbulentnější změny na trzích, které budou mít různorodou povahu, od geopolitických událostí přes ekonomické konflikty až po klimatické změny s málo předvídatelnými následky. Stejně tak se budou rychleji měnit vzorce chování, jakož i preference zákazníků na spotřebních trzích. Podniky se nedokážou připravit na všechny typy krizových scénářů nebo trhové změny. Řešením, jak lze zajistit provozní a obchodní kontinuitu, je přechod na agilní strategie.

Zvýšení pružnosti postupů vede k rozšíření odolnosti podnikových procesů vůči nepředvídatelným okolnostem nebo prudkým změnám. Díky tomu se budou moci podniky dynamicky přizpůsobovat a adekvátně adaptovat provozní operace a procesy novým výzvám nebo obchodním cílům. Míra elasticity a přizpůsobivost podniků změnám je závislá na míře digitalizace provozu nebo podniku.

Pokročilá úroveň digitalizace umožňuje podniku rychlejší konsolidaci provozních operací nejen během mimořádných situací, ale i za běžného provozu. Organizace budou schopny přizpůsobit se zlomovým změnám, a tak rychleji a přesněji reagovat na nově vznikající obchodní podmínky a příležitosti.

Výrobní podniky a organizace ve zpracovatelském průmyslu již začaly s přechodem na pružnější provozní strategie. Nejčastěji jsou to menší řešení zaměřená na jednu oblast (například automatizace skladu WMS/WES nebo autonomní synchronizace výroby a zásobování) nebo konkrétní funkčnost (Milk Run 4.0, řízení materiálového toku v reálném čase). Podniky se budou muset začít pohotověji přesouvat z pilotních projektů k systematičtějšímu škálování digitálních řešení a inteligentní automatizace napříč podnikovými strukturami. I z toho důvodu by si měly začít osvojovat kromě principů štíhlé výroby také holistický přístup k digitální transformaci.

V případě výrobních podniků představuje holistický přístup především standardizaci výrobních operací a založení rozhodovacích procesů na přesných datech vyhodnocovaných v reálném čase. Cestou je digitalizace procesu řízení (například prostřednictvím modulů MOM/MES Smart Industry systémů), implementování technologie digitálních dvojčat a také informační propojení zásobování s výrobními pracovišti nebo linkami. Zároveň technologie umělé inteligence a strojového učení nebudou implementovány pouze se záměrem zvyšování výkonnosti výrobních linek. Tyto technologie se budou zavádět i do nevýrobních procesů, jako například řízení kontroly kvality nebo řízení energií na výrobních linkách.

Novou normu agilních provozních procesů, a v konečném důsledku i inteligentní řízení procesů, si v současnosti nejrychleji osvojují především podniky v automobilovém, potravinářském a farmaceutickém průmyslu. Provozní kontinuitu v nepředvídatelných krizových situacích, jako bylo nedávné zablokování Suezského průplavu, mohou zachovávat jenom podniky, jejichž provozní strategie umožňují dostatečně rychlou, flexibilní a adekvátní reakci na globální i lokální disrupce.

Investice do inteligentních technologií se stává investicí do dlouhodobé obchodní činnosti, jelikož nové technologie umožňují posílit odolnost provozních procesů a zároveň rozšířit jejich agilnost. Díky pružnému zásobování, agilní výrobě a proklientsky-orientovaných (customer-centric) inovací umožní podniku hladký přechod na nové procesy a provozní modely v případě další krize. I to jsou důvody vedoucí k stoupající digitální transformaci, jež přesahuje hranice výrobního provozu horizontální a vertikální integrací (end-to-end přepojení). Výsledkem je vytváření digitálních podnikových ekosystémů a nasazování holistických řešení inteligentní automatizace.

Peter Bílik Smart Industry solution designer, ANASOFT

Martin Kudláč Marketing specialist, ANASOFT