Hovoříme o uzavřené smyčce informací o výrobku. Zásadní technologií v tomto ohledu jsou digitální vlákna, která propojují jednotlivé fáze životního cyklu, data a procesy. Pomocí digitálních vláken jsou při každém kroku zachytávána relevantní data a předávána zpět technikům. Systémoví technici a konstruktéři mohou využít informace o potížích včetně kontextu a výkonu v terénním nasazení a následně design a funkce výrobku upravit.

Využití informací získaných z digitálních vláken je efektivní způsob, jak vylepšit klíčové ukazatele výkonu, včetně zkrácení doby nutné k uvedení na trh, snížení nákladů na vývoj a provoz a zvýšení užitku pro zákazníky. S využitím IoT, AI a datové analýzy mohou výrobci vytvářet nové obchodní modely založené na generovaných datech a prodávat je například vedle svých výrobků jako službu.

A nezapomeňme na pozitivní dopad na udržitelnost z hlediska životního prostředí. Často hovoříme o strategiích opětovného využití a recyklace. Ty patří k hlavním prioritám průmyslových výrobců v „novém normálu“.

Přínos digitálních dvojčat

Digitální dvojčata jsou rovněž jednoznačným přínosem. V IDC definujeme digitální dvojčata jako virtuální modely výrobku nebo výrobního prostředku propojené s fyzickým prototypem nebo zařízením prostřednictvím IoT. Digitální dvojčata vizualizují datové toky a umožňují spolupráci mezi konstrukcí, provozem, dodavatelskými řetězci a servisem. Z průzkumů IDC vyplývá, že:

• Přes 70 % respondentů průzkumu IDC Product and Service Innovation Survey považuje digitální dvojčata za důležitou strategickou iniciativu.
• Do roku 2023 dosáhne 65 % světových výrobců úspor provozních nákladů ve výši 10 %. Bude to díky využití digitálních dvojčat procesů využívajících IoT a strojové učení.

Součinnost digitálního vlákna a digitálního dvojčete

Jak dobře by tato dvě řešení fungovala společně? Bylo by lépe je provozovat paralelně, nebo je lze propojit a dosáhnout tak ještě většího užitku? Odpověď je, že to zatím nevíme jistě.

Podobně jako u digitálního vlákna spočívá přínos digitálních dvojčat v tom, že jsou jediným zdrojem informací o stavu, parametrech a designu výrobku. A v tom tkví i hlavní rozdíl mezi oběma technologiemi –digitální dvojčata využívají data dodávaná v reálném čase z reálného výrobku a provozního prostředí.

Na rozdíl od digitálních vláken nemusí být digitální dvojčata založená na informacích poskytovaných uživateli v reálném čase. Má to svůj důvod: Konstruktéři využívají data o životním cyklu k vývoji a zlepšování výrobků, ale většinu času nemusí okamžitě reagovat na aktuální informace. Existuje zde významný překryv, protože obě řešení využívají podobné technologie jako jediný zdroj informací, např. digitální platformy IoT, PLM, ERP nebo CRM. A to je velmi slibný začátek.

Co očekávat od spojení digitálních dvojčat a digitálních vláken

Ve spojení těchto dvou řešení spatřujeme jednoznačné synergie. Digitální vlákna mohou propojit výrobky a digitální dvojčata procesů. Tímto způsobem je možné pokrýt celý životní cyklus výrobku. Digitální model fyzického výrobku lze považovat za jakýsi nosič pro sledování digitálních informací, který v reálném čase předává data o výkonu a procesech prostřednictvím IoT platformy do PLM. Přínosem pro uživatele jsou výstupy datové analýzy. Ty jsou zpracovávány AI/ML a automaticky převáděny na prakticky využitelné poznatky.

Zavedení digitálního vlákna s pomocí digitálních dvojčat je náročné a nikoli bez překážek. Typickým problémem je propojení izolovaných fází životního cyklu, obzvlášť pokud výrobek užívá nebo provozuje zákazník.

Technologie digitálních dvojčat a digitálních vláken jsou i odděleně významným přínosem. Ale skutečná hodnota pramení z jejich propojení. Uživatelé získávají úplný přehled o životním cyklu výrobku v reálném čase a výrobce získává mocný nástroj pro zlepšování agility a provozní odolnosti. A přesně to potřebují v dnešním rychle se měnícím světě.

Jan Burian Autor článku je ředitelem IDC Manufacturing Insights EMEA a lídr IDC European Practice „Future of Operations“. Spolupracuje se společností Rockwell Automation.