Nepřetržité připojení k internetu, vzdálený přístup k aplikacím a datům, cloudové služby, virtuální a rozšířená realita nebo třeba jen multi-dotykové displeje – s tím vším, se dnes naprosto běžně potkáváme každý den, v pracovním i soukromém životě. Přesto se tyto technologie, bez kterých si mnoho z nás už snad ani nedovede svůj život představit, jen pomalu prosazují ve výrobních linkách. Například jen prosazení Ethernetu jako média, přes které lze získávat data ze strojů a nahrávat do nich nové receptury, trvalo mnoho let. Stejně tak nasazení virtualizace jako náhrady za náročný a mnohdy velmi nespolehlivý provoz samostatných serverů pro různé součásti provozu. A mohli bychom pokračovat dál, třeba využitím cloudu, který je dnes dostatečně bezpečný a spolehlivý i pro banky, ale v průmyslové výrobě jej pro vzdálený monitoring a řízení používají jen nejprogresivnější podniky.

Pro každého něco

Když budeme pátrat po příčinách relativně pomalého nasazování digitálních technologií Průmyslu 4.0 ve výrobních podnicích, narazíme v první řadě na určitou krátkozrakost při posuzování jejich návratnosti. Ta se projevuje například tak, že se sice pořídí nový stroj, který je rychlejší, výkonnější a přesnější a všichni jsou s ním nadmíru spokojení. Ovšem na konci vyrobené produkty pracovníci ručně skládají do krabic, nakládají je na palety a ty pak odvážejí na paletových vozících do skladu. Stroj je sice vybavený senzory a komunikačními rozhraními, aby mohl spolupracovat s dalšími technologiemi, ale pracuje jen v autonomním režimu, bez těchto možností propojení. Ve výsledku to znamená, že stroj sice pracuje perfektně, ale jeho návratnost je mnohem delší, než by mohla být, pokud by podnik využil propojení s dalšími automatizovanými prvky, jako jsou třeba robotická ramena na skládání produktů do krabic a autonomní dopravníky, které odvezou palety přímo do skladu nebo ve správný čas na nakládací rampu.

Na digitalizaci a automatizaci výroby je proto nutné pohlížet v rámci celého podniku a prakticky všech pracovních pozic. Když stroj nebude muset spolupracovat s lidskými operátory, může pracovat s daleko větší rychlostí. Když údržbě poskytne informace o odchylkách ve výkonu nebo životnosti součástek, bude možné lépe plánovat servisní odstávky a vyhnout se neplánovaným výpadkům. Inženýring může díky datům z každého jednotlivého kroku výrobního procesu řešit optimalizaci procesů a zvyšování efektivity. Plánovači získají díky datům z výroby, poskytovaným v reálném čase, a výhledu odstávek v rámci prediktivní údržby mnohem přesnější základ pro plánování výroby. Obchodníci budou na základě podobných dat mnohem lépe vědět, kdy bude podnik schopný objednávku dodat. No a konečně management získá celkový pohled na provoz podniku, s rozpadem do nejmenších detailů.

Právě proto by každý projekt automatizace nebo celkové digitální transformace výroby měl začínat na společných jednáních opravdu všech zainteresovaných skupin zaměstnanců, kde každý přednese svoji představu o tom, jak mu v jeho pozici může digitalizace pomoci. Bohužel, velmi často se setkáváme s automatizací tlačenou pouze „shora“, typicky kvůli potřebě rychlého navýšení kapacity produkce nebo nedostatku pracovních sil do výroby. Ta pak sice přinese pozitivní výsledky a návratnost, ale zdaleka ne v takovém měřítku, jakého jsou současné technologie schopné dosáhnout.

Zásadní úlohu v rámci takové diskuse by měli hrát také výrobci strojů, kteří by namísto role dodavatelů technologií měli působit jako konzultanti a mediátoři diskuse.

Rozptýlení obav

Diskuse může pomoci zmírnit i další argumenty, které často stojí v cestě zavádění automatizace a digitální transformace. Ať už jde o přirozenou lidskou neochotu ke změnám s argumentem „neopravujme co funguje“ nebo obavy ze ztráty zaměstnání kvůli nasazení nových strojů. Když ale budeme k diskusi o modernizaci výroby přistupovat bez předsudků a s jasnými argumenty, lze dospět k závěru, který pomůže na všech úrovních a který nikdo ze zainteresovaných nebude vnímat jako hrozbu. Ostatně, proti nasazování strojů do výroby se zvedla vlna odporu už v počátcích průmyslové revoluce, ale jak se časem jasně ukázalo, stroje lidi o práci nepřipravily. Právě naopak – s rostoucím objemem výroby, který umožňuje právě automatizace, roste i počet pracovních míst ve výrobních podnicích – pouze se mění jejich struktura. Ostatně, nezapomínejme na jeden z hlavních motivátorů automatizace, kterým je kritický nedostatek pracovníků k obsluze strojů.

Stejně jako chceme po výrobních podnicích, aby změnily svůj přístup k výrobnímu procesu a dali hlas všem, kdo jsou do něj zapojeni, musí svůj přístup změnit také výrobci strojů. Pokud chceme prodávat moderní, digitalizované technologie, nepůjde to s papírovým kata­lo­gem s tabulkami parametrů nových strojů. Výrobci strojů musí pro­dá­vat myšlenku automatizace, dlouhodobě vzdělávat svoje zákaz­ní­ky v oblasti digitalizace a automatizace, a především také přivést ke společnému stolu všechny zainteresované profese, k diskusi o přínosech nových technologií. Digitalizace totiž vždy začíná u lidí.

Tomáš Babka Autor článku je manažer prodeje OEM ve společnosti Rockwell Automation.