Blockchain už dnes není třeba příliš představovat. Kryptografické řešení, zajišťující prakticky stoprocentní uptime Bitcoin sítě a její nepřekonanou bezpečnost po dobu devíti let, se v minulém roce stalo jedním z nejčastěji skloňovaných slov ve světě i v ČR. Krom Bitcoinu a dalších kryptoměn ale pomalu začínají prosazovat i další scénáře využití technologie blockchainu, mimo finančnictví, a to především v obsáhlé oblasti ochrany dat.

Nesmrtelný blockchain

Mezi konkrétní případy zabezpečení dat technologií blockchainu se řadí jednodušší projekty autentifikace pravosti (nezměněnosti) načítaných údajů, třeba ze soukromého cloudového úložiště, nebo projekty úplné integrace dat za účelem správy identity, ať už lidí či strojů, případně správy obsahově omezené databáze typu registru pozemků nebo protokolu dodavatelského řetězce. V případě právního uznání konkrétního blockchainu za platný audit trail by pak bylo už provždy jasné, jestli daný kus cesty skutečně patří sousedovi, a ne městu.

V blockchainu uloženým datům je totiž zajištěna věčnost – dokud bude existovat jediná kopie blockchainu, jinak nutná pro těžení, tedy zajišťování funkčnosti sítě, historicky všechny transakce (změny) na blockchainu v něm budou dohledatelné. Z toho vyplývá, že ač často haněna za spojení s ilegálními aktivitami, technologie blockchainu je ve skutečnosti splněným snem pro jakéhokoli auditora, včetně těch státních, a noční můrou pro podnikání za hranou zákona.

Jednou z inherentních vlastností dobře naprogramovaného blockchainu (ve smyslu kvalitního převedení teoretického návrhu fungování blockchainu do skutečnosti, ve které efektivně a bez zádrhelů zpracovává změny údajů ve svěřené databázi) je jeho tendence k sebezáchově. Ta je přímo úměrná tomu, jestli si dokáže zachovávat ekonomickou motivaci pro těžaře (viz vsuvka Kdo je těžař?). Jediné, co pak jakýkoli člověk potřebuje, aby se do procesu těžení drtivé většiny blockchainů zapojil, je výpočetní výkon připojený k internetu. V té současné, globální digitální společnosti, kde stále platí Moorův zákon a globální úroveň připojení k internetu je kolem 50 % a neustále stoupá, proto bude dobře fungující blockchain jen obtížně zastavitelnou hydrou. V kombinaci s neustále probíhajícím vývojem a patrným rychlým vylepšováním protokolu těch nejoblíbenějších blockchainů bude podle nezanedbatelné části odborníků důsledkem kombinace těchto trendů takzvaná hyperbitcoinizace světa, ale o tom zase jindy.

Jaká jsou rizika?

Jedním z největších rizik, číhajících na společnosti, které chtějí, ať už z marketingových nebo bezpečnostních důvodů, začít využívat blockchain, je výběr nedostatečně otestované technologie. Jedna věc je totiž sázet na bezpečnost devět let žijícího důkazu fungování bezpečnosti blockchainu v podobě Bitcoinu, něco jiného je pak slepě věřit, že jsou stejně kvalitně napsaná i všechna ta nová, koncepčně inovativní blockchainová řešení, typu PoS, v praxi zatím jen málo využívaného algoritmu. Ten se namísto výpočetní síly poskytované těžařem opírá o jeho dosud akumulované jmění na síti; provoz systému tak už není zajišťován udržováním ekonomické motivace k aktivnímu těžení, ale ekonomickou motivací k pasivnějšímu hromadění. Z jedné perspektivy se jedná o zajímavé řešení energetické náročnosti PoW blockchainu (viz vsuvka Výpočetní výkon blockchainu), z druhé je ale třeba přiznat, že dlouhodobým důsledkem přímého odměňování nejbohatších za to, že dále hromadí, může být nežádoucí centralizace a ještě menší likvidita, než jaká je vyčítána Bitcoinu.

Ještě ostražitěji je třeba nahlížet na ne-blockchainové distributed ledger technologie, jakými jsou IOTA nebo Hashgraph, které vychází ze stejného konceptu zabezpečení pomocí kombinace decentralizace a kryptografie jako blockchain, ale přitom odmítají jeho architekturu. Obecně je třeba chápat, že s sebou každá integrovaná inovace nese nové potencionální vektory útoku ohrožující stabilitu a bezpečnost daného blockchainu, respektive kriticky důležitých systémů, které se o novou technologii firma rozhodne opřít. Jedním z nejlepších doporučení k předcházení špatným zkušenostem je investovat prostředky ke vzdělávání vlastních techniků schopných lépe vyhodnocovat, jaké řešení je to pravé. Ještě více než v IT obecně i zde platí, že skutečných odborníků je chronický nedostatek, který v dohledné době jenom poroste.