Přesvědčení, že metoda BIM znamená především práci s 3D modelem stavby, bohužel stále přetrvává, a to dokonce nejen mezi laiky, ale i v řadách některých odborníků. Práce s digitálním modelem stavby (DiMS), tedy modelem budoucí stavby v geoprostoru zahrnujícím jak grafické, tak negrafické informace (vlastnosti), je možná nejefekt­něj­ším prvkem metody BIM. Ve skutečnosti se ale mnohem větší potenciál digitálního stavebnictví skrývá někde trochu jinde – v mož­nos­ti efektivně pracovat s informacemi o stavbě, které jsou uložené na jednom místě a sdílené. Ne náhodou totiž zkratka BIM znamená česky správa informací o stavbě. Díky tomu totiž mají všichni zainte­re­so­va­ní jistotu, že se žádná informace po celý životní cyklus stavby neztratí. A co víc, že tuto informaci v případě potřeby najdou rychle a s získají jistotu práce s nejnovější a aktuální verzí informace.

BIM mění dosavadní způsoby práce

V souvislosti s metodou BIM se setkáváme také s pojmem digitální dvojče. I ten bývá často ztotožňován s pouhým prostorovým modelem stavby. Ve skutečnosti jde ale o mnohem více informací. Digitální dvojče je co nejpřesnějším odrazem fyzické stavby ve virtuálním světě, je tedy tvořeno všemi relevantními informacemi o stavbě. Patří sem nejen grafická podoba, ale i všechny související negrafické informace (vlastnosti), dokumenty nebo záznamy komunikace nad projektem a digitalizované procesy. Toto vše se označuje jako informační model stavby (IMS) a jeho součástí jsou i elektronické či digitální dokumenty, které nejsou nijak spojeny s jednotlivými prvky DiMS. A právě informační model stavby je uložen (a sdílen) ve společném datovém prostředí (CDE). To je tak vlastně místem, kde bydlí digitální dvojče.

Každá – i relativně jednoduchá stavba – znamená obrovské množství informací. Vyznat se v nich není právě jednoduché, dokonce by se dalo říci, že je to téměř nemožné. Dnes jsou informace rozesety na celé řadě míst – papírové verze v šanonech, elektronické v různých úložištích a na lokálních discích celé řady lidí, k tomu přidejme komunikaci mezi účastníky projektu, která probíhá v několika různých kanálech (mail, pošta, SMS, messengery atp.) Dále přidejme procesy, které probíhají různě a dobrat se jejich výsledku je téměř nemožné. Třeba takové změnové řízení – někdo se vyjádří e-mailem, další dva lidé to proberou u oběda a třetí pošle dopis. Pokud se pak v určitém okamžiku máte rozhodnout o provedení či neprovedení změny, může být snaha dopátrat se výsledku změnového řízení poměrně náročná.

A přesto – s pomocí metody BIM – mohou lidé zainteresovaní na stavbě prožívat pracovní den (vlastně všechny dny) bez toho, aby otevřeli, byť jen jediný e-mail nebo excelovou tabulku. Jediné, co budou muset ráno udělat je pustit počítač a přihlásit se do informačního systému. V něm okamžitě uvidí vše, co potřebují vědět – úkoly, které čekají na ně nebo jejich tým, samozřejmě včetně termínů, požadavků vycházejících z procesů (abychom zůstali u změnového řízení, například žádost o schválení změny typu dveří), a také seznam aktualizovaných či změněných dokumentů a mnoho dalšího. Vše pak probíhá v rámci tohoto informačního systému vzájemně propojené, takže třeba jedním klikem se můžeme v našem příkladě podívat přesně o jakých ze stovek dveří na stavbě rozhodujeme. Přes CDE se lze spojit s dalšími lidmi pracujícími na projektu a vyřešit s nimi vše, co je potřeba, lze v něm přímo reagovat na požadavky vyplývající z interních či externích procesů (stejně jako vidět stav těchto procesů), a samozřejmě je v něm možné také pracovat s různými sdílenými dokumenty nebo třeba i s digitálním modelem stavby. A to vše se spolehlivým zachycením historie všech verzí všech dokumentů a modelů.

A co víc, tento informační systém má také k dispozici fulltextové vyhledávání. Takže najít nějakou informaci není otázkou hodin listování v šanonech a hledání v mailech, ale otázkou pár sekund, které zabere několik kliknutí myší. Zásadní přitom je, že uživatel má vždy naprostou jistotu, že pracuje s nejnovější a aktuální verzí informace. To je extrémně důležité zejména v okamžiku, kdy musí přijmout nějaké rozhodnutí – může se totiž spolehnout na to, že má k dispozici všechny potřebné informace a rozhodovat se na základě dat, nikoli odhadů či dokonce dojmů. Vše samozřejmě musí být podepřené důsledností a kázní všech uživatelů, kterou formálně zajišťuje vzájemná dohoda ve formě BIM protokolu, který je součástí smlouvy mezi partnery projektu. Současně bude každý mít i kdykoli v budoucnu jasnou evidenci, aby mohl prokázat kdy a na základě jakých informací se rozhodl. Nezapomínejme, že v digitálním světě je k dispozici o každém kroku nesmazatelný a jednoduše dohledatelný záznam (tzv. auditlog). A přesně takovým informačním systémem je společné datové prostředí (CDE).

Neměli bychom ale zapomínat na to, že změnám dosavadních způsobů práce, které s sebou metoda BIM a využívání CDE nese, musí odpovídat i vnitřní procesy v organizaci. Ta by měla mít za sebou projekt zavedení metody BIM, což je v podstatě proces digitální transformace. Při nasazování společného datového prostředí (CDE) může být velmi užitečnou pomůckou metodika Společné datové prostředí (CDE) – zavedení a využívání v organizaci veřejného zadavatele. Ta mimo jiné popisuje návaznosti CDE na další systémy, jako například facility management, ale i další právní předpisy. Současně jsou zde popsány potřebné změny v interních i externích procesech a dalších pracovních postupech a také v organizačním řádu a dalších předpisech.

Mnohem více než systém pro správu dokumentů

Bylo by chybou domnívat se, že společné datové prostředí (CDE) je jenom nějaký trochu rozšířený systém pro správu dokumentů (DMS). Samozřejmě má tuto funkci také – uživatelé zde mohou sdílet doku­men­ty a pracovat s nimi. Nakonec i jedna část dodavatelů CDE sys­té­mů se rekrutuje právě z poskytovatelů DMS. Jejich produkty pak kladou zásadní důraz právě na správu dokumentů. Druhá část doda­va­te­lů pak pochází spíše z prostředí projektového a archi­tek­to­nic­ké­ho, a jejich produkty obvykle nabízejí více možností práce s DiMS. Samozřejmě ale – až na výjimky – nabízejí obě variace podobnou sadu funkcí, a pokud má jít o CDE, musí kromě správy dokumentů a práce s DiMS zvládat i komunikaci, digitální procesy a mnoho dalšího.

Přesnější parametry toho, co by mělo takové společné datové prostředí (CDE) umět, poskytuje dokument Společné datové prostředí (Common Data Environment – CDE): Přehled atributů pro výběr vydaný Českou agenturou pro standardizaci. I když je určen především zadavatelům veřejných stavebních zakázek, je využitelný pro výběr CDE i v soukromém sektoru. Detailněji popisuje i osm základních vlastností, které by měl takový informační systém splňovat, aby ho bylo možné považovat za plnohodnotné CDE.

1. Správa dokumentů

Základní funkcionalitou musí být samozřejmě práce s dokumenty. Těmi nejsou myšleny jen soubory jako takové, ale všechny revize souborů, jejich vlastnosti a kompletní audit činností s nimi prováděných (včetně například pouhého zobrazení). Významnou vlastností CDE je možnost tyto vlastnosti individuálně rozšiřovat podle potřeby různých typů dokumentů tak, aby dokument nesl všechny potřebné informace pro všechny uživatele a jejich procesy. Tyto nově individuálně implementované vlastnosti musí CDE umět plnohodnotně promítnout do všech svých agend, především do zobrazení, vyhledávání, exportů či API.

2. Komunikace nad projektem

Když hovoříme o sdílení všech relevantních informací o stavbě na jednom místě, zahrnuje to i komunikaci. To znamená, že všechna důležitá komunikace nad projektem by měla probíhat právě v prostředí příslušného nástroje v CDE, nikoli e-maily, messengery a tak dále. Přesun komunikace do CDE přináši uživatelům velmi snadné propojování informací a podkladů a komunikace je tím velmi přehledná a rychle vybavená kompletními relevantními podklady. Právě tak dosáhneme toho, že i obsah těchto zpráv bude možné prohledávat a bude o nich také k dispozici záznam. Samozřejmě musí mít tento postup systémy, které ho nabízejí, začleněn do všech klíčových funkcionalit, jako je autentizace, bezpečnostní model pro přístupová práva a audit log.

3. Prohlížení a vyhledávání dat

Má-li CDE plnit svoji významnou a zásadní roli v metodě BIM, musí nabízet rychlé, variabilní, fulltextové a přehledné vyhledávání ve všech informacích o projektu. Tzv. vyhledávací motor je technologickým srdcem systému a jeho reakce, propracovanost a možnosti významně ukazují na vyspělost technologií použitých pro přístup a uložení velkých dat projektu. Standardem je fulltextové vyhledávání, a to i uvnitř dokumentů typu IFC, DOC, XLS či PDF.

4. Práce s digitálním modelem stavby

CDE by mělo umožnit základní práci s DiMS i uživatelům, kteří nedisponují licencí CAD/BIM aplikací. Samozřejmě, že funkcionalita těchto prohlížeček je omezená a pro ty, kteří potřebují s modelem pracovat plnohodnotně, musí být k dispozici i možnost otevření modelu v příslušném programu. Naprostá většina uživatelů ale do DiMS nepotřebuje zasahovat a postačí jí jen jeho zobrazení, včetně možnosti zobrazení vlastnosti některých částí či prvků, případně vyhledávání či filtrování v modelu.

5. Odkazování a provázání

Významným přínosem CDE je schopnost obecně provázat různé typy jeho záznamů neomezeně mezi sebou, a to včetně provázání na jednotlivé prvky digitálního modelu stavby. Mezi základní záznamy patří úkoly, dokumenty, události v kalendáři a jednotlivé kroky nastavených pracovních postupů (workflow). Některé systémy pak nabízejí i specializované „pokročilé“ záznamy, jako jsou například předávací protokoly, žádosti o informaci či změnu.

6. Validace a transparentnost

V tak rozsáhlém objemu informací nemá uživatel možnost efektivně provádět jejich kontrolu, proto mu s tím musí výrazně pomoci CDE. Základem je schopnost ověřovat základní procesy a ustanovení BIM protokolu jako je například konvence pojmenování, povinnost dodat specifikované negrafické údaje v informačním modelu a požadavky na informace (EIR). Další užitečnou vlastností je možnost porovnat dvě revize stejného grafického dokumentu či digitálního modelu stavby (DiMS).

7. Pracovní postupy a procesy

Záznamy o pracovních postupech a procesech, stejně jako jejich řízení v rámci CDE, mohou být cestou k výraznému zvýšení efektivity a tím také výrazně pomoci k dosažení toho, proč metodu BIM používáme – tedy snížení nákladů, ale i zrychlení procesů. I když je lidská kreativita doposud nenahraditelná a mnohdy užitečná, k vyšší efektivitě a sdílení často nepřispívá. Celá řada nastavených procesů proto nepřipouští žádnou variabilitu a jejich průběh v rámci CDE může být velmi efektivní. Je ale samozřejmě vždy potřeba najít rovnováhu pro případy, kdy je lidské rozhodování a tvořivost užitečná.

8. Správa projektu – organizace informací, přístupy, šablony

Informace jsou v CDE většinou uspořádány do stromové struktury složek, které jsou určeny pro kombinaci všech typů informací, tedy dokumentů i komunikace. Právě návrh intuitivního a přehledného stromu je opět jedním z hlavních klíčů pro efektivitu. Pokud je stromová struktura složek příliš komplikovaná a nejednoznačná, významně to ubírá čas uživatelům při ukládání informací a mnohdy vede k duplicitám či roztříštěnosti informací na nevhodná místa. Se stromovou strukturou většinou souvisí bezpečnostní model určující oprávnění přístupu pro jednotlivé bezpečnostní role (skupiny) uživatelů. Právě propojení obou aspektů stromové struktury (intuitivnost a řízení přístupů) dává uživateli jistotu v momentě, když vkládá informaci, kdo k ní bude mít přístup. Obecně platí pravidlo vytvářet restrikce jen pro informace, ke kterým nesmí mít určitá role v určité fázi projektu přístup. O ostatní omezení by se měl bezpečně postarat princip CDE.

Jan Lod Autor článku je technologický nadšenec a evangelista digitalizace. Působil v redakcích několika časopisů a webových portálů. Od roku 2020 aktivně spolupracuje s Českou agenturou pro standardizaci na popularizaci metody BIM a podporuje digitalizaci stavebnictví.