Špatná dostupnost klíčových komponent a materiálů

Vlivem pandemie covidu a událostí na východě Evropy mnoho firem navyšuje sklady, což je pravým opakem trendu předchozí dekády. Uvedené jevy také otevírají dveře k přehodnocení stávajících firemních procesů a nutí firmy k automatizaci pro zajištění větší odolnosti v době nejistoty. Zavedení úspěšného automatizačního projektu se ale v současnosti značně komplikuje. Je nutné vše dopředu dostatečně plánovat, protože řada komponent a materiálů má dodací lhůtu několik měsíců. Zároveň se prodávají až za desetinásobek katalogové ceny.

„Najednou už není hlavní otázkou, mezi kolika dodavateli zorga­ni­zo­vat výběrové řízení a jak je ‚dotlačit‘ k co nejnižší ceně. Prioritou je zajištění požadovaného materiálu nebo komponent a jejich dodací lhůta,“ upozorňuje Karel Šprojcar ze společnosti JK Logistika.

„Situace s dodávkami elektrokomponent je kritická. Je to způsobeno i tím, že určité výrobky jsou vyráběny v masivních množstvích pro celý svět v jednom výrobním podniku,“ říká Jiří Neumann z Blumenbecker Prag a dodává: „Prvotní zadrhávání logistických řetězců způsobilo ohromný nárůst poptávky, což mělo za následek přehlcení výroby. V kombinaci s výpadky konkrétních komponent to roztočilo spirálu, v jejímž důsledku jsou dodací lhůty delší než jeden rok. Bohužel nic nenaznačuje, že se v dohledné době situace změní, spíše naopak.“

Také Jan Peroutka, technický ředitel SECURITAS ČR, ve svém oboru potvrzuje delší dodací doby klíčových komponent a hardwaru, které se odrážejí i na ceně: „Zatímco jsme dlouhá léta sledovali trend zlevňování bezpečnostních technologií, letos vidíme průměrný růst cen až o 20 %. Navíc se stává, že dodavatel není schopen termín dodávky ani odhadnout.“

Situaci v dodávkách manipulační techniky popisuje Filip Šustek ze společnosti STILL ČR: „Ve výrobě standardních vozíků jsou u většiny modelů dodací lhůty násobně delší. V minulosti bylo standardem dodání do 8–12 týdnů, dnes není ničím neobvyklým dodací lhůta 12 měsíců. Například u VNA vozíků se dodací lhůty prodloužily zhruba o polovinu.“

Chybí i kapacity realizačních týmů

Zavedení automatizace do provozu se stalo cílem mnoha firem a i přes zmíněné faktory poptávka po ní stále vzrůstá. Je však potřeba si realisticky přiznat, že dojde ke zpomalení tohoto trendu také z nedostatku kapacit na straně dodavatelů, což potvrzuje i Filip Šustek: „Kromě nedostatku vstupů stav komplikuje i velká vytíženost realizačních týmů. Z původních 9–12 měsíců se některé projekty automatizace protáhly na 15–18 měsíců.“

Svůj pohled na dodavatele nabízí také Libor Mihalka z LogTechu: „I zadavatelé velkých projektů, kteří rozešlou poptávku na významné dodavatele, se potýkají se situací, kdy nedostanou nabídku žádnou. Dodavatelé si vybírají, na které poptávky budou reagovat.“

Jak se na automatizaci připravit? Plánovat s předstihem

Jednotná a jednoduchá rada, na co se mají firmy připravit, neexistuje. Obecná doporučení jsou: plánovat nejen automatizační projekty s dostatečným předstihem, zajistit si dostatek zásob jako bezpečnostní buffer a k tomu být flexibilní.

„Realizace komplexního projektu automatizace nyní může trvat i několik let. Při plánování dalšího rozvoje podniku je potřeba tuto skutečnost vzít v úvahu,“ říká Karel Šprojcar.

Obdobný názor má Jiří Neumann: „Pokud se rozhodnu robotizovat nebo automatizovat logistiku, musím začít plánovat minimálně dva roky dopředu. Je třeba mít velmi dobře ošetřenou smlouvu o dílo, která musí zahrnovat vliv nestabilních cen materiálových vstupů.“

Článek sestavila Petra Troblová, výkonná manažerka Spolku kompetentních logistiků a dodavatelů (SKLAD).