Integrace

Na přelomu století pokračoval logický vývoj integrací dílčích aplikací do komplexních PTIS postavených na jednotné databázi a se zabezpečením přenosu dat v digitální podobě. Vždyť totéž výrobní zařízení – například napájecí čerpadlo – zajímá jak dispečera provozu (provozní režim, výkon), tak správce zařízení (plánování údržby, výměna), stejně jako i provozního ekonoma (vlastní spotřeba, přečerpané množství). Samozřejmě každý řeší jinou úlohu a v jiném časovém horizontu, ale sdílejí data k jednomu výrobnímu zařízení.

Právě proto páteř PTIS tvoří evidence výrobního zařízení. Často se zapomíná, že tyto evidence je potřeba připravovat jednak z pohledu projekčních pozic, ale zároveň i z pohledu konkrétních zařízení (např. elektromotory, vypínače), jenž mohou v rámci údržby putovat po jednotlivých pozicích, nicméně si nesou svou historii sebou. Dalším doporučovaným prvkem je zvolit vhodnou metodologii pro kódování zařízení respektive pozic (např. v energetice se prosazuje metodologie KKS). To umožňuje provázat indexy zařízení a k nim přiřazené výrobní charakteristiky na výkresovou dokumentaci v digitální podobě. Systémy pro správu dokumentů (DMS) se tak staly nedělitelnou součástí PTIS. V teplárenství a vodárenství se pak jedná i o integraci na geografické systémy (GIS). Evidence provozovaného zařízení musí zároveň korespondovat s evidencí majetku, byť často ve vazbě n:n.

A zde došlo ke druhému stupni integrace: propojení PTIS a systémů pro řízení podnikových zdrojů (ERP), neboť o peníze jde v první řadě. A svou cenu mají jak lidské zdroje, tak každá hodinu provozu určitého zařízení, stejně jako i vstupní a výstupní komodity. Vznikla nová zadání typu Zabezpečení přípravy provozu (provozní varianty) s cílem maximálního zisku či Dosažení smluvní disponibility přenosových tras. V těchto úlohách však kromě obchodních informací hrají velkou roli i technologická data z provozu, která poskytují systémy MES. Řadíme zde řídicí systémy, monitorovací systémy, datové sklady technologických hodnot a různé vizualizační nástroje. V integraci pak systémy PTIS dokáži převést technické hodnoty na korunové vyjádření v duchu doby: všechno má svou cenu.

Trendy

V současnosti probíhá třetí vlna integrace a tou jsou vazby na okolní svět. Příkladem může být přenos technologických údajů ze vzdálených pracovišť (např. zdroje pitné vody) přes GPRS či lokalizace umístění objektů (armaturní šachty, přípojky apod.) s využitím definice souřadnic přes GPS. Dnešní provozní systémy v utilitách musí umět pružně reagovat na potřeby zákazníků, a proto se propojují na burzovní systémy například na prodej elektřiny (OKO) nebo prodej podpůrných služeb (DAMAS). Úzce si vyměňují data v oblasti řízení vztahů se zákazníky (CRM), dále v oblasti řízení údržby z pohledu disponibility výrobního zařízení, ale taky například s hydrometeorologickými ústavy – vše z pohledu zabezpečení dodávek komodit typu teplo, voda – v potřebném množství a kvalitě. Tato integrace nese ovoce zejména v dlouhodobém plánování i v přípravě provozu, neboť je potřeba výrobu plánovat zejména z pohledu nákladů na vstupy a jejich limitů (denní maxima odběru plynu, vlastní spotřeby elektřiny).

K dalším trendům patří využití nových technologií: využití služeb mobilních operátorů, internetu, nových diagnostických metod, termovize, digitální fotografie, laserového skenování, 3D grafiky, RFID.

Ke změnám dochází i v samotných procesech. Například v energetice v oblasti správy zařízení byl původně aplikován model důsledné preventivní údržby, kdy například generální opravy probíhaly v pravidelných cyklech, ať bylo zařízení vytěžováno jakkoliv. Pouze u určitých typů zařízení se sledovaly provozní hodiny. Objem preventivní údržby byl až šedesát procent. Vývoj prošel stadiem „čekání na poruchu“ až k moderním metodám postavených na prediktivní údržbě. Její podstatou je aplikování diagnostiky a sledování vývoje technologických hodnot z výroby. Může to být měření chvění, tepelných úniků, emisí či statistické vyhodnocení překračování mezních hodnot, například teplot a tlaků, a s tím spojené únavy materiálů. Důležitou roli hrají i údaje poskytované z chemických laboratoří: rozbory vody, uhlí, dnes i biomasy, olejů, popílků a škváry. V prostředí rozvoden to mohou být nárazové proudy a napětí, počty sepnutí u vypínačů, reakce ochran, rozbory olejů v transformátorech atd. Nad těmito základními údaji pak probíhají složitější výpočty typu vlastní spotřeby, sledování účinnosti kotlů a turbin, tepelné ztráty, statistická životnost silových přístrojů a ochran. Samozřejmostí se stává vyhodnocení poruch z pohledu uložených relevantních provozních parametrů i historie provozu. Dle těchto sofistikovaných znalostí a informací od výrobce lze pak optimalizovat provoz, údržbu i výměnu výrobního zařízení formou prediktivní údržby.

Nové moderní trendy jsou vidět i ve vlastních výpočtech v provozní ekonomii. Jedná se zejména o aplikování matematických modelů jednotlivých výrobních komponent, což umožňuje eliminovat některá nákladná měření nebo nahradit hodnoty, které neprošly validací, hodnotami poskytnutými modelem.

Provozní předpisy byly vždy v utilitách na špičkové úrovní. Nicméně aplikování softwarových řešení PTIS a taky zavedení ISO umožnilo lépe strukturovat veškeré řídicí dokumenty a záznamy a mít na ně odkazy z různých entit (objekt, projekt, zakázka, majetek, porucha, zodpovědný pracovník). Dřívější „Franta ví, kdy se ten ventil naposledy vyměňoval a kolik to stálo“ je nahrazováno sdílenou znalostí.

V současné době si lze těžko představit správu a provoz složitějších technologií bez aplikování podpory v podobě provozně-technických informačních systémů. Musí umět podporovat všechny úhly pohledu. Mezi tři nejdůležitější pohledy na provozovanou technologii v utilitách řadíme: pohled správce zařízení, pohled provozovatele a obchodně-zákaznický pohled.