První projekty už běží

Řeč přitom není o žádném trendy prototypu budoucnosti – systém zaškolování ve virtuální realitě již v praxi využívá například i strojírenská firma z Humenného, Andritz Slovakia, která si objednala virtuální kurz určený na trénink montáže konkrétního stroje. Aplikace virtuální reality zde pomohla řešit nedostatek kvalifikovaných odborníků na trhu.

Pro společnost ČEPS byl zpracován virtuální model rozvodny velmi vysokého napětí v Hradci u Kadaně. V současnosti se používá na virtuální prohlídky, je však možné jeho rozšiřování i o další funkčnosti. V úvahu připadá například nácvik servisních činností na zařízeních rozvodny, nebo interaktivní nácvik zvládání havárií.

Návratnost do roka

Virtuální realita se ještě donedávna považovala za příliš nedostupnou pro reálné využití v českých podmínkách. Po letech vývoje byl však vytvořen flexibilní systém, který je cenově přijatelnější. Virtuální kurzy jsou obecně vhodné pro firmy, kde je klasické školení nemožné nebo nákladnější. Hodí se například pro trénink servisních úkonů v nepřetržitých provozech v chemickém průmyslu, nebo k nácviku výrobních postupů na výrobních linkách. Příprava fyzické tréninkové linky je totiž velice drahá. V takových případech je návratnost investice do virtuální reality velice rychlá – obvykle do jednoho roka. Využít se ale dá i v oborech s vysokými personálními náklady, protože školení všech zaměstnanců zvládne obsluhovat jedna osoba.

Výhodou zaškolování prostřednictvím virtuální reality je jeho naprostá bezpečnost a interaktivita. Noví zaměstnanci se během takového školení důkladně seznámí se všemi součástkami, se kterými budou pracovat. A nejen to – vyzkouší si rovnou i nářadí, které budou mít k dispozici, a zvyknou si na prostředí, ve kterém se budou pohybovat.

V současnosti je k použití připraven modul pro strojírenský průmysl, ale technologie virtuální reality je vhodná pro úplně všechna průmyslová odvětví a využít ji lze i v kancelářském prostředí. Například proto, že smazává vzdálenosti. Z jednoho centra můžete školit zaměstnance po celém světě. Lidé si nasadí brýle a ocitnou se v nasimulovaných prostorách, kde budou později působit.

Systémy se dají i kombinovat, takže zaškolovat se může několik lidí najednou. V kooperativním režimu pracovníci trénují například na lince, kde se vyžaduje návaznost jejich činností. V školicím režimu před sebou mentor vidí prostředí všech školených lidí a může se jim věnovat. Nezáleží přitom na tom, zda je jeden člověk v Brně a druhý v Austrálii, všechny lze školit z jednoho centra.

Vývoj trvá tři měsíce

Na výrobě virtuálních vzdělávacích kurzů úzce spolupracuje 3D modelář, grafik, odborník na tvorbu textur, VR programátor a projektový manažer. Jednoduchý systém je možné připravit k použití do tří měsíců od dodání podkladů klientem. Samozřejmě záleží na rozsahu a náročnosti modelových aktivit a dále na kvalitě a komplexnosti podkladových dat.

Firma, která si systém školení ve virtuální realitě objedná, musí nejprve poskytnout detailní podklady pro scénář požadovaného tréninkového kurzu. Vývojáři potřebují znát přesné pracovní, montážní, respektive servisní postupy, které mají být v kurzu implementovány. Pracovní činnost je tak přesně simulována krok po kroku.

Na základě výkresové dokumentace pak modelář zpracuje trojrozměrné modely strojů či zařízení, které zakomponuje do prostoru. I ten je 3D, zaměstnanci se tak mohou pohybovat v realistické kopii výrobního areálu. Zpracovat lze konstrukční data v jakémkoli formátu. Preferovaná forma je samozřejmě elektronická, je ale možné namodelovat vybavení i podle reálného vzoru.

Následně je s klientem vybrána ideální metodika vyhodnocování aktivit zaměstnanců, systém tak může například za každý správný krok udělovat zaměstnanci body, nebo jeho úspěšnost vyhodnocovat až po dokončení celého úkonu.

Systém je určen primárně pro vzdělávací účely, takže nezachází do detailů, jakým je například úplná simulace vrtání, pokud to není nutné. Předměty jsou však fotorealistické a nasimulována je i jejich hmotnost. Ta se vypočítává z objemu a měrné hmotnosti použitého materiálu, takže manipulace s těžkými předměty je pomalejší a složitější než přesun šroubováku a plastová krabička se po pádu odráží jinak než kuličkové ložisko.

Michal Mjartan a Vladimir Bronis Autoři článku působí ve společnosti Atos IT Solutions and Services.