Společnost Coding Bootcamp Praha, která programátory zaměstnává, sestavila aktuální žebříček mýtů o programátorech:

Mýtus č. 1.: Programátorem je člověk od základní školy a studoval informatiku

Snad možná díky Sheldonovi Cooperovi z oblíbeného sitcomu máme pocit, že do technických oborů se musí člověk narodit, žít jimi a hlavně je studovat. Kdepak, dnešní programátoři měli k programování mnohdy dlouhou cestu. A obor informatiky? Ten už dávno není předpokladem úspěšné kariéry a porozumění oboru.

Mýtus č. 2.: Programování je čistě matematicky založená profese a není příliš kreativní

Znalost matematiky je skvělá věc, ale to neznamená, že programátoři musí být dobří počtáři. Více než na matematickém umění je u programátora ceněn talent, zájem, píle, houževnatost a učit se z chyb.

Mýtus č. 3.: Programátoři nekomunikují s okolním světem

„O programátorech se traduje, že nic neplánují, nereportují a rozhodně se nebaví s klienty.“ Toto jsou další mylné domněnky. „Není pravda, že by programování začalo a skončilo prací na počítači,“ říká Jana Večerková, jedna ze zakladatelů Coding Bootcamp Praha. Naopak, dobrý programátor je s klienty v úzkém kontaktu od začátku projektu, sbírá informace, nastiňuje své vize a během vývoje osobně představují klientům výsledky své práce. Bez předání informací by jen těžko došlo k požadovanému výsledku.

Mýtus č. 4.: Čím více řádků kódu za den napíšeš, tím jsi lepší programátor

Existuje snad soutěž mezi programátory o tom, kolik toho za den naprogramovali? Ať už pracují na vývoji webu nebo mobilní aplikaci, práci musí odvést precizně bez chyb. „Byť malá chyba, může to vést k pozdějšímu pádu celého systému, proto určitě nezáleží na tom, kolik toho programátor za den napíše, ale zda je výsledná práce skutečně bez chyb,“ míní Jana Večerková.

Mýtus č. 5.: Každý programátor si z hlavy pamatuje veškeré možnosti programovacích jazyků

Programátor nemusí nutně umět všechny programovací jazyky. Při své práci může někdy používat jen jeden, který se postupem času naučí ovládat na jedničku. V tomto směru jde o pomyslné smyčky, díky kterým si dovednosti osvojí.

Mýtus č. 6: Jenom začátečníci potřebují googlit řešení

„Mezi vhodné způsoby, jak zvládnout základy programování, mohu doporučit učení na zhotovených projektech. Není výjimkou, že i zkušený programátor zabrouzdá do běžně používaných metod, které použije pro vývoj svých nových projektů,“ vysvětluje Jana Večerková.

Mýtus č. 7.: Většina programátorů pracuje sama, v tmavé místnosti bez oken

Programátoři jsou pořád lidé. K životu potřebují zábavu, odreagování i komunikaci s přáteli. Pravdou je, že svou práci někteří dělají v noci, v klidu. Je to případ od případu. To ale neznamená, že si zařizují pracovnu ve sklepě.

Mýtus č. 8.: Soft skills nejsou pro programátory příliš důležité

I „jemné dovednosti“ jsou pro profesionálního programátora důležité. Konkrétně pro další vývoj složitějších aplikací. Každý programátor potřebuje znát základ, na kterém může dále stavět. Zároveň však ale musí jednat s lidmi třeba na zakázkách, komunikovat, vyjednávat. Domlouvat se přes videohovory, což je nyní více než aktuální, mít disciplínu. Tudíž se mu hodí celý systém dovedností.

Mýtus č. 9.: Programátor rovná se člověk na instalaci tiskárny či operačního systému

Tradičním mýtem je že když je člověk programátor, tak umí a „chce“ každému pomoci s instalací Windows a je odborník na nastavení tiskárny. Programátoři jsou machři na kódy a umí třeba naprogramovat novou aplikaci, web, ale určitě nejsou, stejně jako „ajťáci“ přeborníci na všechno kolem počítačů.

Mýtus č. 10.: Programátoři mají kolem 20 let, starší jsou rentiéři a ženy neprogramují

Že jsou všichni programátoři muži okolo dvaceti? A třicátníci si vydělali tolik, že už nemusí nikdy pracovat? A že ženy v této branži nejsou uznávané? To je předsudek. Dobrým programátorem se většina hned po škole nestane. Než si šáhnou na velké peníze, chce to dřinu a zkušenosti. I žen v programování přibývá. „Například do posledního studia programování se k nám přihlásilo až 50 % žen,“ říká k počtu pohlaví Jana Večerková.