• zaměstnanci podniku, kteří tvoří vnitřně kontrární zájmovou skupinu – na jedné straně mají zájem na prosperitě a dobrém jménu podniku, což je řadí z hlediska zájmu k interním uživatelům, na druhé straně mají zájem na maximalizaci svých mezd, což může zvyšovat náklady a zhoršovat hospodářské výsledky – v podobném postavení jsou i drobní akcionáři,


• spolupracující podniky, dodavatelé, odběratelé, banky jako věřitelé apod.,


• státní orgány, které jsou pověřeny výkonem určitých kontrolních funkcí ve vztahu k činnostem podniku, napříklaf finanční úřad, pracovní úřad, hygienická služba, inspekce životního prostředí atd.,


• orgány veřejné správy, krajské úřady, zastupitelské orgány obcí a měst atd., které mají zájem na oboustranně prospěšném vztahu podniku a daného regionu,


• široká veřejnost, společenské organizace a různé občanské aktivity například v oblasti ochrany životního prostředí apod.

• standardní – tj. zprávy, vyhotovované v pravidelných intervalech a v předem stanovené struktuře,


• mimořádný – tj. zprávy vypracovávané ad hoc, na požádání oprávněných orgánů. Přitom může jít o zprávu ve standardní struktuře v mimořádném termínu, nebo o obsahově specifickou zprávu či analýzu.

Standardní periodické zprávy o hospodaření tvoří obvykle podstatnou část podnikového zpravodajství. Základní hospodářskou periodou je rok, což souvisí s pravidly roční účetní uzávěrky a se zákonnou povinností akciových společností zveřejňovat výsledky svého hospodaření formou auditovaných finančních výkazů, tj. finanční bilance aktiv a pasiv, výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow. Výroční zprávy zejména větších a konsolidovaných podniků (akciových společností) se i u nás již staly standardem a mnoho podniků je zpracovává na úrovni srovnatelné s renomovanými zahraničními společnostmi. Pro operativní řízení je však roční interval příliš dlouhý, a proto většina podniků sestavuje a využívá i zprávy za kratší období, tj. za čtvrtletí nebo za měsíce. Na této úrovni se již projevuje velký rozdíl mezi jednotlivými podniky, zejména mezi podniky ryze tuzemskými a podniky zahraničními nebo se zahraniční účastí. Tuto hypotézu potvrzuje například Moučka [1] na základě svých osobních zkušeností krizového manažera v řadě restrukturalizovaných českých podniků. Kvalitní reporting je jednou z rozhodujících podmínek úspěšného průběhu restrukturalizace. Protože české podniky před restrukturalizací obvykle nemají žádný, nebo jen velmi nedokonalý systém vnitřního zpravodajství, může být i samotné vybudování systému reportingu jedním z opatřeních procesu restrukturalizace. I když struktura interních zpráv může být různá, setkáváme se obvykle s členěním na základní souhrnnou (přehledovou) zprávu a několik dílčích zpráv podle jednotlivých oblastí podnikových činností, případně u velkých podniků také podle vnitropodnikových organizačních jednotek (divizí, hospodářských středisek apod.) V souhrnné zprávě bývají uvedeny základní finanční ukazatele o hospodaření podniku jako celku za dané období, jejich srovnání s plánovanými hodnotami a případně srovnání s hodnotami ukazatelů za srovnatelné období minulého roku. Zpráva by měla být doplněna komentářem, který upozorňuje na mimořádné odchylky od plánovaných záměrů a analyzuje jejich příčiny. Je velmi žádoucí, aby komentářům byla věnována větší pozornost a aby jen slovně neopakovaly to, co lze vyčíst z tabulek a grafů. I na této úrovni se ukazuje potřeba promyšlené diferenciace zprávy pro manažery na různých úrovních řídící hierarchie a v různých oblastech podnikových činností. Dílčí zprávy se obvykle člení podle oblastí na obchodní, výrobní a technickou, personální apod. Jejich struktura je již méně rigorózní a vychází ze specifik a zvyklostí daného podniku. Vazba reportingu na controlling Controlling je v současném pojetí chápán jako metoda řízení, jejímž smyslem je zvýšit účinnost systému řízení neustálým srovnáváním skutečného průběhu podnikatelského procesu se žádoucím (plánovaným, očekávaným) stavem a následným vyhodnocováním vznikajících odchylek a aktualizací cílů. Je zřejmé, že fungující systém controllingu se neobejde bez reportingu jako systému vnitropodnikových výkazů a zpráv o vývoji podniku jako celku i jeho základních organizačních jednotek. Tyto zprávy mají být uspořádány podle potřeb jejich uživatelů tak, aby poskytovaly potřebné informace pro rozhodování. Z hlediska nároků na kvalitu informací jde především o přesnost, spolehlivost a včasnost. Tyto požadavky mohou být často v rozporu. (Tak například dle průzkumu u vybraných uživatelů měsíční zprávy o hospodaření v závodě Synthesia řada respondentů kritizovala velký časový odstup předložení zprávy až 25 dní po skončení uplynulého měsíce. Důvodem je to, že zpráva je vázána na účetní uzávěrku. Uživatelé by většinou dali přednost informacím méně přesným, ale včasnějším. Další kritické připomínky směřovaly například k nejednotnosti formy jednotlivých částí zprávy, redundance některých informací na jedné straně a absence jiných dat například pro srovnávání s plánem atd. Rozšířený reporting Jak jsme již uvedli, moderní pojetí rozšiřuje standardní obsah podnikového zpravodajství a jeho orientaci i na široké spektrum externích zájmových skupin. V tomto smyslu se stává reporting i součástí budovaných systémů vztahů podniku k veřejnosti (public relations, příp. public involvement.) Silné impulsy do rozšíření reportingu zejména pro širokou veřejnost přinesla 80. a 90. léta minulého stolení v oblasti vztahu podniků k životnímu prostředí. Pravidla „udržitelného rozvoje“, přijatá v roce 1992 zástupci 178 států, vytvářejí silný tlak na odpovědné chování podniků vůči životnímu prostředí a přírodním zdrojům, což se odrazilo i v požadavcích na informovanost veřejnosti o enviromentálních důsledcích podnikových činností. Tento tlak na odpovědné chování podniků vůči životnímu prostředí je tak silný, že se promítl i do celé řady zákonodárných aktů na národní i mezinárodní úrovni. Progresivní podniky se však začínají chovat „ekologicky“ nejen pod tlakem zákonů, nýbrž i nad jejich rámec a začínají budovat enviromentální systémy řízení a enviromentální reporting jako nástroj konkurenceschopnosti v globálním světě. Hlubší analýzu stavu a některé návrhy na budování systému enviromentálního zpravodajství v našich podnicích. Vztah reportingu a informačního systému Protože reporting lze chápat jako subsystém podnikového informačního systému, je v každém podniku výrazně ovlivňován, až determinován používaným informačním systémem a informační technologií. Pokud je v podniku zaveden počítačově podporovaný systém typu ERP, jsou tím vytvořeny i lepší podmínky pro kvalitní reporting. To však neplatí automaticky, protože i v tomto případě je třeba řešit řadu doprovodných problémů, aby na dané bázi ERP také fungoval kvalitní reporting. Zpracování zpráv se může sice stát rutinní záležitostí s mnoha grafickými prvky, zvyšuje se rychlost i aktuálnost poskytování zpráv, ale tím není ještě zaručena jejich využitelnost pro rozhodování pro různé uživatele. Předpokladem úspěchu je vstřícný vztah managementu k informačním technologiím obecně a kladnou úlohu zde mohou sehrát některé nadstavbové systémy, například EIS nebo DSS. Jejich pořízení je však poměrně nákladné a zejména manažeři středních a menších podniků budou zřejmě váhat, zda jejich nákup bude efektivní investicí. Při navrhování a implementaci systému podnikového reportingu by měl podnikový management respektovat především tyto zásady: