facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEMS 4/2005

Projektový management: Strategie na přežití, nebo chiméra? (3. díl)

Ing. Kateřina Hrazdilová Bočková, Ph.D.




Další články seriálu:

Řízení projektů se stává makroekonomickou strategií společnosti, a to z důvodu komplexnosti a dynamičnosti zajištění kvality projektových výsledků. V současnosti proto roste poptávka po projektových manažerech. V praxi však dochází k nemalému střetu právě mezi využíváním a aplikací metod projektového řízení a poptávkou po know-how.







Projektové řízení v ČR
Na českém trhu nelze popřít existenci firem, které si uvědomují důležitost aplikace metod projektového řízení, i když jejich podíl je velmi malý. Avšak skutečná znalost jejich praktické aplikace naprosto neodpovídá standardům zavádění projektového řízení. Důvodem je používání neadekvátních metod v součinnosti s nekvalifikovanými osobami. Současná doba vyžaduje rostoucí potenciál projektově orientovaných organizací a společností. Národní a regionální společnosti mají různou schopnost plnění plánovaných projektů a programů. Kritériem měření této (ne)schopnosti je na straně jedné aktivita firmy v rámci aplikace metod projektového řízení, vytváření projektového portfolia a personálního řízení. A na straně druhé výstupy institucí napojených na projektové řízení, jakými jsou vzdělávací instituce, výzkum a marketing. V souvislosti s aplikací projektového řízení na podmínky českých výrobních, ale i nevýrobních firem, bylo na fakultě managementu a ekonomiky zlínské Univerzity Tomáše Bati realizováno rozsáhlé šetření projektové orientace českých podniků. Tento empirický průzkum je součástí mezinárodního benchmarkingu projektově orientovaných společností (termíny společnost a země jsou zde použity jako synonyma), který byl zahájen v roce 1999 z iniciativy International Project Management Asscociation Österreich a jeho hlavním řešitelem je vídeňská Wirtschaftsuniversität. Analýza projektově orientované společnosti byla poprvé provedena v letech 2000 a 2001 v zemích Rakousko, Dánsko, Maďarsko, Rumunsko, Švédsko a Velká Británie. Zkušenosti plynoucí z této fáze výzkumu se následně projevily ve druhé fázi výzkumu 2002/2003, kdy byly bechmarkovány Rakousko, Irsko, Litva a Norsko. V další fázi 2003/2004 byly pro benchmarking osloveny Rusko a Česká republika, přičemž tato fáze ještě není plně kompletována, výsledky ruské strany zatím nejsou známy. V rámci výzkumu projektové orientace České republiky byly analyzovány výsledky 306 firem (222 firem spadá do výrobního sektoru, 84 do sektoru nevýrobního).

Na základě provedené analýzy můžeme konstatovat, že projekty již mají v současné době v České republice jak ve výrobních, tak v nevýrobních sférách určitou důležitost. Největší podíl projektové orientace vykazuje průmysl informačních technologií a stavebnictví. Oblast bankovnictví a pojišťovnictví zatím neshledává prokazatelné výhody v realizaci své každodenní činnosti formou projektu. Pokud porovnáme tuto část projektové orientace mezi ČR a ostatními zkoumanými zeměmi, můžeme konstatovat, že "nevybočujeme z řady", tato oblast má ve všech zemích stejné tendence. Na druhé straně, programy, které obecně i v jiných zemích vykazují značně nižší důležitost, se u nás ještě nepoužívají, takže tuto oblast zatím nelze hodnotit. V rámci nevýrobního sektoru byla zaznamenána zvýšená důležitost projektů v kategorii firem poskytujících poradenské, pořadatelské nebo zprostředkovatelské služby a obdobně jako ve výrobním sektoru i u IT organizací a firem působících ve stavebnictví. Tato nepatrná diference je způsobena tím, že si představitelé nevýrobních organizací lépe uvědomují důležitost projektů právě v této podnikatelské sféře. Nevýrobní sektor také vykázal vyšší orientaci v problematice programů, které jsou podle analyzovaných výsledků pro podniky stejně důležité jako samotné projekty. Je však nutno připustit, že respondenti měli pravděpodobně zkreslené představy o obsahu programů a jejich přítomnosti v projektově orientovaných společnostech, což také ovlivnilo hodnoty přiřazované důležitosti programů.

Typické projekty
Nejvíce používané jsou projekty vývoje nového výrobku a marketingové projekty, nejmenší využití projektů vykazují projekty osobního rozvoje, čímž nemalou měrou zaostáváme za ostatními zeměmi. V rodinách nejsou projekty téměř využívány ani u nás, ani v zahraničí, nejvíce jsou využívány ve školách, na univerzitách. Tento trend kopíruje i vývoj ostatních zemí, stejná situace je i v oblasti koordinace vzdělávání, kdy podobně jako v Rakousku, Litvě nebo Norsku u nás není instituce, která by tuto koordinaci prováděla. Výrazně zaostáváme i v množství konzultačních společností, které provádí konzultace, poradenství a vzdělávání v oblasti projektového řízení. V nevýrobním sektoru se jako nejvíce používané projekty ukázaly marketingové a PR projekty těsně následované projekty rozvoje organizace nebo vývoje výrobku. To poukazuje na obecnou orientaci firem poskytujících služby a jejich náklonnost k aplikaci projektů a projektového řízení právě přes koncepční a strategické projekty. Běžné "denní" projekty (jako např. projekty nákupu nebo smluvní projekty) tak stále zůstávají v pozadí a nejsou prozatím tolik využívány. Nízký předpoklad používání projektů jsme pak zaznamenali i u rodin, škol a církví, kde respondenti nesledují a ani do budoucna neočekávají výraznější používání projektového řízení.

V České republice je zastoupena společnost IPMA (International Project Management Association), nejsou zde zatím jiné mezinárodní organizace. IPMA je v ČR zastoupena společností pro projektové řízení (SPŘ), která je neziskovou organizací sdružující firmy a jednotlivce zabývající se managementem projektů. Tato společnost provádí v České republice certifikaci projektových manažerů. Doposud bylo certifikováno 175 projektových manažerů, z toho certifikát "B" má 14 manažerů, certifikát "C" deset manažerů a zbývající manažeři jsou nositeli certifikátu "D". Řízení portfolií v České republice probíhá, ale ne ve standardní formě, respektive, podniky a společnosti pracují na takovém principu, který by mohl být za platnosti zjednodušujících podmínek označen jako řízení portfolií, ale tento styl práce tak není nazýván. Největší kompetence v řízení projektových portfolií vykazuje Irsko a Norsko, kde mají nejvíce propracované metody a principy řízení portfolií. Na druhé straně, tyto země nepoužívají projektová portfolia v takových institucích, jako jsou školy a univerzity.

V porovnání s výrobním sektorem, ale také ostatními státy podrobenými benchmarkingu projektově orientované společnosti vykazuje český nevýrobní sektor poměrně vysokou míru aplikace řízení projektových portfolií. Provedená analýza však přinesla zjištění, že většina respondentů považuje za řízení portfolií pouhou realizaci několika současně probíhajících projektů, což je z podstaty jejich podnikání běžným stavem. Na druhou stranu podnikatelé pomíjejí vzájemné vazby mezi souběžnými projekty, natož portfoliové řízení založené na koordinaci nejen činností, ale i zdrojů. To tedy mohlo značně ovlivnit relevantnost odpovědí respondentů. Sekundárně však můžeme poznamenat, že i toto svědčí o slabé teoretické znalosti projektového řízení mezi představiteli nevýrobních podnikatelských systémů, tedy o stavu realizace projektového řízení "ad hoc" metodou oproštěnou od teoretického či odborného základu. Stran řízení lidských zdrojů Česká republika vykazuje stejně vysoké kompetence jako většina srovnávaných států s výjimkou, že ostatní země pravidelně provádí školení a vzdělávání pracovníků a manažerů v oblasti projektového řízení, nejvíce propracovaný vzdělávací systém má Rakousko. Obdobně to platí i v rámci nevýrobního sektoru, kde je navíc vzdělávání personálu omezeno často úzkou specializací firem, k čemuž jsou uzpůsobeny i vzdělávací programy. V globálním pohledu můžeme říci, že výsledky nejsou tak negativní, jak jsme původně očekávali. Nicméně musíme konstatovat, že výsledky jsou zkresleny situací, kdy je řada podniků přesvědčena, že realizuje svoji činnost formou projektového řízení, tyto projekty však nejsou řízeny dle standardů projektového řízení, firmy nevyužívají techniky a metodiky definování projektu, časového a finančního plánování atd. uvedené například ve standardech ČR dle IPMA (Project Management Czech Republic Body of Knowledge). Obzvláště u nevýrobních podniků dochází k častému zaměňování skutečného projektového řízení za většinou nesystémový způsob řízení nebo zastaralou formu liniově-funkčního managementu založeného na uspokojování potřeb zákazníků formou realizace individuálních zakázek. To dává představitelům těchto firem pocit, že aplikují alespoň hlavní zásady projektového řízení, aniž by měli o této problematice alespoň základní teoretický přehled, a dokázali tak skutečně měnit podnik na projektově orientovanou společnost.

Srovnání výrobního a nevýrobního segmentu trhu
Srovnáme-li výsledky dosažené jak ve výrobním, tak nevýrobním sektoru českého průmyslu, zjistíme, že provedené analýzy vykazují patrné diference. Především pak v oblasti praktik projektového managementu vysledujeme jistý předstih firem nevýrobního sektoru. Nejvýraznější diference je u realizace programů a projektových portfolií, která dosahuje několika desítek procentních bodů. Nevýrobní sektor také podle našich zjištění více participuje s vědeckými a výzkumnými institucemi. Na druhou stranu oproti výrobnímu sektoru pokulhává ve struktuře a dále pak ve spolupráci s univerzitami a regulačními a koordinačními institucemi. Vyvodit z této analýzy závěr, že firmy působící v rámci nevýrobního sektoru jsou více projektově orientovány, by bylo zavádějící a velmi zjednodušující danou problematiku. Povaha podnikání v rámci nevýrobního sektoru, a především pak v rámci skupiny oslovených respondentů (tj. převážně společnosti poskytující pořadatelské služby a firmy působící v oboru marketingové komunikace), je velmi náchylná k tomu, aby byl aktuálně používaný systém řízení označován jako projektové řízení. Realizace individuálních zakázek, které disponují některými znaky projektů, jako je například časová omezenost, rozpočet zdrojů a neopakovatelnost, však automaticky do podniku nezavádí projektové řízení. Mnozí respondenti ovšem své systémy řízení díky teoretické neznalosti problematiky za projektové řízení pokládali. Z toho však můžeme vyvodit další závěr. U nevýrobních podniků můžeme evidovat ne příliš uspokojivou úroveň teoretického podvědomí o projektovém řízení, a to i přesto, že řada těchto podniků má k aplikaci projektového řízení mnoho pozitivních indicií a předpokladů. To se pak paradoxně odráží i v dalších analyzovaných aspektech projektového řízení. Tak například u nevýrobního sektoru vysledujeme nízký důraz na strukturu organizace, ačkoli sektor vykazuje výraznou aplikaci metod projektového řízení. Takže management se sice snaží podnik řídit na základě projektů, ale zapomíná k tomu uzpůsobit organizační strukturu firmy a další aspekty řízení, což v konečném důsledku nevede k vytváření projektově orientované společnosti.

Souhrnně můžeme konstatovat, že i když nevýrobní sektor vykazuje vyšší nasazení metod projektového řízení, saturovanějším je výrobní sektor, u kterého na základě provedené analýzy můžeme vysledovat také teoretickou orientaci v problematice projektového řízení.

Autorka článku, Ing. Kateřina Hrazdilová Bočková, Ph.D., působí jako odborný asistent na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Příště: Různé styly projektového řízení a kritické faktory úspěchu projektů
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.


Další články seriálu:



Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.