Evoluce portálu z firemního intranetu
Pojem portál přichází z internetu, který na rozdíl od uzavřeného světa podnikových sítí nikdy neměl žádného ústředního administrátora a tím ani žádná závazně definovaná pravidla pro publikování informací. Vznik portálů tak reagoval na potřebu strukturovaného obsahu a možnosti vyhledávat ve vystavovaných stránkách. Tím se vytvořilo přirozené ústřední místo, kudy přistupovat do sítě a kde začít s vyhledáváním informací. Podniková sféra tento proces následovala s rozšířením podnikových intranetů, které se začínaly nejprve živelně a později stále více plánovitě prosazovat jako efektivní prostředek k distribuci vnitropodnikových informací. Vznikl pojem podnikový portál (enterprise information portal - EIP), jehož základní myšlenkou bylo spojit všechny existující podnikové intranety a datové zdroje do jediného místa a vytvořit tak ústřední vstupní bod ke všem firemním informacím. Tento přístup byl aplikován zejména v podobě B2E jako forma komunikace mezi zaměstnancem a firmou, ale postupně našel uplatnění také jako prostředek pro komunikaci s obchodními partnery nebo zákazníky. Uvedené vize iniciovaly vznik řady start-up společností orientovaných pouze na oblast EIP a nabízející platformovou nezávislost (Plumtree, Tibco, Webmethod, Vignette). Jejich úspěch časem přesvědčil také většinu etablovaných dodavatelů IT, aby představili své verze specializovaných produktů (IBM WPS, SAP EP, BEA WL). V této souvislosti je potřeba odlišit dvojí chápání pojmu portál - portál jako přístup, který lze realizovat pomocí relativně jednoduchých skriptovacích technik, a lze tak nazvat například centrální firemní intranet, od portálu jako produkt. Ten představuje často velmi sofistikovanou technologii s řadou dnes již ustálených funkčních atributů.




Typická funkcionalita EIP
Podnikový portál nabízí, stejně jako jeho internetový vzor, fulltextové prohledávání intranetových, ale i vybraných externích zdrojů, které ve stanovených intervalech prohledává a indexuje. Samozřejmostí je agregovaný a důsledně kategorizovaný obsah, jenž uživatele rychle navede k požadovaným dokumentům, které portál umožňuje sám zatřiďovat podle stanovené taxonomie. Portály disponují také rozsáhlou integrační vrstvou, která zajišťuje přístup k datům uloženým v tradičních aplikacích nebo datových skladech. Hlavním přínosem portálů však bývá velmi pokročilá správa, řízení a distribuce obsahu. Jednotlivým uživatelům je tak k dispozici pouze taková sada informací, která koresponduje s potřebami jejich konkrétní role v podnikové hierarchii. Portál tedy z jednoho místa a na základě jediného přihlášení (SSO) nabízí uživatelům specificky zaměřený obsah často s možností provádět aktivní transakce a zároveň zajišťuje účinné odstínění od záplavy všech ostatních, méně relevantní informací. Na druhou stranu však může do značné míry poskytovat prostor také pro vlastní výběr zobrazovaných obsahových komponent a jejich uspořádání v osobním "informačním kokpitu". Výraz kokpit, který je ve spojení s portálovými technologiemi velmi často zmiňován, naznačuje, že uspořádání uživatelského rozhraní je striktně podřízeno funkci a konkrétní roli. Stejně jako v pilotní kabině, i zde nalezneme agregované informace sdružené do multifunkčních kontrolních panelů, které nám na vyžádání nabídnou nejen další podrobnější nebo doplňující informace, ale také možnost provést nezbytné korekční akce (transakce) přímo z prostředí portálu. Složení zobrazovaných komponent se tak může měnit nejen v závislosti na konkrétní uživatelské roli, ale také dynamicky dle aktuální situace - například v souvislosti se stavem aktuálního procesu (workflow) nebo podle nastavené spouštěcí události (pokles skladových zásob). Portály rovněž nabízí možnost informace aktivně poskytovat a sdílet, ať již tradičně, prostřednictvím integrovaného publikačního systému, nebo interaktivně pomocí nástrojů pro komunikaci v reálném čase (chat a instant messaging).

Desktop nebo webtop?
Typickým portálovým prvkem je komponenta, která se označuje jako portlet (droplet, iview - podle konkrétního dodavatele). Tato komponenta představuje nejmenší jednotku obsahu, kterou lze aktivně řídit, přiřadit k jednotlivým rolím, personalizovat nebo zobrazit ve zvoleném rozvržení. Portlet lze přirovnat k oknu ve Windows a portál pak lze chápat jako obdobu operačního systému, který vytváří prostředí pro jejich běh. Toto prostředí a soubor pravidel pro vytváření komponent se označuje jako komponentový framework. Webová prezentační vrstva portálů, založená na flexibilních portletech a označovaná v terminologii firmy Sun jako webtop, představuje v podnikovém světe výhodnou alternativu ke klasickým klientským aplikacím, které využívají pro svůj běh Windows a jeho API. Aplikace založené na Windows nabízejí totiž až příliš mnoho volnosti a tím mohou být nepřehledné a z hlediska ergonomického přístupu k informacím neefektivní, na rozdíl od striktně strukturovaného a obsahově řízeného webtopu. A to jsme ještě nezmínili náklady na údržbu desktopů. Podnikový portál, který již ze svého principu podporuje centrální správu a internetový browser jako tenkého klienta, zde pak vychází jako potenciální vítěz.

Použité technologie
Jádrem a skutečným motorem podnikového portálu je web aplikační server založený typicky na platformě Java (J2EE), který splňuje požadavky na potřebnou dostupnost a škálovatelnost. Zde je implementována obchodní logika portálových aplikací a právě tento server vytváří infrastrukturu pro běh komponentového frameworku, který spolu s webovým serverem generuje stránky pro prezentační vrstvu. Z pohledu řízení obsahu podle rolí je pro portál klíčová správa identit. Řada portálů se opírá o standardizované technologie typu LDAP nebo Active Directory, některé však nabízejí ve formě bundle i vlastní software (Sun JSIS/DS). Trendem je umožnit pokročilým uživatelům přizpůsobit portál jednoduchým vývojem složených aplikací, pro vážnější práci se pak nabízí kompletní unifikované vývojové a integrační prostředí pro vývoj komponent nebo integraci obchodní logiky v rámci aplikačního serveru.

Podnikový portál a integrace aplikací
Integrace se v rámci portálu realizuje na několika úrovních. Relativně nejjednodušší je integrace v rámci prezentační vrstvy. Lze si představit vytvoření portletu nebo stránky, která na jediném místě agreguje data z různých aplikací ve správném kontextu, aniž by jednotlivé aplikace o sobě museli vůbec vědět. Podle použité technologie komponentového frameworku, lze rovněž navrhnout jednotlivé portlety tak, aby mezi sebou automaticky komunikovaly a vyměňovaly si data, opět bez jakékoliv integrace na úrovni back-end aplikací. Na vrstvě aplikačního serveru se však již počítá s využitím adapterů, které umožní přístup k nejběžnějším databázím nebo aplikacím bez zdlouhavého psaní kódu. Základy portálu pak tvoří integrační vrstva nabízející aplikacím unifikovaný přístup jak k datům, tak k nestrukturovanému obsahu ve formě dokumentů. Případně může nahrazovat nebo doplňovat také specializovaný middleware pro messaging (MQ) nebo příjem a konverzi XML zpráv a zajišťovat přístup k datům a službám ze vzdálených zdrojů prostřednictvím volání webových služeb.

Další výhled na vývoj EIP
Úvodní vize portálu z doby e-business boomu, která mluví o portálu jako o klenbě zastřešující všechny informačními zdroje podniku, kdy se po jediném přihlášení objeví na míru šitý webtop, aby nám představil všechny aplikace a data potřebná pro naši práci, se zatím naplňuje jen velmi zvolna. Při bližším zkoumání však nelze nepostřehnou pomalý, leč jistý pohyb správným směrem. Projevuje se například ve snaze standardizovat portálové komponenty takovým způsobem, aby s nimi bylo možné po čase otevřít trh stejně jako s klasickými aplikacemi. Možná až kritická masa široké firemní a podnikové komunity objeví, že integrační a vývojový framework portálů nabízí praktické a velmi elegantní řešení většiny jejich aktuálních potřeb, stanou se dnešní desktopové aplikace jen doménou úzkého okruhu specialistů nebo hráčů počítačových her.

Autor článku, Ing. Petr Čermák, působí jako konzultant ve společnosti Siemens Business Services.