Skutkový stav

V Rozsudkem projednávané věci se žalobce žalobou domáhal jednak určení autorství k obrázku, který byl vytvořen pomocí umělé inteligence, jakož i vyslovení zákazu užívání tohoto obrázku žalovaným, kterým byla nejmenovaná pražská advokátní kancelář. Žalobce tvrdil, že obrázek vytvořil za pomoci systému umělé inteligence na základě jednoduchého požadavku, který zněl: „Vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí například v komerční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“

Hned na úvod se nabízí uvést, že Městský soud v Praze žalobu v pl­ném rozsahu zamítl a žalobou požadované nároky žalobci nepřiznal. Hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby bylo, že žalobce svá tvrzení o tom, že zadání ke tvorbě obrázku umělé inteligenci zadal právě on a nikdo jiný, nebyl schopen prokázat. Podle Městského soudu tím neunesl své důkazní břemeno k otázce autorství zadání požadavku na umělou inteligenci. V odůvodnění Rozsudku však Městský soud vyslovil i několik zajímavých úvah týkajících se otázky autorství a autorskoprávní ochrany výtvorů umělé inteligence.

Může výtvor AI požívat autorskoprávní ochrany?

Podle ustanovení § 2 ve spojení s § 5 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „autorský zákon“), se autorským dílem rozumí dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (tj. fyzické osoby) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Pro posouzení otázky autorství k obrázku vytvořenému umělou inteligencí Městský soud v Praze zaujal jednoznačné stanovisko a dovodil, že umělá inteligence sama o sobě nemůže být autorem díla požívajícího ochrany podle autorského zákona.

V dané souvislosti dospěl k závěru, že „pokud žalobce uplatnil po­da­nou žalobou své nároky dle § 40 odst. 1 písmene a), b) a d) autor­ské­ho zákona, soud si jako předběžnou otázku musel zodpovědět, zda je žalobce autorem předmětného obrázku, do jehož autorských práv mělo být neoprávněným užitím díla ze strany žalovaného neoprávněně zasaženo. Co se týče autorství, v řízení bylo nesporné, že předmětné vyobrazení podávajících se rukou (obrázek) vzniklo prostřednictvím umělé inteligence. Umělá inteligence sama o sobě nemůže být autorem s ohledem na nesplnění podmínek ustanovení § 5 autorského zákona, kdy autorem může být pouze fyzická osoba, kterou umělá inteligence zajisté není. (…) Obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo podle § 2 AZ, neboť nesplňuje pojmové znaky autorského díla. Neboť se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby – autora. Žalobce sám osobně dílo nevytvořil, to vzniklo pomocí umělé inteligence.“

Znamená to tedy, že odpověď na otázku, zda může výtvor umělé inteligence požívat autorskoprávní ochrany, bude vždy jednoznačně zamítavá? Není tomu tak a pojďme si říct proč.

Za jakých podmínek by mohl výtvor AI požívat autorskoprávní ochrany?

Ačkoliv v Rozsudkem projednávaném případě Městský soud v Praze žalobu zamítl a autorsko-právní ochranu obrázku vytvořenému umělou inteligencí nepřiznal, bylo tomu především z důvodu, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně autorství obrázku. V Rozsudku soud v této souvislosti uzavřel, že „žalobce v řízení tvrdil, že předmětný obrázek vytvořila umělá inteligence na základě jeho konkrétního zadání, a tudíž mu svědčí autorství k obrázku vytvořenému umělou inteligencí. Tuto skutečnost však nedoložil žádnými důkazy, pouze svým osobním prohlášením. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno k otázce autorství zadání požadavku na umělou inteligenci (…). V řízení žalobce neunesl své důkazní břemeno, že předmětný obrázek vznikl na základě jeho konkrétního zadání, které je předmětem petitu uplatněné žaloby. Žalobci tak nesvědčí aktivní legitimace k uplatněným nárokům dle § 40 odst. 1 autorského zákona, kterých se může domáhat právě pouze autor, do jehož práv mu bylo zasaženo. Z tohoto důvodu soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl.“

Městský soud v Praze tak ve svém Rozsudku zcela neuzavřel cestu k tomu, aby dílo vytvořené umělou inteligencí v budoucnu mohlo požívat autorskoprávní ochrany. Základní podmínkou by však mělo být, aby se takové dílo zakládalo na dostatečně tvůrčím vstupu autora (jakožto fyzické osoby), nebo bylo ze strany autora dodatečně upraveno dostatečně kreativním způsobem. V takovém případě není vyloučeno, aby výtvor umělé inteligence byl považován za autorské dílo ve smyslu autorského zákona. Jeho autorem však bude moci být pouze fyzická osoba, která dílo dostatečně kreativním a osobitým způsobem „zadá do výroby“ umělé inteligenci. Tato osoba ovšem bude mít vždy povinnost uvedenou skutečnost před soudem prokázat, což se v případě Rozsudku nestalo a v praxi to nebude zrovna jednoduchý úkol.

Závěrem

Jakkoliv se aktuálně jedná o jedno z prvních soudních rozhodnutí týkajících se posuzování autorství k výtvoru umělé inteligence, můžeme v budoucnu očekávat nárůst podobných případů, ve kterých soudy budou nuceny právní problematiku dále zpřesňovat a aplikovat v praxi. V každém případě už dnes lze dovodit, že klíčovým prvkem pro osobování si autorství k dílu vytvořenému umělou inteligencí bude velmi podrobné zadávání vstupů (tzv. promptů) pro umělou inteligenci, jakož i případná úprava následných výstupů ze strany autora. V neposlední řadě bude autor nucen si veškeré tyto kroky vhodným způsobem zaznamenávat pro případ zpětného prokázání, že zadání umělé inteligenci učinil opravdu on. Jak by měla taková evidence vypadat pro to, aby byla dostačující pro účely unesení důkazního břemene, ukáže čas i budoucí rozhodovací praxe.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM. Autor článku je zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek