Databáze, přesněji databázové systémy, jsou často přirovnávány k automobilovému motoru. Aplikace (automobil) je osazena agregátem, který výrazně, i když ne stoprocentně, ovlivní její chování (výkon, spolehlivost, provozní náklady, …).


Toto připodobnění se hodí i v případě úvah o výběru tohoto artiklu. Stejně jako u motoru záleží na tom, kdo si vybírá: koncový uživatel, nebo konstruktér? Každý z nich bude mít jiné priority, které se projeví i v jejich kritériích. Každý z nich bude mít také různě omezenou možnost volby. Uživatel má v zásadě tři teoretické možnosti:
1. Pořídí si hotový výrobek (aplikaci - např. systém pro účetnictví, nebo automobil). V tomto případě si může vybrat databázi (motor) pouze z nabídky dodavatele aplikace - jako kdyby si vybíral model auta daného typu.
2. Samozřejmě může požadovat, aby dodávané automobily, obdobně jako aplikace, byly poháněny nějakým konkrétním motorem, resp. databázovým enginem, který výrobce standardně nedodává, a pak záleží na výrobci, zda je to pro něj schopen a ochoten udělat.
3. Nebo si systém vytvoří sám či s něčí pomocí a použije databázi, kterou si vybere. Což ovšem odpovídá situaci, kdy si zákazník raději automobil sestrojí. Jistěže, může to mít opodstatnění v případě, že jeho nároky jsou tak speciální, že použití něčeho, co je na trhu, by mu nezajistilo výsledky, kterých dosáhne se svým unikátním řešením.

Volnost, srovnatelnou s výrobcem software, má jeho uživatel pouze ve třetím případě, ale ani zde nebudou kritéria stejná, protože, málo platné, jinak přemýšlíme, vybíráme-li něco pro sebe, a jinak když hledáme přísadu do našich výrobků. U dodavatele lze podobenství s automobilem použít také, ale s trochu odlišným výsledkem. Tvůrce aplikace, stejně jako konstruktér automobilu, téměř zcela svobodně přizpůsobuje výběr důležitých komponent, včetně hnacího soustrojí, svým představám o budoucím výrobku.

Jaké jsou cíle obou skupin a jak se liší?
Výrobce (vývojář) potřebuje, aby se jeho výrobek dobře prodával a aby jeho výroba nebyla moc nákladná. Uživatel potřebuje, aby mu systém dobře sloužil a aby jeho pořízení a provoz nestál zbytečně moc peněz, úsilí a nervů. Zní to jistě poněkud banálně, řeknete si, to dá přece rozum, že to tak je. Skutečně, nikoho asi nenapadne při výběru vozidla pro stahování dříví z lesa posuzovat jednotlivé typy podle toho, jakým modelem přehrávače jsou vybaveny, kolik a jakých druhů držáků na pivo je vestavěno v kabině a zda je k motoru dodávána sada otvíráků na konzervy. Leč u softwarových produktů je tento přístup nezřídka patrný a pro komponenty, které "nejsou vidět", jako například databázové systémy, to platí dvojnásob.

Jak si tedy vybírat databázi?
Předně je třeba říci, že databáze je pojem velmi široký, stejně jako auto. A stejně jako jsou auta osobní, užitková, luxusní, nákladní, tahače, závodní, cisterny a další, jsou i databázové systémy různých typů určené pro různé účely. Víme, že dnes jsou nejvíce rozšířeny databáze relační, ale existují i jiné, které kralovaly dříve, nebo naopak na svou příležitost teprve čekají. Tyto typy se odlišují technologickým aparátem pro ukládání, zpracování a vybavování dat. Jistě zajímavé téma pro odbornou přednášku, ale pro "běžného smrtelníka" jsou to informace stejně užitečné jako typ slitiny použité pro konstrukci bloku motoru. Rozeznat, co je a co není důležité, je ovšem u databází mnohem těžší než u automobilového motoru, kterému "téměř každý rozumí" a ví, že dvoutakt, s prominutím, smrdí a není pro něj běžně dostupné palivo, i když je jednoduchý a levný. Podíváme-li se na databázové systémy "zvenku", tedy pomineme-li otázku deklarované technické dokonalosti a funkční rozmanitosti, můžeme se je pokusit rozdělit trochu jinak - podle jejich určení. Každý konkrétní databázový produkt se snažil na trhu prosadit s nějakou myšlenkou, která je většinou obsažena v jeho "genetickém kódu", a která chtě nechtě určuje jeho vlastnosti, výhody i nevýhody pro určitý typ použití. A nejsou to jen funkční a technické rysy, jsou to vlastnosti produktu jako celku, včetně souvisejících služeb, marketingu a obchodní politiky s ním spojených, kultury firmy a jejich zaměstnanců. Zde se nám rýsují například tyto možné směry, které určují naturel různých typů databázových technologií:
· orientace na podporu každodenního rutinního provozu podniku (spolehlivost, dostupnost bezpečnost, zvládání špiček, blesková odezva, propustnost, pohodlí uživatelů),
· orientace na snadný a pohodlný vývoj aplikací (rozmanitost funkcí, dostupnost speciálních rozšíření a nástrojů, pohodlí vývojářů),
· orientace na nízké náklady (pořízení, údržba, systémové nároky, rozšiřování),
· orientace na zpracování rozsáhlých objemů informací (reporting, podpora rozhodování, analýzy, business intelligence),
· orientace na obchodní politiku (šíření a podpora značky, prodejní kanály, cenová politika),
· orientace na speciální požadavky (zpracování geografických dat, obrazových dat, statistické výpočty, archivace atd.).

Ze strany uživatele pak je obvykle formulován soubor téměř standardních požadavků, které je rovněž možno shrnout do několika kategorií, například:
· konkrétní (často technická) funkcionalita,
· úroveň provozní spolehlivosti,
· nároky na systémové zdroje,
· pořizovací náklady,
· provozní náklady,
· výkonnost,
· snadnost použití,
· dostupnost podpory od dodavatele.

Pro různé subjekty a různý způsob použití mají jednotlivé kategorie různou váhu. Pro vývojáře bude pravděpodobně důležitější funkcionalita a snadnost použití než provozní spolehlivost. Spíše jej budou zajímat pořizovací než provozní náklady. Pokud bude dodavatelem celého systému firma, která je současně výrobcem hardwaru, nemusí být nutně motivován nízkými nároky na systémové zdroje. Koncový provozovatel aplikace (včetně databázové technologie) chce většinou jediné: aby měl se systémem co nejméně starostí a nákladů. Ideální systém, který by byl ve všech kritériích a situacích nejlepší, neexistuje. Existovat ani nemůže, stejně jako nemůže existovat automobil, který by byl současně nejlepší mezi závodními stroji, prostředky MHD a vozidly pro přepravu kamení z lomu. Samozřejmě, někteří dodavatelé a vývojáři databázových systémů svými produkty bojují o zaplnění co největší část trhu, proto se snaží konstruovat výrobky do značné míry univerzální, flexibilní, adaptabilní či jak tomu ještě říkají. Je však třeba si uvědomit, že i v tomto případě jde v podstatě o důraz na určitou vlastnost (univerzalitu), která musí být nutně vykoupena něčím jiným, a kromě toho uživatel kupuje (a platí) za spoustu věcí, které nepotřebuje, nechce, nebo o nich dokonce ani neví.

Jak tedy postupovat v praxi?
Následující "návod" je dalek tomu, aby aspiroval na soubor moudrých nezpochybnitelných rad. Jde o jeden z možných pohledů a jistě je možno o mnoha jeho závěrech diskutovat. Proto je spíše zamýšlen jako souhrn zkušeností, které jsme získali s touto problematikou viděnou ze strany dodavatele databázových technologií. Může to být jistě chápáno jako přihřívání vlastní polévky kozlem, jenž se stal zahradníkem. Na druhé straně jsme měli velice často možnost při podobném rozhodování být a vidět a srovnávat. Jaké by tedy mohly být body, nad kterými by se měl zájemce o pořízení databázového produktu zamyslet?

1. Kdo jsme?
My, lidé z IT, máme často sklon přeceňovat roli technologií. Chceme za každou cenu to "nejdokonalejší". Na druhé straně nám někdy připadá jako nejlepší to, co už známe. Ve skutečnosti je našim úkolem podpořit svou prací a znalostmi to, co naši firmu živí, tedy například pekárnu výroba rohlíků. Proto bychom skutečně měli dávat pozor, abychom nešli s kanónem na vrabce nebo naopak nechtěli svážet dříví z lesa na koloběžce. Měli bychom si uvědomit, že ať už jsme specialisty v některé oblasti IT nebo businessu, nebo jsme "pouhými" uživateli systému, musíme se snažit vidět i zájmy a potřeby ostatních skupin. Neboť známá pravda říká, že co je dobré pro programátora, nemusí být dobré pro databázového administrátora, a co je dobré pro programátora a databázového administrátora, nemusí být zdaleka dobré pro uživatele. A když už se najde něco, s čím jsou spokojeni všichni, rozhodně se to nemusí líbit finančnímu řediteli.

2. Co chceme?
Chceme hlavně šetřit? Nebo potřebujeme odezvu kratší než konkurence? Nebo chceme klid a co nejméně starostí? Samozřejmě, že všechno, ale co nejvíc? Budeme naše softwarové aplikace prodávat opakovaně našim zákazníkům? V tom případě by se mělo vyplatit investovat peníze a čas lidí do technologie, která se nejvíce hodí přímo pro daný typ aplikace. Asi bude jiná pro centralizované systémy než pro distribuovaná řešení. Určitě bude jiná pro podniky s rozsáhlým IT zázemím a pro organizace, které mají jednoho správce sítě, jenž se stará o všechno. Určitě se bude lišit podle předpokládaného objemu zpracovávaných dat a počtu typu uživatelů. Stejně tak budou jiné požadavky na rutinní provozní systém a datový sklad. Nezapomínejme, že vedle nejznámějších a obchodně nejúspěšnějších značek existují kvalitní a prověřené technologie, které mohou splňovat naše požadavky lépe ve všech našich kritériích.

3. Můžeme se opřít o zkušenosti někoho jiného?
Dnešní softwarové technologie jsou tak složité, že je do důsledku dokážou znát a pochopit jenom specialisté, a mnohdy ani oni ne zcela, protože jim rozumí jen ti, kteří je píší. "Normální" člověk nedokáže často ani rozlišit, v čem jednotlivé proklamované vlastnosti a výhody konkrétních produktů spočívají, natož aby je dokázal vyhodnotit v celém jejich souboru. Mnohem lepší je opřít se o empirické poznatky někoho, kdo už s danými technologiemi nějakou zkušenost udělal. Skoro se mi chce napsat, že toto kritérium je ze všech nejdůležitější. No jo, ale pouze s tímto přístupem bychom asi dodnes chodili pěšky, neboť ani kolo nemělo jistě při svém vzniku dostatek potřebných referencí. Co tedy dělat, když nám někdo nabízí něco, co je podle jeho, a nakonec i vašeho přesvědčení převratnou záležitostí, ale bohužel se zatím nestalo běžným standardem? Ani v tomto případě není na místě přehnaný strach, i když jistá opatrnost není ani zde na škodu. Musíme se porozhlédnout po nezávislých studiích, ale hlavně si novinku věrohodným způsobem vyzkoušet. Menší investice do zkušebního řešení se v mnoha případech vyplatila. Buď tak, že vedla k vystřízlivění z počátečního nadšení, a posléze nás ušetřila spousty starostí a skřípění zubů, nebo naopak potvrdila sázku na správnou kartu, která následně přinesla významný užitek.

4. Jak se k nám chová dodavatel?
Každá technologie, i ta nejlepší, plní svou úlohu dobře pouze tehdy, pokud se správně použije. Protože nikdo učený z nebe nespadl a každý je někdy začátečníkem, je velmi důležité, jakou pomoc a podporu je nám dodavatel schopen, zejména zpočátku, poskytnout, jak jsou jeho lidé vstřícní a jaké mají znalosti. Každý produkt, i databázový systém, tak skutečně představuje souhrn všech vlastností technických, lidských i "kulturních", se kterými se po jeho pořízení budeme potýkat.

Co dodat závěrem? Nezbývá než popřát každému, kdo před podobným výběrem stojí, chladnou hlavu a trochu štěstí. A mnoho šťastných kilometrů s databázovou technologií.

Autor článku, Vladimír Kyjonka, je manažerem společnosti Sybase Software.