Potravinářský průmysl je postaven do nové role. Je třeba řešit několik mnohdy protichůdných požadavků v celkovém potravinovém řetězci obyvatelstva. Bez kvalitního informačního systému se jakákoliv firma a dnes speciálně potravinářská firma neobejde. Tento článek si klade za cíl podívat se na doplňkové funkce a pohledy na informační potravinářské systémy. Některými firmami jsou již zaváděny do praxe a pomáhají v lepším rozhodování managementu.


Základním vybavením na poli informačních systémů v potravinářském oboru by již dnes měl být kvalitní skladový a fakturační software spojený s expedicí. Dnes není výjimkou ani používání evidence pomocí čárových kódů. Těmito základními vlastnostmi disponují řešení snad všech dodavatelů informačních systémů na trhu pro potravinářský průmysl. Používají jej jak výrobci potravin, tak také prodejci a distributoři potravin. Jen několik málo firem začíná tušit, že tento základ pro kvalitní řízení potravinářské firmy přestává stačit. Pár firem požaduje další nadstavby těchto základních programů. O jaké nadstavby se jedná? Jedná se o následující programové bloky:
· doprava a rozvoz podle aktuálních požadavků obchodníků,
· evidence zdrojů od prvovýroby,
· návrh a projektování obalů (zatím málo požadovaný).

Doprava a rozvoz
Potřeby rozvozu zboží a zásobování obchodů a prodejních míst jsou dány jejich schopností prodeje, umístěním a koncentrací obyvatelstva v dané lokalitě. Výrobce obvykle provozuje i dovoz svých výrobků k těmto prodejním místům. V současné době právě vlivem kolísání a stále větší ceny pohonných hmot – a na druhé straně stále většího tlaku na nižší ceny potravin, obzvlášť základních – vystupuje do popředí tlak a potřeba na kvalitní programový modul řešící potřebu rozvozu zboží. Podle aktuálních potřeb obchodníků a současné potřeby minimálních nákladů a spotřeby pohonných hmot nutí k zamyšlení právě dodavatele jako dopravce dosáhnout optimálně úspory a zachovat si přiměřený zisk. Tento problém byl kdysi velkým strašákem pro matematiky a obecně se jmenoval dopravní problém.

Dnes již doba podstatným způsobem pokročila, a tak je možné problém modelovat a naprogramovat na běžném počítači a řešit tak optimálně v reálu potřeby dopravy bez větších nákladů. Nutností je jen vhodný programový modul. Jaká vstupní data takový programový modul požaduje? Nic, co se doposud nerealizovalo mechanicky ručně s kombinací intuice a zkušeností řidiče. Horší varianta je nesystematický rozvoz a distribuce. Tento stav nastává při snaze neprodleně vyhovět obchodníkovi. Bez návaznosti na komplexní rozvoz více odběratelům tak vzniknou jednotlivé dovozní akce. Tyto následně zvyšují spotřebu pohonných hmot, časovou ztrátu a prodlevu řidiče a další podobné ztráty přímo vyčíslitelné, ale také nepřímé, které ovlivňují další navazující činnosti a jejich ceny.

Vstupními daty dopravního modulu je seznam všech odběrních míst, pro které firma dodává, dále to je informace o všech vzdálenostech mezi odběrateli i od dodavatelské firmy. Nesmí chybět ani informace o předpokládaném, případně průměrném, odběru zboží i s časovým rozložením. Například pekárna může rozvážet rohlíky a chleba i dvakrát denně – dopoledne a odpoledne. Právě na příkladu rozvozu zboží pekárny je vidět potřebnost a nutnost řízení dopravy více než u jiné činnosti. Jednotlivý výrobek je na nejnižší cenové úrovni, zisk se dohání množstvím prodávaných kusů. Výrazný vliv má i krátká trvanlivost výrobku. Je tak dobře patrné, že doprava v oblasti potravinářství představuje nezanedbatelný článek. V uvedeném příkladu je ukázáno, jak svým procentuálním zastoupením na ceně jednoho kusu pekárenského výrobku podstatně ovlivňuje celkovou prodejní cenu. Právě v případě vysokého poměru dopravních nákladů by měl být dopravní modul nasazen. Platí to nejen pro oblast potravinářství, ale v podstatě pro dodavatele jakéhokoliv cenově dostupného výrobku.

Evidence zdrojů od prvovýroby
Evidence zboží od prvovýroby je velmi důležitou součástí potravinářské výroby. Je jistě pravda, že základní programové vybavení a účetnictví obecně nelze provozovat bez fakturace od dodavatele. Podíváme-li se na to z jiné stránky a podrobně provedeme analýzu, zjistíme, že uvedený postup je nedostatečný. Představme si následující příklad v dodávce vepřového nebo kuřat. Jakýkoliv prvovýrobce dodává zpracovatelské firmě své produkty, které jsou běžným účetním způsobem zaúčtovány jako jedna vícekusová dodávka – např. celý kamión. Dojde k běžnému způsobu zpracování a zároveň dochází výrobně k promíchání dodavatelů vlivem požadavků odběratele, který požaduje například pouze maso na řízky.

V případě veterinárního problému v linii prvovýroba, zpracovatel, odběratel je obtížné odseparovat v takové dodávce nevyhovujícího prvovýrobce. Není tak možné realizovat doporučená opatření veterinární ani hygienická. Zde není jiná možnost než podle data stáhnout celou dodávku i na úkor nepoškozených prvovýrobců. Obecně vznikají velké ztráty, a nejenom finanční. Takovou situaci začíná chápat stále více firem a začíná se stále více uplatňovat separovaná evidence u zpracovatelských a výrobních firem. Jedná se o detailnější označování a rozlišování dodavatele již na přijmu u výrobce. Taková informace není jen na faktuře, ale jako celek je také přiřazena konkrétní dodávce společně s možnými dalšími informacemi. Výrobou sice dochází k novému dělení na další menší či větší celky, ale evidence musí být zachována.

Podrobná evidence vznikne i na výstupu. Výhodou pro masozpracujícího výrobce (a nejen pro něj) je při problémech minimalizovat ztráty a dohledat viníka a rozsah škod. Vzdáleně podobné systémy používaly pouze farmaceutické firmy, které označovaly tzv. šarže neboli výrobní série. Bez specializovaného modulu informačního systému není potřebná kvalitní evidence možná. Nutným doprovodným jevem je mezioperační evidence a evidence jednotlivých prvků výrobních, jakými jsou obalové a dopravní boxy, palety a podobná zařízení. Větší celky, jakými jsou poloviny vepřů, je možné a účelné označovat individuálně. S klesající cenou či novými systémy označování se posunuje hranice možností na menší a levnější vyrobené celky. V dnešní době neovlivnitelnými okolnostmi ohrožovaní výrobci – zejména z masného průmyslu – stále více zvažují, a případně již pokusně nasazují evidenci na úrovni výrobních operací.

Jedním stupněm nasazení je pouze prvotní označení výrobce. Předpokladem je však dodávka v dostatečném výrobním množství, kde jde o zpracování společně s označením jednoznačné. Jedná se o označování výrobních a mezioperačních boxů. Na konci zpracování je také informace o výrobě a expedici. Dodávky jsou celkem bez větších problémů s určováním prvovýrobce a vlastností (veterinární, kvalitativní, typové). U výrobku je možné definovat autorizaci a doplnit jej podrobnými daty. K označování lze použít prvky ze střední cenové skupiny a nižší.

Rovněž jejich počet nasazení je nižší, protože celá dodávka je od jednoho prvovýrobce a není nutné značit drobnější skupiny, či dokonce jednotlivé dílce. Jiným stupněm nasazení je označování jednotlivých skupin či dílců. K tomuto kroku se většinou rozhoduje výrobce v případě, že probíhá zpracování od více prvovýrobců a není možná časová separace a zpracování. Jako problém se může jevit cena. Hledí se na možnosti označování z nižší cenové hladiny při zachování identifikačního jednoznačného určení. Právě cena je v tomto případě doplňována vysokým množstvím použití na jednotlivých dílech. Uplatnění velkého množství označovacích prvků je nutnost použití na každém kroku ve výrobě. Návratnost takové investice je určována vzniklou komplikací nebo problémy v konečných rozdistribuovaných dodávkách.

Informační systémy v obalové technice
V obalové technice se dnes požaduje dynamické přizpůsobování se požadavkům odběratelů s možností pro konkrétní zakázku nadefinovat obal. Problém obalových požadavků je možné rozdělit na samostatné programy pro návrh obalu, pro evidenci a vytváření informací na obalu. V prvním případě se jedná o postupy vázané na kusovou nebo ruční výrobu, kdy se parametry dodávky plynule mění podle momentální výroby. Zde se dá použít různých postupů. Jeden z postupů používá standardní obalové boxy a pomocí programu se dopočítává umístění výrobku, vyplnění v obalu a použití velikosti z dané typové řady. Většinou se jedná o programy, které využívají plně databázi standardních rozměrů obalových krabic.

Dynamicky se podle objednávky vyhledávají řešení s minimálními nároky na počet obalů a s maximem využití obsazenosti vnitřního prostoru. Jiný je případ, kdy obalový software je jako nezbytný doplněk nově cenově přístupnějších řezacích a razicích strojů. Řezací a razicí stroje mohou vyrábět individuálně a zakázkově obal na každý individuální výrobek. Splní tak požadavek na originální obal. Dost často se objevují i inverzní požadavky. Programy potom pracují tak, že na nové trhy je nutné dopravit zásilku, která musí vyhovět daným standardům větších systémů speciálních dopravců. Typickým příkladem je, jak „pár“ krabic olejovek umístit na europaletu a následně do dvacetistopého (nebo většího) kontejneru.

Takové požadavky a kombinace se již vyskytly. Nejjednodušší je, kdy již základní výrobek bude mít sám o sobě podobu menšího hranatého obalu.
Společně s tímto požadavkem se většinou v rámci obalové techniky řeší i popisování základních obalů s datem spotřeby a minimální trvanlivosti. Jedná se o trochu jiný problém, než je popsáno výše. Zde nejde o vazbu na prvovýrobce jako v případě evidence například v již vzpomínaném masném průmyslu. Informace a technologie při obalování je zde plně v kompetenci výrobce, který produkuje potraviny, které mají vyznačeny dvě nejzákladnější spotřebitelské informace. Základními informacemi jsou datum výroby a doba spotřeby nebo datum výroby a minimální trvanlivost. Problém a reálný požadavek nastává při prodeji.

Problém je tím větší, čím větší je sortiment v jedné prodejně. Požadavkem bylo řešit dohled nad informacemi o trvanlivosti. Požadavek, jak praxe ukázala, výrobcem není řešen. Splnění je opět jako u výroby možné realizovat až na nejmenší celek. Jako dostatečné se ukázalo doplnění vlastním štítkem v podobě čárového kódu již při příjmu na sklad a následné libovolné čtení. Tímto se již výrobek dostal pod kontrolu informačního modulu a základní kód od výrobce byl doplněn o kód použitelnosti potraviny. Tento problém s daty je ještě stále velmi otevřenou a potřebnou potravinovou záležitostí.

Závěrem
Stejně jako jiné obory i potravinářství vyniká specifiky, které je nutné v rámci využití informačních technologií respektovat. Víc než jakýkoliv jiný lidský výtvor může ovlivnit lidské zdraví, náladu a spokojenost. Bez potravinářských výrobků se sice lidstvo neobejde, je však nutné vyrábět je kvalitně a za konkurenční cenu.