Společnost Energizer patří díky své masivní marketingové kampani bezesporu mezi nejznámější společnosti v České republice a její výrobní program není třeba nějak složitě představovat. Snad každému se totiž při vyslovení značky Energizer (dříve pod názvem Ralston Energy Systems) vybaví jednoznačná asociace: "baterie".


Energizer je společnost, která dosáhla během relativně krátkého času na našem trhu významné postavení a současně společnost, která věnuje velkou pozornost kvalitě své informační infrastruktury.

Že by souvislost čistě náhodná? Pravděpodobně ne! Úspěšně a dynamicky řídit nadnárodní společnost s pobočkami po celé Evropě bez potřebných nástrojů a technologií již dnes není možné.

Aby společnost uspěla ve vysoce konkurenčním prostředí, rozhodl se její management pro další upgrade informačního systému Scala. Ten firma Energizer používá již několik let, od okamžiku, kdy se rozhodla přejít od vlastními silami vyvíjeného systému ke komerčnímu řešení. Přechod k nové verzi, Scala 5.1, zvládli v Energizeru v rekordně krátké době.

My jsme využili ochoty IT manažerky Energizeru, paní Alžběty Chotěborské, podělit se o její zkušenosti z implementace a zeptali jsme se nejen na upgrade informačního systému, ale i na historii informatiky v Energizeru a na další plány budování IT infrastruktury.

Paní Chtěborská, můžete nám prozradit, jaká je historie využívání informačních technologií v Energizeru? V úvodu jsme už naznačili, že Vaším současným informačním systémem je Scala, můžete nás ale nechat trochu nahlédnout do historie, říci víc o platformách, na kterých IS provozujete apod.?

Ve firmě působím téměř dvanáct let, takže jsem byla svědkem vývoje informatiky od samého počátku, kdy jsme vůbec začínali s výpočetním systémem. To byla doba, kdy současným uživatelům pojem počítač nic neříkal, veškeré zpracování ekonomické agendy se dělalo ručně. Automatizované zpracování dat začínalo na velkých sálových počítačích. Potom jsme koupili sálový počítač MicroVAX a software si sami programovali na klíč, podle požadavků našich uživatelů. Software jsme vyvíjeli pod databází REDAP a struktura software, kterou jsme tehdy vytvářeli, to byly jednotlivé moduly, které nebyly nijak provázané mezi sebou. Pokud se například jednalo o skladovou evidenci, tak to byl samostatný program, který se týkal pouze skladů. Každý sklad měl svůj prográmek, svou skladovou evidenci. Všechno bylo šité na míru a postupně se řešily požadavky jednotlivých úseků, podle toho, co bylo nejnutnější.

Dá se říci, jak velký byl tehdy Váš tým?

Tehdy nás ve výpočetní středisku bylo sedm.

Kdy jste se rozhodli přejít ke komerčně dostupnému informačnímu systému?

Jak rostly nároky ze strany managementu získávat informace z výpočetního systému, rostly i požadavky na nás. To, co jsme kdysi na koleně vytvořili, už nestačilo na uspokojení všech požadavků řídících pracovníků, především na přesný a rychlý reporting.

Protože jednotlivé moduly, ať to bylo účetnictví, sklad, základní prostředky, personalistika mzdy, nebyly vzájemně propojeny, tak se některé věci museli zadávat několikrát. To pochopitelně zdržovalo zpracování dat, vznikaly chyby a systém neposkytoval včas potřebné informace.

Tak vznikla myšlenka poohlédnout se po systému, který bude tento problém nějakým způsobem komplexně řešit. Ve výpočetním středisku jsme se poohlíželi nejprve po nějakých systémech české produkce.

Pořízení informačního systému nebylo řízeno managementem společnosti?

Z počátku ne. Byla to spíše iniciativa výpočetního střediska, tedy tlak zespodu. Proto byl zřejmě ten první nákup neúspěšný. I když jsme nějaký systém koupili, nebyl nakonec uveden do života.

Tak jak se společnost přetvářela, docházelo i k vyšším požadavkům ze strany managementu na dostupnost a provázanost dat.

V roce 1995 už bylo zřejmé, že se musí stoprocentně zavést nový informační systém. V tom roce jsme už měli rozjednanou smlouvu s firmou Pragodata, testovali jsme a jezdili se dívat k referenčním uživatelům na software Profis. Ten jsme nakonec i koupili, protože se nám líbil a u firem, které jsme navštívili fungoval. U nás se ale tento systém vůbec neuvedl do života. Nemělo to tu správnou podporu.

Spíše jsme to tlačili my z výpočetního střediska, protože nám bylo jasné, že naše možnosti už na nové požadavky nestačí.

Na počátku roku 1996 nás ale zahraniční partner začal vážně tlačit k tomu, že se musí koupit software, který bude splňovat nová kritéria.

Jaká byla kritéria výběru?

Ta kritéria výběru byla, aby systém měl vícejazykovou podporu a aby měl podporu ze strany dodavatele nejenom v České republice, ale všude tam, kde máme pobočky. Existovala totiž vize, že se stejný systém bude implementovat nejen v České republice ale minimálně celoevropsky. Třetím základním kritériem bylo, aby systém uměl konsolidovat data do amerického účetnictví.

Proběhlo nějaké výběrové řízení?

Přímo u výběru Scaly jsem nebyla, ale výběr byl z několika systémů, prováděný evropským managementem z pohledu požadavků na reporting z výše uvedených kritérií. Já osobně jsem potom jezdila k různým referenčním klientům Scaly a byla jsem při její implementaci.

Začínali jsme s verzí Scala 3.15 na databázi Btrieve, poté (polovina roku 1997) jsme přecházeli na verzi RV6, v roce 1998 pak na Scalu 5.0 nad Btrievem a před týdnem na verzi 5.1 nad Microsoft SQL serverem.

To je hodně dynamický vývoj informačního systému. Co Vás vede k neustálým obměnám a přechodům na vyšší verze?

Když jsme začínali s verzí 3.15, tak nová verze RV6 slibovala spoustu vylepšení - především vyšší rychlost. To nás lákalo. Při přechodu z RV6 na verzi 5 to byly především nové funkční možnosti. Tehdy jsme také chtěli v souvislosti s přechodem na novou verzi informačního systému přejít i na novou databázovou platformu SQL Server. To ale bohužel nevyšlo. Hodně jsme přechod na SQL testovali, dokonce už došlo i k ostré konverzi dat. Pak ale došlo k nějakým technickým problémům, kterých jsme se zalekli.

Vrátili jsme se k verzi RV6 a za 2 měsíce jsme konvertovali znovu, ale nad platformou Btrieve.

A jaké byly důvody toho posledního přechodu na verzi 5.1?

U toho posledního přechodu byla hlavním důvodem rychlost, nová platforma a možnost využít nadstavbových utilit jako je SOS (Scala output server), VBA (Visual Basic for application), OLAP kostky, Crystal 7 a Seagate Info. U verze 5.0 nás rychlost Scaly trochu zklamala, i když výkon je samozřejmě závislý i na hardware. Nyní, po týdenním provozu, mohu říct, že nová verze je až neuvěřitelně rychlá.

Reporty, které dříve trvaly 45 minut, jsou dnes v nové verzi a na novém serveru do minuty hotové.

Rozhodně je platforma SQL rychlejší. Proto je rychlejší i celý informační systém a uživatelé se dostanou k datům daleko rychleji při menším zatížení serveru. Pod SQL je také snadnější přístup k datům. Tato platforma je více otevřená a umožňuje k datům přistoupit i z jiných aplikací, udělat si nějaké další speciální reporty, které informační systém nenabízí. To bylo dříve možné jen přes konverzní utility.

Na jakém serveru nyní Scala běží?

Compaq Proliant ML370.

Jaké moduly informačního systému Scala používáte?

Používáme kromě mezd a personalistiky úplně všechny moduly. Hlavní knihu,submodul konzolidace účtů a hmotný majetek, evidence zákazníků a dodavatelů, statistický modul, skladovou evidenci k ní modul objednávky zákazníků a nákup, modul výroby.


Jak probíhala implementace? Dařilo se sladit možnosti dodavatele s Vašimi požadavky?

Za 3 roky jsem si našla v týmu Scala CR mnoho lidí, kteří mi vždy pomohou. Se spoustou lidí ze Scaly jsem strávila hodně času při implementacích. Na zásadní problémy jsme nenarazili. V poslední době ale implementace provádíme sami, takže spolupráce s dodavatelem je spíše na úrovni hot-line.

Bylo časově náročné přejít z jedné verze informačního systému na další?

Tenkrát, když jsme přecházeli z verze RV6 na 5.0, tak jsme hodně testovali. Měli jsme dlouho bokem nainstalovanou verzi 5.0 a asi měsíc a půl jsme prováděli různé testy. Scala 5.0 - hlavní rozdíl byl v tom, že to byla Windows verze, dále pak nová pole, nové struktury, tuším, že tam byl úplně nový účtovací řetězec. Proto jsme se tenkrát snažili hodně testovat.

Dělali jsme předkonverze a vše fungovalo bez problémů. Potom samotnou konverzi jsme začali dělat přes víkend a ve čtvrtek jsme to pouštěli do života. Bohužel s tím, že se přechod na novou platformu nepodařil a tak jsme se vraceli zpět na Btrieve.

Přechod na verzi 5.1 jsme zvládli v podstatě přes víkend. V pátek odpoledne jsme skončili s reindexací databáze, v sobotu jsme konvertovali do SQL a v neděli jsme byli schopni zadávat a kontrolovat první data v novém systému. V pondělí večer, po provedení kontrol, už začali se systémem pracovat první uživatelé. Původně jsme na implementaci plánovali mnohem více času, ale nakonec jsme byli sami překvapeni, jak to šlo rychle.

Jak velký tým lidí se na tom podílel?

Na implementaci Scaly 5.1 SQL já, můj šéf a samozřejmě uživatelé, kteří museli co nejdříve uzavřít všechny deníky a kteří mi pomohli s porovnávání výsledků konverze. A také Scala formou Hot-Line technických konzultací se specialistou na SQL.

Jak řešíte správu informačního systému? Uvedla jste, že poslední implementaci jste řešili vlastními silami. Znamená to, že i správu systému máte ve vlastní režii?

Scalu máme už víc než 3 roky a za tu dobu jsem se hodně naučila. Zpočátku, asi rok, rok a půl jsme problémy řešili především pomocí specialistů ze Scaly. Postupem času, jak jsme se s novým systémem seznamovali, jsme byli schopní už vlastními silami, případně s pomocí hot-line, vzniklé problémy řešit.

Jaké máte plány do budoucna? Co vás láká teď?

Teď jsme tedy skončili s implementací verze 5.1, na kterou jsme se všichni velice těšili, hlavně na novou platformu a slibovanou rychlost, což z mého pohledu splnilo očekávání. V srpnu mě čeká přechod na 5.1 v pobočkách v Maďarsku, v říjnu v Polsku, koncem roku ve Slaném, začátek příštího roku v Moskvě.

V budoucnu uvažujeme o rozšíření informačního systému o další produkty Scaly, ale tuto představu budeme konkretizovat až v průběhu příštího roku po úspěšném přechodu všech našich poboček na novou verzi.

Děkuji za rozhovor.