V minulém čísle časopisu jsme si vysvětlili názvosloví a základní věcné pohledy na problematiku z oblasti archivace dat. Cílem bylo populární formou ozřejmit, čím se vlastně archivace v oblasti výpočetních systémů zabývá, protože i mnohým počítačově gramotným lidem pojem "ARCHIV" připomíná stále pouze stohy vyrovnaných vazačů s papírovými dokumenty. V tomto článku se podrobněji podíváme na problémy s ukládáním a archivací dat, které řeší, nebo v nejbližší době budou řešit české organizace.


V Česku dnes zřejmě neexistuje případ, kdy by organizace v digitální podobě zpracovávala a uchovávala data starší než deset let. Důvodem jsou významné vývojové skoky v oblasti výpočetní techniky včetně potřebného software, které umožnily rozvinout výkonnost a možnosti nově vytvářených programových aplikací. Podnikatelské subjekty, nevýrobní organizace i státní správa nakupovaly novou IT infrastrukturu (některé za poslední roky i několikrát) pro rozvoj a zajištění vlastních aktivit. Byla to zlatá éra pro všechny tvůrce a distributory aplikačních softwarových balíků - zejména z oblasti ekonomiky a financí - kdy se prodávalo doslova na kila. Dnes mají podniky a instituce vesměs dostatečně pokryté vlastní potřeby aplikační podpory v podobě kancelářských, podnikových i speciálních software.

Problémy s daty z pohledu uživatele
Výsledkem několikaletého pořizování a zpracování dat jsou rozsáhlé databáze, tabulky a soubory, kde v nejrůznějších formátech leží značné množství informací. Každý manažer v podniku by se měl čas od času z ryze strategických důvodů zeptat: Kolik těch dat již vlastně máme? V úvahách o velikosti elektronicky uchovávaných dat ve vztahu k velikosti podniku nelze najít jednoduchou definici. První indicií může být počet aktivních uživatelů, ale tento údaj značně kolísá s ohledem na široce definovatelná přístupová práva i povinnosti v jednotlivých užívaných systémech. Jako pomocné měřítko lze vzít průměrný počet Byte pro jeden záznam v největších a nejužívanějších tabulkách. Tento pohled je však nespolehlivý z důvodu srovnání např. jednoho účetního záznamu (obvykle stovky Byte) s jedním CAD dokumentem - kompletním stavebním výkresem (několik Megabyte). Nejspolehlivějším údajem proto bude skutečná fyzická velikost všech dat, o které musí celý IT systém stále pečovat. Každý zdatný správce systému vám takový přibližný údaj na požádání zjistí včetně další strategické hodnoty, kterou je časový přírůstek těchto digitálních informací. Mnozí správcové tak činí bez vyzvání vždy, když žádají o nákup nových disků.
 
Řadoví uživatelé podnikových systémů by za příznivých podmínek nemuseli mít ani tušení, že objem dat v jejich organizaci začíná být hrozbou. Kupodivu to ale mnozí z nich velmi dobře vědí a jsou dokonce iniciátory nutných změn. V účetnictví, logistice, konstrukci, všude se negativně projevuje nadměrná přítomnost historických záznamů. V lepším případě je to pouze ztráta přehlednosti, v tom horším to může být postupné zpomalování odezvy vyhledávacích nebo třídicích funkcí, které ještě loni zobrazily výsledek do dvou vteřin. Uživatel je veden k tomu, aby zvyšoval efektivitu práce nebo komfort služby pro zákazníka maximálním zkrácením provedení příslušných operací v informačním systému. Samotný systém ale bohužel z výše uvedených důvodů pracuje proti svému uživateli. Často o nutnosti archivace nerozhodnou nadměrné objemy spravovaných dat, ale nutné strukturální změny v organizaci. V podnicích dochází k zásadním organizačním změnám v podobě různých fúzí, rozdělení, přeskupení. Změny se mohou promítnout nejen v přečíslování nákladových středisek, ale mnohdy zasáhnou až do číslování materiálu, zakázek, majetků. Mezi změny vyvolané vnějšími vlivy patří nové legislativní či metodické nařízení, které se projeví nutností změn účetního rozvrhu. Sotva ale naleznete na trhu systém nebo aplikaci, která se všemi těmito změnami nejen počítá, ale také pružně pracuje. Jednou z mála cest, jak takový požadavek řešit, je vykázat historická data včetně navazujících číselníků a třídníků mimo aktivní systém - tedy do archivu. To kupodivu platí nejen pro podnikové systémy s daty o velikosti jednoho Terabyte, ale i pro podniky nepoměrně menší, kde objem dat dosahuje "pouhých" dvacet Gigabyte.

Problémy s daty z pohledu správce IT
Jiný pohled na potřeby archivace může mít správce systému. Jeho úkolem je zajišťovat bezpečnost, stabilitu a dostupnost dat pro všechny řádné uživatele systému. Na jeho hlavu dopadají první projevy nespokojenosti s dobou odezvy u velkých datových objektů. Limitujících faktorů, které se projeví ve zpomalení odezvy, může být samozřejmě mnoho. Svou negativní roli mohou sehrát síťové prvky, topologie a materiál sítě, výkonnost serverů, diskových polí, počet právě aktivních uživatelů systému atd. Velikost dat v databázích ale určitě není ten poslední faktor. Přitom možností, jak práci s daty o dané velikosti alespoň trochu zrychlit, není mnoho. Obecně platí, že každá robustní aplikace pracuje se svými daty v předpokládaných podmínkách a nějaké zásahy ve prospěch lepšího uspořádání jsou nepřípustné. Maximálně lze počítat s přidáním vhodného třídicího indexu, ostatní možnosti nabízí jen "vyladění" chodu databázového stroje. Správce systému pak může v rámci svých znalostí a zkušeností zmírnit redundanci dat, která je bohužel častým průvodním jevem provozu podnikových systémů.

 Správce se rovněž potýká s objemy dat z hlediska bezpečnosti. Všechna důležitá data, někdy i části sytému, musí být z důvodu bezpečnosti pravidelně zálohována na záložní média. Obvykle se postupuje dle vnitropodnikových bezpečnostních metodik a norem s využitím všech dostupných technických prostředků, které má správce k dispozici. Jenomže data, která musí být například každou noc (v režimu off-line) zálohována, neustále rostou, doba zálohování se oproti loňskému roku zdvojnásobila, ztrojnásobila. Zkušenější uživatelé již vědí, že pokud dojde k havárii systému, může být doba potřebná na jeho opětovné spuštění několikanásobně delší, než činí doba vytváření záloh. Tady se nadměrný objem dat projeví zcela nepochybně jako faktor číslo jedna. Docházíme opět ke stejnému poznání, že historická data patří do archivu.
 
Problémy s daty v heterogenním prostředí IT
Podívejme se nyní na data z hlediska aplikační heterogenity. Jak bylo v úvodu článku zmíněno, vývoj podnikových aplikací probíhal za posledních deset let velmi bouřlivě. Když k tomu připočítáme "všeumělství" českých ručiček, nestačíme se divit. V podnikových systémech existují aplikace, které v několika verzích přežívají a dodnes se používají. Autory těchto aplikací býval kdokoliv, kdo se naučil základům programování v některém z užívaných vývojových prostředí a trochu se vyznal v dané problematice. Nebylo nijak výjimečné, že se do programování pustil například ekonomický ředitel firmy.

 Tomuto trendu ovšem odpovídala nejen nízká propracovanost systému, ale často i životnost dílka. Na druhé straně je ovšem alarmující, že mezi významnými podniky v Česku nalezneme dost takových, kde nároky na podnikový ERP systém jsou uspokojovány několika nesourodými a navzájem neprovázanými softwarovými aplikacemi. Provoz těchto aplikací závisí často na přítomnosti jediného člověka - autora a správce v jedné osobě. Děsivější je skutečnost, že se management jen neochotně takových podnikových "slepenců" zbavuje. I v takto neperspektivních řešeních však mohou data úhrnem dosahovat značných objemů s tendencí trvalého růstu. Jestliže k tomu připočítáme ještě fluktuaci klíčových pracovníků IT oddělení, stává se ze spravovaných dat dokonalý babylon. V podniku již není nikdo, kdo by mohl spolehlivě odlišit živá data od n-té kopie vytvořené při zásahu do programu. Vyřešení komplexní archivace je pak úkolem pro dobrodruhy s minimální nadějí na valný výsledek.
 
Komplexní archivace podnikových datových zdrojů
Jenže doba se mění a vztah k datům také. Nejen management, ale i řadoví uživatelé si uvědomují strategický význam informací uložených v datech. Všichni si začínají dat velmi cenit, i když zpočátku zejména těch, které sami denně používají. Smažme významnému podniku jen část jeho dat a rázem jej tímto vrhneme zpět do minulosti. Jako lichá se jeví představa, že všechny aplikační potřeby s komfortní funkcionalitou vyřeší v organizaci jediný modulární systém od jediného výrobce. I uživatelé rozsáhlých podnikových informačních systémů, jakým je kupříkladu SAP, jsou nuceni některé části systému řešit speciálními produkty jiných dodavatelů (CAD, GIS,…). Dobře řešený systém na takovou nutnost pamatuje v podobě univerzálních rozhraní. Ani tato skutečnost však nesníží náročnost řešení v momentě, kdy vytváříme strategii komplexní archivace podnikových datových zdrojů.

Pozn. red.: Autor článku, Oliver Blšták, pracuje v Plaut Consulting jako Sales Manager a specializuje se na oblasti Archivace/Storage konsolidace a služby Outsourcing/Remote Supportu.