V mnoha firmách, napříč obory najdete stejný leitmotiv: frustrovaný management. CEO a decision makeři obecně mají pocit, že jim tak trochu ujel vlak. Aby ne – ze všech stran slyší, jak jiným AI pomáhá s rozhodováním, zvyšuje efektivitu, plánuje strategii. Zatímco oni pořád bojují s daty, lidmi a procesy. A když už se třeba i pro nějaké řešení rozhodnou, zastaví je obava z regulací nebo bezpečnostních norem typu TISAX.

O to paradoxnější je ale skutečná realita. Většina firem je na tom dost podobně, jen se o tom otevřeně nemluví. Dokonce i technologicky pokročilejší společnosti mnohdy tápou v tom, kde vůbec s AI začít. Chybí jim totiž roadmapa, kapacity a hlavně vize. 

Zvlášť u výrobních firem to bývá složité. Běžně se stává, že se AI zvažuje primárně z pohledu výroby, zatímco příležitosti v obchodě, logistice, HR nebo backoffice zůstávají nevyužité. Přitom právě tam může AI přinést výhody nejrychleji. 

Zaměstnanci ještě i dnes často nevnímají AI jako pomocníka, ale spíš jako hrozbu. A vlastně se není čemu divit. Pokud jim nikdo nevysvětlí, že jejich práce má hodnotu, kterou žádný stroj nenahradí, je přirozené, že se budou změnám bránit.

Hodně pracovníků tráví čas manuálním přepisováním údajů, předáváním informací z jedné tabulky do druhé, nebo komunikací, kterou lze automatizovat. Jenže své zaměstnance chcete přeci platit kvůli jejich schopnostem a ne za pálení času tvorbou rozsáhlých řešení v Excelu postavených na funkci VLOOKUP. A právě tady může AI odemknout jejich potenciál. 

Všechno to může samozřejmě fungovat jen tehdy, funguje-li zároveň komunikace po vertikální linii napříč celou firmou. Nestačí jen oznámit, že tu nově máme nějaké AI. Je potřeba lidi aktivně zapojit, mluvit s nimi o tom, co může tato technologie přinést, rozmělnit případné obavy. Decision maker by měl umět jasně říct: „Nechceme vás nahradit. Byli bychom rádi, abyste konečně mohli dělat práci, která má smysl. A začít byste měli u konkrétních příkladů. Je dobré zaměstnancům ukázat, jak jim AI může ušetřit čas. Třeba když místo ručního přepisování schůzky dostanou automatický souhrn, dlouhý dokument zvládnou sumarizovat za minutu, nebo jim nástroj navrhne text e-mailu, nad kterým by jinak seděli půl hodiny. Koneckonců, i ten VLOOKUP se dá často navrhnout mnohem rychleji pomocí AI.

Ruku na srdce – každý někdy slyšel to „hlavně, aby to bylo v pohodě.“ Naše česká švejkovská mentalita, která si zakládá na klidu, stabilitě a minimálních výkyvech, může být v jiném kontextu zábavná a pozitivní. Ovšem v době rychlých technologických změn se taková filosofie „klídku a pohody” rychle přehoupne ve stagnaci. Mnoho lídrů navíc stále přistupuje k AI jako k dalšímu z mnoha projektu, se kterým se nějak popere jejich IT oddělení. Jenže AI není pouze chatbot nebo doplněk k CRM. Je to změna paradigmatu práce, rozhodování i vedení. Takže nestačí jen nakoupit dobrý software. Je potřeba otevřít diskusi o tom, jak bude vypadat vaše společnost třeba za nějaké dva tři roky. 

Pokud to s umělou inteligencí myslíme vážně, musíme do procesů zapojit lidi a investovat do nich. Neschovávat změnu za buzzwordy, ale ukázat konkrétní dopad. Nechceme přece, aby hlavním tématem rozhovorů po práci u piva bylo to že „je v kanceláři pohoda“. Naopak – měli bychom se bavit o tom, co nového jsme zkusili, kam se posunuli a jaké nové nástroje nám nejvíce pomohly posunout se dopředu. Protože zatímco my tady často řešíme hlavně to, abychom se moc nepředřeli, Amerika s Čínou se dlouhodobě orientují na výkon a efektivitu a ukazují nám – Evropě – záda. 

Pokud nechceme skončit jako artefakt ve skanzenu našich prvorepublikových úspěchů, potřebujeme brát vážně globální vývoj, inovovat a najít cestu, jak k tomu využít mimo jiné AI. To je nutnost, ne možnost. Napříč vším – daty, procesy, kompetencemi. Ne „na pohodu” ale zevrubně a se 100% nasazením. 

Nemůžete čekat, že svět zase trochu zpomalí. Protože to se nestane. Naopak. Technologický vývoj běží vpřed přímo exponenciálně. Stejně tak chce-li dnes někdo se svou společností raději zůstat v komfortní zóně, ten se černých čísel dost pravděpodobně také nedočká. 

Změnu už nesmíme brát jako výjimečný stav. Je to totiž nový normál. A právě lídři, kteří dokážou AI zasadit do kontextu lidí, procesů a firemní kultury, z ní získají nejvíc. Ne proto, že mají nejlepší nástroje, ale proto že mají odvahu to zkusit jinak. Umělá inteligence tak může být silným katalyzátorem změny, ale jen tehdy, pokud k ní přistoupíte s odvahou, zodpovědností a chutí inspirovat ostatní.