Energetické, vodárenské a další utilitní podniky v České republice většinou prošly během uplynulých let významnou modernizací. To se týká vlastních technologických zařízení, přístupu k zákazníkům, procesů a pochopitelně také informačních systémů. V mnoha najdete výkonné specializované systémy, od menších aplikací lokálních výrobců až po komplexní záležitosti typu SAP IS-U. Tam, kde je provozována rozsáhlá infrastruktura, vesměs najdete SCADA systémy různé úrovně. Řízení údržby, obsluha zákazníků a další oblasti, včetně případného obchodování s energiemi, jsou rovněž pokryty. Ty organizace, které to potřebují, jsou schopny obchodovat na dlouhodobých i krátkodobých trzích. Ne, že by nebylo co zlepšovat, ale mohlo by to svádět k celkovému dojmu, že všechno podstatné již bylo naimplementováno. Ve skutečnosti je to naopak. Energetické podniky sice udělaly hodně práce, ale prostředí se radikálně mění a na obzoru jsou další změny. Každá si přitom žádá přizpůsobení podnikové informatiky.

Regulace

V letech 2009 až 2012 bylo na evropské úrovni přijato patnáct nových regulačních dokumentů (směrnic, rozhodnutí apod.). Další regulace jsou zaváděny na národních úrovních. V tomto čísle jsou zahrnuty pouze ty, které se specificky týkají energetiky a síťových odvětví (otevírání trhů, energetická účinnost zařízení, omezování skleníkových plynů). Pokud bychom měli vzít v úvahu další relevantní oblasti regulací (bezpečnost, pracovní zákonodárství apod.), bylo by jich ještě dramaticky více. Každá regulace zpravidla přináší tři skupiny nároků:

• nároky na změnu činností nebo procesů – regulace vyžaduje dělat některé věci jinak než dosud nebo začít dělat něco, co se dosud nedělo,
• nároky na audit – podnik musí mít možnost prokázat, že procesy proběhly podle požadavků regulátora,
• nároky na výkazy.

Subjekty podnikající v oboru energetiky, plynárenství, vodárenství a dalších síťových odvětví byly odedávna zvyklé na přísné regulace. Radikální změna je v tempu zavádění nových požadavků. Můžeme hovořit o přechodu od regulovaného prostředí k prostředí neustálého zavádění regulací nebo jejich zpřísňování. Z hlediska požadavků na informatiku to znamená flexibilitu. Organizace by měla být schopna přizpůsobit procesy a činnost nové regulaci rychle a s minimálními náklady.

Boj o zákazníky: od omezené k plné konkurenci

To, že se síťová odvětví otevírají konkurenci, je tématem již řadu let. Teprve v poslední době však tato skutečnost významně ovlivňuje i chování hráčů na retailovém trhu. Nákladné marketingové kampaně se stávají nutností a poté, co byl dominantní dodavatel plynu donucen výrazně snížit cenu, je téměř jisté, že energetické trhy procházejí stejným cyklem, jaký jsme viděli nejprve na telekomunikacích a poté v bankovnictví. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že činnosti v energetice vždy budou v řadě ohledů specifické, takže nelze snadno převzít řešení z jiného odvětví. Pamatujete se, že byly doby, kdy mobilní operátoři potřebovali k aktivaci nového zákazníka čtyři dny? Dnes je to nemyslitelné. Připojování zákazníků, zprovozňování nových služeb nebo změny tarifů musí být prováděny on-line, jinak hrozí, že zhýčkaný zákazník změní dodavatele. Řada energetických podniků bude v dohledné době čelit stejným požadavkům. To už není „jen“ o implementaci chytrého zákaznického systému, ale o hladkém propojení informačních systémů a síťové infrastruktury, ať už to budeme nazývat „mediací“ nebo „orchestrací“. Úkony typu připojování zákazníků budu muset být automatizovány, jakákoliv chyba je nepřijatelná.

Zpracování dat z měření

Třetí záležitost s dvěma předchozími úzce souvisí. Okamžité zpracování dat z výrobních zařízení nebo rozvodných sítí. Tam, kde je provozována složitá infrastruktura, jsou k ní připojeny desetitisíce, nebo dokonce statisíce měřících bodů. Základní vyhodnocení probíhá ve SCADA systémech, ale často je zapotřebí iniciovat a řídit proces procházející celou organizací. Pokud například údaje z měřicích zařízení indikují přetížení určitého zařízení a rostoucí riziko výpadku, měl by být proveden servisní zásah – dříve než budou problémem postižení odběratelé. K tomu nestačí bezchybně fungující SCADA, další procesní kroky musí být provedeny v systému pro řízení údržby, v další aplikaci musí být vyčleněna kapacita servisních techniků, v další schválen požadavek na nákup dílů (nebo na využití dodavatelské firmy) apod. Jindy může být velmi užitečné zjištění, že se zákazník chová z hlediska svého tarifu iracionálně, což útvaru pro řízení vztahů se zákazníky umožní poslat mu upozornění, a případně rovnou i provést změnu tarifu.

Integrace, automatizace, flexibilita

Základní požadavky na informatiku, které z toho vyplývají, lze shrnout takto:

1. bezproblémový přenos dat mezi informačními systémy a aplikacemi,
2. schopnost automatizovat procesy procházející napříč oddělenými systémy,
3. schopnost provádět změny velmi rychle, optimálně obratem.

Kritický je zejména třetí požadavek. Pokud se objeví nová regulace, pokud konkurent přijde s novou kampaní, pokud marketingové oddělení vymyslí nový produkt s inovativním tarifním modelem – v žádném z těch případů nebude čas pro měsíce nastavováním systémů, testování a ujišťování se, že změna nenaruší podporu jiného procesu.

Ve světle tohoto požadavku na flexibilitu je infrastruktura integrovaná stylem „špagety“ (systém rozhraní každého s každým) prakticky nepoužitelná. Implementace integrační platformy či nasazení nástroje pro řízení workflow představují kroky správným směrem, nicméně neřeší celou problematiku. Workflow nástroj integrovaný s informačními systémy je vhodný jen pro určité typy procesů a umožňuje jen poměrně omezenou automatizaci. Integrační platforma zajistí přenosy a často i konsistenci dat, ale neumožní sledovat a řídit procesy.

Měnit systémy, nebo lépe využít stávající?

Další možností je nasazování dalších agendových systémů a jejich integrace do dosavadní infrastruktury. Lze si představit aplikaci pro snadné připojování nových zákazníků, aplikaci pro vyřizování stížností, pro rychlé odstranění potenciálních problémů v síti apod. To je cesta, která může být pro každý jednotlivý proces vyhovující, nicméně postupně vede k dalšímu růstu složitosti, a tudíž k rostoucím nákladům na správu, snížení spolehlivosti (čím více systémů, tím obtížnější hledání příčin každé poruchy) a ztrátě flexibility (v příliš komplexním prostředí představuje každá změna riziko, vyžaduje tedy velmi důkladné plánování a testování). Další diskutovanou cestou může být nahrazení všech dosavadních systémů jedním velmi komplexním řešením, případně jeho rozšířením a úpravou na míru. I když největší výrobci software takové ambice mají, v tomto textu uvádíme takovou možnost jen jako teoretickou. V úvahu by přicházela spíše tam, kde by byl zakládán zcela nový energetický podnik na zelené louce. Praktičtější alternativou je rozšíření dosavadní informatiky o nástroje schopné sledovat, řídit a měnit podobu procesů procházejících napříč oddělenými systémy, tedy nástroje automatizace podnikových procesů (business process management systems). V současné době je jich na trhu celá řada a existují dostatečné zkušenosti s jejich nasazováním v sektoru energetiky a utilit. Některé z nich mohou být poskytovány také v cloudu. Firma tak může nový nástroj pořídit s velmi přijatelnými náklady, respektive platit tak, jak jsou reálně využívány.

Kdy implementovat?

Pokud má nasazení BPM nástrojů vést k očekávatelnému přínosu, musí umožňovat snadnou vizualizaci a monitorování procesů, provádět jejich změny a simulace v jednoduše ovladatelném prostředí a v neposlední řadě poskytnout informace o jejich reálném průběhu.

S podporou takových nástrojů je pak pochopitelně relativně snadné řídit různé procesy procházející napříč organizací. Další podstatnou výhodou je skokové zjednodušení komunikace mezi byznysem a IT. Procesní konzultanti nebo manažeři mohou sami provádět změny nebo alespoň vytvářet velmi kvalitní zadání.

Nabízí se otázka, kdy je správný okamžik pro implementaci BPMS řešení. Naše zkušenost i zkušenost našich zahraničních partnerů pracujících pro energetické společnosti ukazuje, že tehdy, když podnik potřebuje pokrýt další proces nebo skupinu procesů, a uvažuje tudíž o nasazení nového systému nebo významném rozšíření stávajícího. V řadě případů se ukazuje, že BPMS je nejen rychlejší a úspornější variantou vůči novému systému, ale především znamená přechod k infrastruktuře, v níž je možné reálně řídit a pružně měnit procesy. Pokrývání dalších procesů je už pak spojeno s minimálními náklady.

Pavel Kaplický
Autor působí jako ředitel společnosti Galeos.